4 C 123/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem titul Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 4 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 300 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 300 Kč od 31. 5. 2018 do 20. 7. 2018 a kapitalizovaného úroku ve výši 1 186 Kč.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném u Okresního soudu v Jihlavě dne 28. 1. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 300 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba] (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřel se žalovaným dne 11. 4. 2016 smlouvu o úvěru č. B0009941228470665 na částku 1 300 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 286 Kč a se smluvním úrokem z úvěru, a to nejpozději do 21. 4. 2016. Žalovaný ovšem svou povinnost zcela nesplnil a ničeho na svůj závazek neuhradil. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 12. 7. 2018. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, zaplacení smluvních úroků a nákladů na vymožení pohledávky. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněna předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, v mezidobí vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen. Soudní písemnosti byly žalovanému v dalším řízení doručovány podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na evidovanou adresu trvalého pobytu, postupem podle § 49 odst. 2 až 4 o. s. ř., tedy náhradním doručením.

3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovanou a nazvaném„ Smlouva o úvěru č. B0009941228470665“ ze dne 11. 4. 2016 je původní věřitel označen jako„ věřitel“ a žalovaný jako„ klient“ a identifikován je jménem a příjmením, datem narození, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, číslem a datem platnosti občanského průkazu, státním občanstvím, pohlavím, telefonním číslem, emailovou adresou a číslem bankovního účtu. Věřitel se měl zavázat poskytnout klientovi převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 1 300 Kč s datem splatnosti dne 21. 4. 2016. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit původnímu věřiteli účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po registraci žalovaného na webových stránkách původního věřitele a poskytnutím požadovaných údajů, zaškrtnutím příslušného políčka a zadáním zaslaného SMS kódu. Dne 23. 7. 2018 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] připsána z účtu původního věřitele platba 1 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámil dopisem ze dne 12. 7. 2018, v němž žalovaného rovněž vyzvala k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě jejího dluhu.

4. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření Smlouva o úvěru č. B0009941228470665 ze dne 11. 4. 2016 mezi žalovaným a původním věřitelem v podobě předložené soudu. Tento dokument totiž neobsahuje podpisy stran, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi původním věřitelem a žalovaným v těchto otázkách ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Akceptace návrhu smlouvy za použití postupů bez výše uvedené identifikace osob nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednajících osob a jejich vůle. Takovýto postup totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť běžné prostředky komunikace nejsou schopny jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jím skutečně projevené vůle. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tyto smlouvy uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle § 551 o. z., k němuž se podle ustanovení § 554 o. z. nepřihlíží.

5. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive původním věřitelem, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť původní věřitel mu plnil bez právního důvodu, a ve smyslu § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou částku 1 300 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byla povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2018 Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 20. 7. 2018 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 1 300 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení a zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně úroku z prodlení z částky 1 300 Kč za období od 31. 5. 2018 do 20. 7. 2018 a rovněž ohledně těch nároků, jež měly vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však nebyla platně uzavřena, tj. ohledně smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 1 186 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 1 300 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 3 000 Kč s příslušenstvím, a tudíž mu přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.