4 C 122/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 640 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1.2019 do 30. 6. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 6 640 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, úrokem z prodlení z částky 6 640 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 360 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 1.2019 do 30. 6. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 1 360 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, úrokem z prodlení z částky 1 360 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 386 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 27. 4. 2021 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 8 000 Kč s kapitalizovaným úrokem-souhrnným poplatkem ve výši 2 496 Kč a s úroky z prodlení v zákonné výši. V odůvodnění žaloby uvedl, že původní věřitel společnost [právnická osoba] (dále též jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným - dlužníkem smlouvu o půjčce [číslo] na částku 8 000 Kč, podle které měl žalovaný splatit celkem částku 11 856 Kč na jistině půjčky dohromady se souhrnným poplatkem za půjčené peníze a za administrativní zpracování půjčky (3 856 Kč). Žalovaný měl půjčku splatit ve 26 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, zaplatil celkem částku 1 360 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na zaplacení celého dluhu dne 2. 7. 2015. Dne 24. 8. 2018 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobce dále požadoval zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky od 2. 7. 2015 až do zaplacení. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobce. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč. Dále si strany sjednaly v souvislosti s půjčkou tzv. souhrnný poplatek ve výši 3 856 Kč, celkem tedy byl žalovaný povinen věřiteli vrátit částku 11 856 Kč ve 26 pravidelných týdenních splátkách po 456 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku bylo formulováno takto:„ Zákazník se zavazuje zaplatit [anonymizováno] v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 3 856 Kč“ Smlouva ani smluvní podmínky dále souhrnný poplatek a jeho specifikaci neupravuje. První splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy, každá další pak ve lhůtě 7 dnů. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, že převzal v hotovosti částku 8 000 Kč. Smlouva byla podepsána žalovaným a zástupcem původního věřitele dne 23. 7. 2006. Dále žalovaný souhlasil se začleněním smluvních podmínek sepsaných původním věřitelem mezi smluvní ujednání. Smluvní podmínky byly vytištěny na zadní straně smlouvy. Smluvní podmínky žalovaným podepsány nebyly. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, resp. z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení své pohledávky. Odeslání tohoto oznámení na adresu žalovaného bylo potvrzeno podacím lístkem České pošty, s.p. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z listin předložených žalobcem má soud za prokázané následující. Původní věřitel společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka částky 8 000 Kč. Částka 8 000 Kč byla žalovanému při podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 3 856 Kč, tedy celkem částku 11 856 Kč ve 26 týdenních splátkách. Žalovaný uhradil částku celkem 1 360 Kč. Původní věřitel započetl úhradu částečně na souhrnný poplatek a částečně na úhradu jistiny. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dne 24. 8. 2018 žalobci. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy došlo ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ obč. zák.“) který byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, (dále jen„ o. z.“) až k 1. 1. 2014, zabýval se soud nejprve otázkou, podle jakých právních předpisů pro posouzení právních poměrů účastníků postupovat. Podle § 3028 odst. 1 a 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na citované ustanovení postupoval soud v této věci podle předpisů účinných do 31. 12. 2013, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce v písemné formě podle § 657 a násl. obč. zák. Původní věřitel splnil svůj závazek ze smlouvy poskytnutím částky 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy žalovanému, který však svůj závazek půjčku vrátit splnil pouze částečně a uhradil pouze částku 1 360 Kč. Žalovaný se tedy dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a to nejpozději ode dne následujícího od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky. Žalobce byl tedy oprávněn požadovat podle § 517 odst. 2 obč. zák. úroky z prodlení z dlužné částky 6 640 Kč ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V daném případě vystupoval při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky věřitel [právnická osoba] jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nevystupoval. Soud tedy posoudil smluvní vztah jako spotřebitelskou smlouvu. Podle § 37 odstavec 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odstavec 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Nahlížeje takto na ujednání obsažené ve smlouvě, je sjednaný souhrnný poplatek zcela neurčitý a nejednoznačnost nelze nijak odstranit, když ani ze smlouvy o půjčce a ani ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele nelze (byť jen) odhadnout, z jakých jednotlivých položek se souhrnný poplatek skládá. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do poplatku byly zahrnuty položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru soudu takovou formulační neurčitost nelze připustit, a to zejména v případě spotřebitelských smluv, což znamená, že v této části podle § 41 obč. zák. je smlouva mezi původním věřitelem a žalovanou neplatná. Ani žalobci proto nárok na úhradu souhrnného poplatku 3 630 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši z této částky nevznikl. (K tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 28.07.2017, č.j. 72 Co 189/2017-68, dále rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 08.06.2017, č.j. 72 Co 38/2017 – 55, dále rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 05.11.2013, č.j 79 ICm 2139/2013-27, insolvenční řízení vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18.08.2015, č.j. 30 ICm 3955/2013-32, insolvenční řízení vedeno pod sp.zn. [insolvenční spisová značka]) O nákladech řízení soud rozhodnul podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně (63 %), rovněž žalovaný byl v řízení úspěšný pouze částečně (37 %). Soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % z částky 1 489 Kč. Žalobce měl právo na náhradu soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále odměny za tři úkony ve výši 200 Kč a režijního paušálu 100 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále na náhradu DPH ve výši 189 Kč.