4 C 105/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 400 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 6 400 Kč od 25. 3. 2016 do 16. 4. 2021 a z částky 1 400 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 2. 2016 mezi žalovanou a společností právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy číslo žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 5 000 Kč a zavázal se tuto částku včetně poplatku za poskytnutí ve výši 1 400 Kč vrátit do 24. 3. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala zápůjčky prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde žalovaná vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, a v rámci dokončení žádosti o půjčku zadala bezpečnostní SMS. Původní věřitel od žalované dále obdržel fotokopii občanského průkazu. Původní věřitel ověřil úvěruschopnost z databází ISIR, příjmení, CRKI, BRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně nato vytvořila návrh smlouvy o zápůjčce, který žalovaný akceptoval; právní předchůdkyně žalobkyně poté zápůjčku v požadované výši žalovanému poskytla na účet č. bankovní účet, pod variabilní symbol. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně prověřila lustrací v ISIR, příjmení, CRKI a BRKI. Žalovaná dluh nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu, čímž se dostala do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho, přestože byla upomínána, naposledy předžalobní.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z listin předložených žalobkyní k důkazu soud zjistil, že v nepodepsaném dokumentu označeném jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo je právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, označena jako věřitel a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, a adresou trvalého bydliště. Dokument obsahuje závazek věřitele poskytnout klientovi částku 5 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 24. 3. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 400 Kč. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách věřitele a poskytnutím požadovaných údajů. Nicméně předložené vyhotovení smlouvy obsahuje vlastnoruční podpis jednatele věřitele. U žalované je místo podpisu uveden čas a datum, dále že smlouva byla podepsána elektronicky. Žalobkyně předložila fotokopii občanského průkazu žalované. Dne 23. 2. 2016 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odeslána platba ve výši 5 000 Kč na účet žalované a poznámkou„ číslo“. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou a žalované toto postoupení oznámila dopisem. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou, která byl odeslána dne 13. 4. 2021 Českou poštou. Jde o jediný dokument prokazující, že žalovaná byla o vrácení peněz upomenuta.

4. Po zhodnocení důkazů učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla na bankovní účet vedený ve prospěch žalované částku 5 000 Kč. Následně byla žalovaná vyzvána upomínkou odeslanou 13. 4. 2021, aby uvedenou částku vrátila.

5. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

6. Dle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném do 30. 11. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil.

7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení zákona a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v předloženém znění. Tento dokument neobsahuje podpis žalované, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně uznávaného elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v těchto otázkách. Žalobkyně tudíž neprokázala, že znění smlouvy předložené soudu bylo platně akceptováno ze strany žalované. K akceptaci smlouvy žalovanou nelze usuzovat na základě předložené kopie občanského průkazu. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovanou jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle. Současně není zajištěna stálost a nezměnitelnost elektronické komunikace a zachycení pravého obsahu akceptovaného znění smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Nadto je dle názoru soudu na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným použitelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatelka (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Tím, že se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, připravila se o možnost být opětovně poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Dle názoru soudu tak žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh ničeho nezaplatila, a její dluh vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 5 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo právní předchůdkyni žalobkyně zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami nejsou jiná platná smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí právní předchůdkyně žalobkyně plnila bez právního důvodu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč a dále úroky z prodlení v zákonné výši, nicméně teprve od 17. 4. 2021, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků a úroků z prodlení za období do 16. 4. 2021 soud zamítl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 5 052 Kč (výrok I.) a neúspěšná ohledně částky 4 023 Kč (výrok II). Rozsahy úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované jsou tak srovnatelné, a proto nebylo žádné účastnici řízení přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozsudek, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.