4 C 142/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 702 165,48 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 702 165,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně: z částky 1 030 000 Kč od 12. 12. 2020 do 7. 3. 2023 a z částky 702 165,48 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 85 280 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě náhradu nákladů řízení v plné výši, která bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení na účet Okresního soudu v Jihlavě [číslo] s uvedením variabilního symbolu [číslo].

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 702 165,48 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši jednak z částky 1 030 000 Kč od 12. 12. 2020 do 7. 3. 2023 a jednak z částky 702 165,48 Kč od 8. 3. 2023 do zaplacení. Uvedla, že dne 18. 3. 2020 došlo k požáru v nemovitosti na adrese [anonymizována dvě slova]. Tuto nemovitost měl v nájmu za účelem provozování truhlářské dílny žalovaný a za požár byl odpovědný podle šetření [anonymizováno]. Na nemovitosti ve vlastnictví [jméno] [příjmení] vznikla škoda ve výši 1 030 000 Kč, a to podle znaleckého posudku společnosti [právnická osoba] Žalobkyně a vlastnice nemovitosti měly v době požáru uzavřenou pojistnou smlouvu o pojištění majetku a odpovědnosti občanů a žalobkyně jako pojistitel vyplatila poškozeným uvedenou částku. V důsledku toho přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni, která žalovaného dne 11. 11. 2020 vyzvala k zaplacení uvedené částky do 11. 12. 2020. Žalovaný žalobkyni zaplatil dne 7. 3. 2023 částku 327 834,52 Kč. Žalobkyně v replice rozporovala existenci dohody mezi žalovaným a vlastnicemi poškozené objektu, dále rozsah, kvalitu a hodnotu provedených prací a předání díla poškozeným. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by poškozeným vyplatila na pojistném plnění více, než byla povinna. Odkázala na znalecký posudek Ing. [příjmení], CSc.

2. Žalovaný za prvé namítal, že škoda způsobená požárem dosahovala částky 590 000 Kč, a to podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] a žalovaný neměl možnost ovlivnit výši vyplaceného pojistného plnění. Za druhé objekt vyhořel po smrti předchozí vlastnice a pojistitelky [příjmení], a proto závazek z původní pojistné smlouvy v době požáru neexistoval. Za třetí pojistitelka [příjmení] byla pouhou spoluvlastnicí předmětné nemovitosti, a to v rozsahu ideální jedné poloviny, a nebyla tedy oprávněna pojistit celou nemovitost, nýbrž pouze svůj ideální podíl. Za čtvrté nájemní smlouva uzavřená v devadesátých letech mezi vlastnicemi a otcem žalovaného, přičemž žalovaný do tohoto vztahu po otci vstoupil, nebyla uzavřena platně, neboť neobsahovala dostatečně určitě způsob využití nebytových prostor, navíc fakticky byla nemovitost využita jinak, než odpovídalo zkolaudovanému způsobu využití. Žalovaný tak neměl povinnost udržovat komín a provádět jeho revize. Žalovanému proto nelze klást za vinu vznik požáru a přičítat mu odpovědnost za škodu. Za páté žalovaný se ústně domluvil na opravě nemovitosti s nabyvatelkami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Ještě před výplatou pojistného plnění objekt uvedl (v průběhu léta a podzimu 2020) do předešlého stavu, především zajistil likvidaci trosek (žalovaný shodně se žalobkyní ocenil úklid spáleniště na částku 140 000 Kč), opravil nosné stěny a vyzdil věnce, zajistil zhotovení nové střechy a komína. Provedené stavební práce nechal žalovaný ocenit projektantem [příjmení], který dospěl k částce 262 165,48 Kč. Ocenění bylo provedeno podle ceníku systému [příjmení]. Žalovaný za účelem dosažení smíru žalobkyni zaplatil rozdíl mezi částkou 590 000 Kč a 262 165, 48 Kč. Za šesté se žalovaný bránil proti závěrům z posudku Ing. [příjmení], CSc., který vycházel z lepšího stavu nemovitosti před požárem, než odpovídalo skutečnosti. Jeho ohodnocení výše škody vychází z míry opotřebení nemovitosti v rozsahu 52,7 %, žalovaný se však ztotožnil s rozsahem opotřebení 67,2 % podle posudku znalce [příjmení] [příjmení]. V této souvislosti žalovaný poukázal na rozdíly opotřebení klempířských prvků, úprav povrchů, podlah, vnitřního vodovodu, kanalizace, hygienického vybavení, vytápění. Dále žalovaný namítal, že znalec [příjmení] [příjmení] počítal s vytápěním v celém objektu, zatímco vytápěna byla jen malá část dílny. Dále počítal s výškou podlaží 5,05 m, ačkoliv podstatná část budovy žádné podlaží neměla a výška dosahovala 8,89 m, podlaha oproti východisku znalce [příjmení] [příjmení] byla jen v části stodoly.

