4 C 139/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem titul Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [titul]. [jméno] [jméno].

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako dlužné částky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem – [právnická osoba] s.r.o., a žalovaným dne 30. 1. 2019. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovaným výše uvedeného dne smlouvu o úvěru na částku ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do 1. 3. 2019 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek původního věřitele. Žalovanému byl dne 30. 1. 2019 poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh z uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Žalobkyně předložila k důkazu dokumenty označené jako„ rámcová smlouva o úvěru“ a„ jednotlivá smlouva o úvěru [číslo]“. V těchto dokumentech jsou údaje o totožnosti žalovaného, vymezení některých pojmů, ujednání o způsobu uzavírání smluv, informace o výši jistiny, době trvání, úrokové míře, úroku, poplatcích, slevách, RSPN, celkové částce, která má být zaplacena a termínu splatnosti. Tyto dokumenty nejsou podepsané v místě určeném pro žalovaného, zatímco na straně původního věřitele je podpis připojen. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že původní věřitel zaslal dne 30. 1. 2019 částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který patří žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou 2. 2. 2021, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána a v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů.

5. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ze dne 30. 1. 2019 mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle § 105 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 [číslo]). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou její právní předchůdkyně zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným v podobě předložené soudu.

6. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně, tj. původní věřitel, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Jelikož žalovaný poskytnutou částku nevrátil, vzniklo původnímu věřiteli v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel pohledávku za žalovaným řádně postoupil na žalobkyni. Žalobě proto bylo v rozsahu, v němž je žalovaná povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2019 do zaplacení, vyhověno. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč.