4 C 122/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně zastoupený Ing. jméno celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 91 393 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci a) a b) domáhali proti žalovanému zaplacení částky 91 393 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 3. 2023 do zaplacení.

II. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 13 045 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobci a) a b) se žalobou domáhali po žalovaném zaplacení částky 91 393 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za omezení vlastnického práva. V odůvodnění žaloby uvedli, že jejich otec [příjmení] [celé jméno žalobce], zemř. dne 31. 12. 2020 (dále jen„ zůstavitel“) byl výlučným vlastníkem nemovitosti-rodinného domu na adrese [adresa], postaveného na pozemcích parc. č. [rok], ostatní plocha, parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří a par. [číslo] zahrada vše zapsáno na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], [územní celek], okres [okres] (dále jen„ nemovitost“). Žalobci uvedli, že jsou dětmi zůstavitele a tedy, že jim svědčí dědické právo, které neodmítli. Usnesením Okresního soud v Jihlavě ze dne 25. 8. 2022, č. j. [číslo jednací] byl žalovaný jmenován správcem části pozůstalosti, a to výše uvedené nemovitosti. Žalobci a) a b) do té doby vykonávali správu předmětné nemovitosti. Dne 24. 11. 2022 žalovaný odvrtal bez přechozího souhlasu a vědomí žalobců a) a b) zámky k předmětné nemovitosti, které nahradil svými vlastními a následně žádného z dědiců o této skutečnosti neinformoval. Na výzvu žalobců a) a b) o vydání nových klíčů k předmětné nemovitosti reagoval žalovaný negativně. Žalobci a) a b) tak požadují náhradu za omezení jejich vlastnického práva, kterého se žalovaný dopustil tím, že jim zamezil přístup do předmětné nemovitosti. Žalobci a) a b) nemohou předmětnou věc užívat, brát z ní plody a disponovat s ní dle své libovůle bez přítomnosti správce nemovitosti (žalovaného). Žalobci a) a b) tak požadují náhradu za omezení jejich vlastnického práva ve výši obvyklého nájemného v daném místě a čase. Dle jejich výpočtu nájemné dosahuje částky 22 450 Kč měsíčně. Žalobci a) a b) tak požadují celkem částku 91 393 Kč za období od 25. 11. 2022 do dne podání žaloby, tedy do 27. 3. 2023. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 8. 3. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 11. 5. 2023. Ve vyjádření uvedl, že nárok žalobců a) a b) neuznává, a to ani částečně. Uvedl, že byl usnesením Okresního soud v Jihlavě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] jmenován správcem části pozůstalosti, a to konkrétně předmětné nemovitosti. Po právní moc usnesení o jeho jmenování vyzval dědice k odevzdání klíčů k nemovitosti proto, aby mohl svoji funkci řádně vykonávat. V odeslané výzvě dědice upozornil na možnost účasti odborné osoby ke zpřístupnění nemovitosti v případě, kdy dědici neposkytnou potřebnou součinnost. Žalobci a) a b) klíče žalovanému nevydali a na zaslanou výzvu nijak nereagovali. Žalovaný tak proto, aby mohl vykonávat povinnosti správce pozůstalosti, nechal zajistit přístup do nemovitosti. Dále uvedl, že nelze vykovávat funkci správce pozůstalosti bez klíčů od nemovitosti. Nové klíče od nemovitosti žalobcům a) a b) neposkytl, jelikož by došlo k tomu, že by on jako správce dědictví neměl přehled o tom, kdo do nemovitosti vstupuje a co v ní činí. Žalobcům a) a b) umožnil přístup do nemovitosti v předem sjednaných termínech a za jeho přítomnosti. Na tuto nabídku však žalobci a) a b) nereagovali a nabídky nevyužili. Navrhuje proto, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Z výpisu katastru nemovitostí ze dne 24. 1. 2023 soud zjistil, že zde je jako vlastník nemovitostí-pozemků par. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součásti je stavba-rodinný dům [adresa], nemovitosti par. [číslo] zahrada a nemovitosti par. č. [rok], ostatní plocha je zapsán zůstavitel.

4. Z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne 11. 8. 2021 soud zjistil, že zůstavitel nezanechal závěť ani listinu o vydědění. Dále soud zjistil, že dědici po zůstaviteli jsou celkem [anonymizováno] [celé jméno žalobkyně], [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalobce]. Žalobci a) a b) dědictví neodmítli.

5. Z usnesení Okresního soudu v Jihlavě, které vydala Mgr. [jméno] [příjmení] jako pověřený soudní komisař dne 25. 8. 2022, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že tímto usnesením byl žalovaný jmenován správcem části pozůstalosti-předmětné nemovitosti. Z odůvodnění usnesení soud zjistil, že do funkce správce části pozůstalosti žalovaného navrhla dědička [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Žalobkyně b) navrhla do funkce správce celé pozůstalosti jmenovat žalobce a). Usnesení nabylo právní moci dne 23. 9. 2022.

6. Z dopisu ze dne 29. 1. 2023 soud zjistil, že odesilatelem je žalobce a), adresátem je žalovaný. Z jeho obsahu soud zjistil, že žalobce a) uvádí, že jednáním žalovaného byl dědicům znemožněn přístup do nemovitosti, jelikož došlo k výměně zámků. K výměně došlo bez předchozího souhlasu a jakéhokoliv informování dědiců. Žalobce a) tedy namítá omezení vlastnického práva dědiců ze strany žalovaného. Zároveň žalobce a) dopisem vyzval žalovaného k odstranění závadného stavu nemovitosti, tedy předání nových klíčů od nemovitosti žalobcům a) a b). Dále byl žalovaný vyzván ke zdržení se dalších zásahů do nemovitosti a do vlastnického práva dědiců. Dle doručenky z datové schránky byla zpráva dodána do datové schránky žalovaného dne 29. 1. 2023.

7. Z dopisu ze dne 31. 1. 2023, který odeslal žalovaný žalobcům a) a b) jako reakci na dopis ze dne 29. 1. 2023 soud zjistil, že zde žalovaný uvedl, že on jako správce části pozůstalosti má povinnost dbát na to, aby nedošlo k poškození nemovitosti anebo věcí v/na ní se nacházejících. Výměna zámku je tak nejmenším zásahem, který mohl on, jako správce pozůstalosti učinit, aby mohl řádně vykonávat povinnosti správce pozůstalosti. Dále uvedl, že má za to, že k výkonu práv a povinností správce pozůstalosti není souhlas dědiců vyžadován, neboť by pak byl ztracen smysl takového jmenování. Nadto žalovaný uvedl, že před tím, než došlo k výměně zámku se věc snažil vyřešit domluvou a odeslal žalobcům a) a b) dopis, ve kterém je vyzval k navrácení veškerých klíčů od nemovitosti. V případě nesplnění výzvy byli dědici upozorněni na možnost výměny zámků. Výzva byla dědicům řádně doručena, na výzvu nebylo reagováno. Žalovaný dále v dopise uvedl, že nové klíče od nemovitosti dědicům nevydá, jelikož by ztratil přehled o tom, kdo do nemovitosti vstupuje a co v ní činní. Dle doručenky z datové schránky byl dopis doručen do datové schránky žalobce a) dne 1. 2. 2023.

8. Z dopisu ze dne 3. 2. 2023 bylo zjištěno, že ten odeslal žalobce a) žalovanému jako reakci na jeho dopis ze dne 31. 1. 2023. Žalobce a) se dopisem dotazuje žalovaného, kdy došlo k odeslání výzvy k vydání klíčů, komu byla výzva adresována, do kdy měli dědici klíče poskytnout, kdy došlo k výměně zámků a jakým způsobem byla výzva dědicům zaslána. Dále žalovaného dopisem požádal o zaslání zprávy o průběhu správy nemovitosti, tj. zda na nemovitosti nevznikla škoda či se nesnížila její hodnota. Dále dopisem žalovaného vyzval opětovně k zaslání nových klíčů od nemovitosti. Dle doručenky z datové schránky byl dopis do datové schránky žalovaného dodán dne 3. 2. 2023.

9. Z odpovědi žalovaného soud zjistil, že ten na dopis žalobce a) ze dne 3. 2. 2023 odpověděl tak, že uvedl, že doporučené dopisy zasílal na adresu [anonymizováno] oběma žalobcům. Oba dopisy se vrátily zpět žalovanému jako nevyzvednuté. Dopisy byly odeslány dne 6. 9. 2022. Dále v odpovědi uvedl, že kotel topí a od vystěhování žalobců se v domě nic nezměnilo. Tato odpověď byla do datové schránky žalobce a) doručena dne 9. 2. 2023.

10. Z výzvy k součinnosti ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že ta byla sepsána žalovaným a adresována žalobcům a) a b). Žalovaný jako správce pozůstalosti vyzval dědice k předání nemovitosti, respektive k předání klíčů od nemovitosti a to do 5 dnů od doručení této výzvy. Dále žalovaný ve výzvě dědice upozornil na to, že v případě, kdy nebude jeho výzvě vyhověno, dojde k zajištění nemovitosti prostřednictvím odborné osoby. Z podacích lístku a vrácených obálek soud zjistil, že žalovaný tuto výzvu odeslal žalobcům a) a b) dne 6. 9. 2022, kdy se shodně obě výzvy vrátily zpět adresátovi z důvodu nevyzvednutí.

11. Z inzerce realitního portálu [webová adresa] soud zjistil, že jsou zde nabízeny k pronájmu obdobné nemovitosti jako předmětná. Dále bylo z realitního portálu zjištěno, že měsíční nabídková cena za pronájem rodinného domu o velikosti 140m2 ve [obec], okres [okres] 20 000 Kč, nabídková cena za pronájem rodinného domu o velikosti 340m2 v [obec] je 15 000 Kč. Za pronájem rodinného domu o velikosti 300m2 v [obec], okres [okres] vlastníkem požadována cena 25 000 Kč měsíčně. Dále pak za pronájem domu o velikosti 105m2 v [obec] je požadována cena 19 900 Kč měsíčně. Z přiložené tabulky, ve které jsou uvedeny ceny měsíčního pronájmu výše uvedených nemovitostí, soud zjistil, že průměrná nabídková cena za pronájem 1m2 rodinného domu je 43 Kč, průměrná nabídková cena za pronájem příslušenství domu za 1m2 je pak 48 Kč. Nabídky měsíčního nájemného předmětné nemovitosti je dle výpočtu zjištěného z přiložené tabulky 22 450 Kč.

12. Z dědického spisu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že jsou celkem tři dědici po zůstaviteli. Dne 21. 10. 2021 navrhla dědička [jméno] [celé jméno žalobkyně] prostřednictvím svého zástupce ustanovení žalovaného jako správce části pozůstalosti-předmětné nemovitosti. V reakci na toto podání navrhla žalobkyně b) ustanovení žalobce a) jako správce celé pozůstalosti po zůstaviteli. Pověřený soudní komisař Mgr. [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. [číslo jednací] vyhověla návrhu paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] a jmenovala správcem části pozůstalosti – předmětné nemovitosti žalovaného. Dále soud z dědického spisu zjistil, že vztahy mezi třemi dědici, tedy mezi žalobci a) a b) a pozůstalou manželkou [jméno] [celé jméno žalobkyně] jsou komplikované a vyhrocené. Mezi třemi dědici není možná domluva, nekomunikují spolu. Dědický spis není doposud ukončen, spor o pozůstalost tak mezi dědici stále pokračuje.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 3. 2023 soud zjistil, že tou byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 76 885,22 Kč jako náhrady za omezení vlastnického práva. Dle podacího archu byla předžalobní výzva odeslána dne 6. 3. 2023.

14. Soud neprovedl výslech účastníka řízení-žalovaného, který navrhoval žalovaný k prokázání tvrzení, že žalovaný odeslal před výměnou zámků žalobcům a) a b) dopis s výzvou k součinnosti. Soud navrhovaný důkaz neprovedl z důvodu nadbytečnosti, jelikož tvrzení bylo prokázáno předloženými obálkami s obsahem při prvním jednání ve věci.

15. Mezi účastníky nebyl spor o skutkový základ. Na základě výše uvedených listin lze tedy dospět k závěru, že v řízení o pozůstalosti po Ing. [celé jméno žalobce] vedeném pod sp. zn. [spisová značka] vystupují jako dědicové žalobkyně a), žalobce b) a pozůstalá manželka [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Toto řízení ke dni rozhodnutí projednávaného sporu nebylo skončeno. Nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území a [územní celek] byly vlastnictvím zůstavitele a jsou aktivy pozůstalosti. Žalovaný byl notářkou jmenován správcem těchto nemovitostí. Správce vyměnil zámky od domu a žalobcům nabídl vstup do nemovitosti po předchozí domluvě. Rozhodnutí tedy záviselo především na vyřešení dále uvedených právních otázek.

16. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací žalobců. Z provedené dokazování soud zjistil, že v dědickém sporu po zůstaviteli vystupují tři dědicové, žalobci a) a b) jako děti zůstavitele a [jméno] [celé jméno žalobkyně] jako pozůstalá manželka. Dědické řízení nebylo doposud skončeno, dědicové tedy nemají dle § 1690 zákona č. 89/2012 Sb., občasného zákoníku (dále jen „o. z.“) soudem nabytí dědictví potvrzeno. Náhrady škody proti žalovanému za omezení vlastnického práva se domáhají pouze dva dědicové, žalobci a) a b). Je tedy na místě posoudit, zda je v tomto řízení dán dostatek aktivní věcné legitimace. Soud k posouzení této otázky vycházel především z judikatury, konkrétně z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99, podle kterého platí:„ Zanechal-li zůstavitel více dědiců, jsou až do vypořádání pravomocným usnesením soudu považováni za vlastníky celého majetku patřícího do dědictví. Z právních úkonů týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví jsou oprávněni a povinni vůči jiným osobám společně a nerozdílně, přičemž jejich dědický podíl vyjadřuje míru, jakou se na těchto právech a povinnostech navzájem podílejí; v řízení, v němž o tato práva nebo povinnosti jde, mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř).“ Obdobně pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1820/99, který uvádí, že„ ve sporech s jinými osobami, týkajících se věcí nebo majetkových práv patřících do dědictví, se uvedený vztah dědiců k zůstavitelově majetku projevuje tím, že mají postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o.s.ř.), neboť jde o taková společná práva a povinnosti, že se rozhodnutí ve sporu musí vztahovat na všechny dědice“. Dále pak dle komentářové literatury„ zanechal-li zůstavitel více dědiců, vzniká mezi nimi – pro dobu od smrti zůstavitele (prohlášením zůstavitele za mrtvého) do právní moci rozhodnutí soudu o dědictví (popřípadě jiného skončení řízení o pozůstalosti nebo nařízení likvidace pozůstalosti) – též tzv. společenství jmění. Všichni dědici se proto pokládají (jde o nevyvratitelnou právní domněnku) za vlastníky„ celých věcí“ patřících do pozůstalosti a k nakládání s věcmi z pozůstalosti ze strany dědiců (z titulu jejich dědického práva) je třeba jednomyslného souhlasu všech dědiců“ (viz. [příjmení], [anonymizováno] § [číslo] (Nakládání s pozůstalostí při správě). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ [číslo]) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 474). Tedy dle § 1236 o. z. nabude-li věc do vlastnictví více osob spojených na základě smlouvy, zákona nebo jiné právní skutečnosti ve společenství, ať již se jedná o manžele, osoby spojené v rodinné společenství, společenství dědiců nebo jiná obdobná společenství, platí, že má každá z těchto osob právo k celé věci. Dle § 1238 odst. 1 o. z. není-li ujednáno něco jiného, vyžaduje se k výkonu vlastnických práv a k nakládání se společnou věcí jednomyslné rozhodnutí všech zúčastněných. Z výše citované judikatury a komentářové literatury vyplývá jednoznačný závěr, se kterým se soud ztotožnil, a to, že pokud dědicové hodlají činit právně jednat ve vztahu k věcem, které náleží do neuzavřeného dědictví, je třeba, aby o nich rozhodovali všichni dědicové. V projednávaném případě tedy není možné, aby o věci rozhodovali pouze dva dědicové ze tří, byť by bylo rozhodováno většinou (2/3) dědiců. Zákon v tomto případě hovoří o jednomyslnosti dědiců.

17. Dále je třeba uvést, že žalovaný byl platně jmenován do funkce správce části pozůstalosti podle § 1556 odst. 1 o. z. Předmětná nemovitost je tedy spravována žalovaným jako správcem pozůstalosti. Správa pozůstalosti však není dotčena institutem společenství jmění dědiců, oprávnění spravovat majetek patřící do pozůstalosti a vykonávat práva a povinnosti z toho vyplývající tedy přísluší tomu, kdo spravuje pozůstalost (viz. srov. [příjmení], [anonymizováno] § [číslo] (Nakládání s pozůstalostí při správě). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ [číslo]) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 474). Vzhledem k tomu, že do funkce správce pozůstalosti byl jmenován žalovaný, je osobou, která je oprávněna spravovat pozůstalost a činit veškeré věci s ní související. Dědicům pak zbývá jen tzv. holé vlastnické právo. Dědicové získají„ plné“ vlastnické právo k předmětné nemovitosti, tj. právo věci užívat, požívat či s ní disponovat až po nabytí dědictví podle § 1690 o. z. Ke dni rozhodnutí dědicové tvoří tzv. společenství jmění podle § 1236 o. z., kdy je třeba, aby rozhodování dědiců bylo jednomyslné. Jestliže tedy dědicové podávají žalobu na náhradu za omezení vlastnického práva je za prvé nutné, aby v tomto řízení vystupovali všichni tři dědici, neboť tvoří nerozlučné společenství podle § 91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

18. Za druhé co se týká argumentace žalobců k porušení správy ze strany žalovaného jako správce pozůstalosti, žalovaný vykonává prostou správu podle § 1678 odst. 1 o. z., činí tedy pouze takové úkony, které mají za úkol zajistit zachování hodnoty spravovaného majetku. Cílem prosté správy není to, aby spravovaná věc generoval zisk. Správce odpovídá pouze za to, že se mu podaří uchovat taková hodnota svěřeného majetku, která zde byla na počátku jeho správy. Povinností správce pozůstalosti tedy není rozmnožení svěřeného majetku. Tím spíše žalovaný nezpůsobil žalobcům škodu porušením svých povinností správce pozůstalosti, když odmítnul vydat žalobcům klíče od nemovitosti za situace, kdy žalobci uvažovali o nabídce domu a zahrady k pronájmu. Správce pozůstalosti má mít nutně za účelem ochrany majetku možnost přístupu do domu a současně kontrolu nad tím, kdo do něho vstupuje. To znamená žalobcům nevznikl žádný nárok z titulu náhrady škody.

19. Za třetí žalobci a) a b) nesprávně posuzují svůj nárok podle § 1039 o. z. Ustanovení § 1039 o. z. je systematicky zařazeno v části zákona upravující vyvlastnění a omezení vlastnického práva. Toto ustanovení pak upravuje výši nároku v případech, kdy k omezení vlastnického práva dojde buď podle § 1037 o. z., a to použitím vlastníkovy věci ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu, nebo podle § 1038 o. z., vyvlastněním či jiným omezením ve veřejném zájmu. K takové situaci však v projednávaném sporu nedošlo. Žalobci dále odkazovali na judikaturu Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4157/2008, která uvádí, že dědicové jsou oprávněni domáhat se ochrany vlastnického práva k věci dříve, než byla projednána v dědickém řízení. Dále pak je-li zřejmé, který z více dědiců převezme právo, lze v těchto řízeních pokračovat již před skončením dědického řízení, pokud to nevylučuje povaha věci. V uvedeném řízení se skutkově jednalo o spor jediné dědičky s osobou, která užívala nemovitost, která byla v podílovém vlastnictví dědičky a její matky, která zemřela a zbývající část nemovitosti jí závětí odkázala. Dědictví v době rozhodnutí nebylo ukončené, bylo však jasně dáno, že po skončení dědictví se dědička stane vlastníkem celé nemovitosti. Spor se týkal bezdůvodného obohacení. Opět jde tedy o jinou situaci než v daném případě a žalobci poukázali na věcně nepřiléhavou judikaturu. Lze dodat, že nárok žalobců nelze právně posoudit ani podle ustanovení podle § 2991 o. z. a následující o bezdůvodném obohacení, neboť žalobci ani netvrdili, že by snad žalovanému jako správci nemovitostí v [obec] vznikl na jejich úkor majetkový prospěch. Z výše uvedených procesních i věcných důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 045 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 91 393 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání soud dne 30. 8. 2023) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za jízdu osobním automobilem Škoda Fabia, [registrační značka] k jednání soudu dne 30. 8. 2023 v trase [okres] [okres] a zpět, celkem 50 km, s průměrnou spotřebou paliva 7,8 litru benzinu na 100 km při vyhláškové ceně 41,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve znění vyhlášky č. 191/2023 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) v celkové výši 420,70 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 10 780,70 Kč ve výši 2 264 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobcům a) a b) uloženo zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.