3. Z pojistné smlouvy – pojištění majetku a odpovědnosti občanů ze dne 21. 9. 2013 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] uzavřela s [právnická osoba] smlouvu na dobu neurčitou od uvedeného data na pojištění nemovitosti nacházející se na adrese [adresa], mj. zděnou hospodářskou budovu se sklonitou střechou nad 150 m2 zastavěné plochy, a to na živelné pojistné nebezpečí. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky [obec] pojišťovny. Z ročního vyúčtování pojistného ze dne 22. 8. 2019 nebylo nic podstatného zjištěno. Z doplňkových pojistných podmínek pro pojištění budov a souvisejících staveb DPPSO 3 bylo z článku 10 odst. 2 zjištěno, že zemře-li vlastník pojištěné věci, vstupuje do pojištění dědi pojištěné věci, ledaže do 3 let oznámí pojišťovně, že na dalším pojištění nemá zájem. Z dalších předložených pojistných podmínek nic podstatného pro tento spor nebylo zjištěno. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 10. 11. 2020 zadala příkaz k úhradě částky 1 030 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Z uplatnění práva na úhradu ze dne 11. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 030 000 Kč do 11. 12. 2020. Totéž bylo zjištěno z postižní pohledávky-upomínky žalobkyně ze dne 8. 3. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení ještě před podáním žaloby. Z protokolu pro ocenění stavby nákladovým způsobem ze dne 24. 3. 2020 bylo zjištěno, že technik žalobkyně u předmětného objektu zapsal, že šlo o jednopodlažní budovu s podkrovím využitelným ze 30 % pro skladování. Na budově byla poškozena střecha, otvorové prvky, stropy, elektroinstalace. Zdivo a zastřešení pocházelo z roku 1941, klempířské prvky 2015, omítky, dřevěná vrata, dveře a okna z roku 1980, stejně tak betonová podlaha, kamna na tuhá paliva a vnitřní vodovod. Z roku 2000 byla elektroinstalace a z roku 2010 septik a WC. Totéž lze zjistit ze záznamu o prohlídce ze dne 24. 3. 2020, tento záznam obsahuje výkaz výměr poškozených konstrukcí na budově. Z fotodokumentace požárem zničené stavby bylo zjištěno, že v době prohlídky stavby likvidačním technikem žalobkyně [příjmení]. [příjmení] probíhala rekonstrukce. Byl hotový vazníkový krov, betonová podlaha, položena hliníková krytina na střeše, okapy, komín, oplechování štítu, prostor vrat byl zakrytý dřevěným bedněním, okno bylo s výplní, na stavbě bylo dřevěné schodiště. Z další sady fotografií je patrné poškození stavby požárem, kdy z budovy zůstaly jen stěny z kamene a cihel, prohnuté ocelové nosníky a popraskané hurdisky. Dále jsou na fotografiích zachyceny hromady ohořelých trosek. Na dalších fotografiích jsou zachyceny úklidové práce spáleniště, odklízení eternitových šablon, valník naložený ohořelými kusy krovu, hromada zuhelnatělých částí krovu. Z faktury [číslo] 2020 vystavené [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že dotyčný vyúčtoval dne 10. 11. 2020 žalovanému k zaplacení částku 123 300 Kč za montáž krovu na akci v [anonymizováno]. Z faktury [číslo] vystavené [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že dotyčný vyúčtoval dne 11. 12. 2020 žalovanému k zaplacení částku 44 500 Kč za montáž hřebene, krytiny a oplechování komína. Ze smlouvy o dílo uzavřené dne 22. 9. 2020 mezi žalovaným jako objednatelem a společností [právnická osoba] jako zhotovitelem bylo zjištěno, že žalovaný objednal výroku a montáž vazníků na truhlářskou dílnu v [anonymizováno] za cenu 306 830 Kč bez DPH. Výrobu vazníků měla uvedená společnost dokončit do 23. 10. 2020 a vazníky namontovat do 8 dnů od předání staveniště. Z dodatku [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že se strany dne 3. 10. 2020 dohodnuly, že nebude ze strany [právnická osoba] provedena montáž a cena díla tak činila 257 780 Kč bez DPH. Ze zjišťovacího a předávacího protokolu a protokolu o předání konstrukcí bylo zjištěno, že zhotovitel předal žalovanému vazníky dne 20. 10. 2020. Ze záznamu o prohlídce ze dne 2. 11. 2022 bylo zjištěno, že na budově je nová krytina-hliníkový plech, oplechování, nadezdívky, závětrné lišty, nová střešní konstrukce-bednění, folie, vázaná konstrukce krovu, dřevěné výplně stěn, nová betonová podlaha. Z výpočtu ceny objektu zpracovaného žalobkyní ke dni 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně provedla ocenění poškozené stavby, přičemž se zabývala opotřebením stavby a na základě vyčíslení dlouhodobé životnosti prvků dospěla k opotřebení v rozsahu 91,19 %, při vyčíslení lineární metodou k opotřebení v rozsahu 59,85 % a při vyčíslení analytickou metodou k opotřebení 51,60 %. Pro srovnání s předchozím posudkem žalobkyně uvažovala (např.) u omítek se stářím 40 let a životností 93 let, u krovu se stářím 79 let a životností 132 let a u krytiny se stářím 40 let a životností 93 let. Žalobkyně dospěla k ceně stavby před požárem ve výši 2 464 359 Kč a po požáru 782 680 Kč, tedy ke škodě ve výši 1 681 679 Kč. Z usnesení notářky JUDr. [příjmení] č. j. 26 D 213/2020-61 (v právní moci 6. 10. 2020) bylo zjištěno, že předmětnou nemovitost po smrti [jméno] [příjmení], zemř. 31. 1. 2020, nabyly rovným dílem Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Totéž bylo zjištěno z výpisy z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí]. Z rekapitulace stavby, krycího listu soupisu prací a soupisu prací bylo zjištěno, že projektant [jméno] [příjmení] ocenil dne 2. 8. 2021 stavební práce provedené na objektu vyhořelé truhlárny. Ocenil jak dodávku materiálu, tak provedené práce na věnci a krovu na částku 262 165,48 Kč včetně DPH. Z reakce Mgr. [příjmení] ze dne 6. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný se bránil totožně proti nároku žalobkyně ještě před podáním žaloby. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že ji dne 1. 1. 2019 uzavřely B. [příjmení], J. [příjmení] a M. [ulice] na straně pronajímatelek a žalovaný jako nájemce. Předmětem nájmu byl nebytový prostor na adrese [adresa]. Tento nájemní vztah měl podle ujednání navazovat na nájem sjednaný původně s otcem žalovaného. Žalovaný se zavázal nemovitost užívat jako řádný hospodář a dodržovat mj. požární předpisy zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Žalovaný se dále zavázal provádět běžné opravy a údržbu nemovitosti a užívat ji podle jejího stavebně technického určení. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Z likvidační zprávy ze dne 5. 11. 2020 bylo zjištěno, že pojišťovna rozhodla o vyplacení pojistného ve výši 1 030 000 Kč na účet jedné ze spolumajitelek nemovitosti [anonymizováno]. [příjmení]. Ze souhlasu s výplatou bylo zjištěno, že druhá spolumajitelka Ing. [ulice] s uvedeným souhlasila. Z informace o výplatě pojistného plnění ze dne 6. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala [anonymizováno]. [příjmení] o tom, že dne 10. 11. 2020 jí vyplatí výše uvedené pojistné plnění. Z informací o pozemku získaných z nahlížení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že ke dni 25. 3. 2020 byly nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z informace o evidované události [anonymizováno] záchranného sboru Kraje [obec] bylo zjištěno, že požár truhlářské dílny na adrese [anonymizováno] 4 dne 18. 3. 2020 došlo z důvodu sálavého tepla pronikajícího z prasklé komínové vložky. Ke vzniku požáru přispěla absence komínových dvířek a nedodržení bezpečné vzdálenosti hořlavého materiálu od komínového tělesa v půdním prostoru. Dále požár vznikl v příčinné souvislosti s tím, že žalovaný zanedbal čištění a kontrolu spalinové cesty. Ze sdělení [anonymizováno] Kraje [obec] ze dne 30. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena v příkazním řízení na místě pokuta ve výši 2 000 Kč. Totéž lze zjistit ze zaslaného bloku na pokutu zaplacenou na místě dne 29. 4. 2020. Z e-mailové komunikace mezi zaměstnanci žalobkyně a zástupcem žalovaného bylo zjištěno, že mezi stranami před podáním návrhu probíhalo jednání ohledně náhrady vyplaceného pojistného, přičemž strany vzájemně nesouhlasily s oceněním z důvodu vybavení poškozené stavby, jejího opotřebení, a v důsledku s cenou před poškozením. Z výpočtu pojistného plnění bylo zjištěno, že žalobkyně dne 5. 11. 2020 dospěla k závěru, že pojištěným vyplatí částku 1 030 000 Kč. Totéž bylo zjištěno ze souhrnné rekapitulace a likvidační zprávy. Tento závěr se odvíjel od výpočtu ceny objektu, žalobkyně stanovila předpokládanou životnost budovy na 132 let, tzn. v roce 2020 zbývalo 58 let a tedy opotřebení stavby lineární metodou dosáhlo 59,85%, při použití analytické metody dosahovalo 51,6 %. Žalobkyně při využití analytické metody pro výpočet opotřebení dospěla k závěru, že škoda na objektu dosáhla částky 1 681 679 Kč. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] bylo zjištěno, že úkolem znalce bylo ocenit nemovitost stojící na pozemku p. č. st. 8 v [katastrální uzemí] před a po požáru. Znalec provedl prohlídku nemovitosti dne 19. 2. 2021, vycházel z projektové dokumentace a fotografií pořízených po požáru. Znalec při ocenění použil zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a vyhlášku Ministerstva financí č. 441/2013 Sb. Znalec popsal objekt jako nemovitost postavenou v roce 1938, která byla využitá k chovu zvířat do roku 1993, a to s minimální údržbou. V roce 1997 otec žalovaného začal objekt užívat jako truhlářskou dílnu. Zavedl do ní elektorinstalaci, instaloval kotel na tuhá paliva, zhotovil v části podlahy pod své stroje. Tyto opravy měly pouze částečný vliv na celkovou životnost stavby. Znalec ve svém výpočtu zohlednil míru opotřebení, použil lineární metodu a dospěl k opotřebení nemovitosti před požárem v rozsahu 67,2 %. Znalec vyšel ze stáří budovy 82 let a předpokládané celkové životnosti 122 let. Hodnota nemovitosti před požárem činila 1 197 329, 20 Kč. Stav po požáru znalec popsal tak, že objekt vyžadoval celkovou opravu, vyšel opět z metody lineárního opotřebení a míry 67,2%. Hodnota nemovitosti po požáru byla podle znalce 614 236,90 Kč. Škoda na nemovitosti dosáhla rozdílu uvedených částek, tzn. 590 000 Kč. Znalec při svém výslechu svůj znalecký posudek stvrdil. Znalec doplnil, že oproti vyhlášce použil záměrně lineární metodu pro zjištění rozsahu opotřebení, a to pro ocenění stavu před i po požáru. Především z toho důvodu se odlišuje jeho závěr o 20 % v míře opotřebení od znalce [příjmení] [příjmení], CSc. Tento svůj postup zdůvodnil absencí pravidelné údržby stodoly a značným stářím. Znalec počítal se životností konstrukcí ještě dalších 40 let z důvodu masivních stěn. Životnost 100 let podle vyhlášky znalci připadala krátká a v tomto případě by to znamenalo, že stavba je na konci životnosti. Znalec vyšel z údajů o vybavení stavby před požárem ze sdělení žalovaného a v té souvislosti se vymezil proti posudku Ing. [příjmení], kdy uvedl, že stavba neměla dvě podlaží, ale jen jednoduché patro zasahující do 40 % vnitřního prostoru, podlaha byla z betonu opět jen v části plochy a ne v celém půdorysu, vytápění nedosahovalo standardu, když šlo jen o vyústění teplého vzduchu, totéž platí o jednoduchém hygienickém zázemí. Znalec dodal, že jeho závěr je v cenách včetně DPH. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] bylo zjištěno, že znalecký posudek byl zpracován Ing. [příjmení] [jméno]. Jeho úkolem bylo stanovit novou a časovou cenu předmětné nemovitosti zasažené požárem, dále určit výši skutečné škody v důsledku požáru. Znalec za tím účelem provedl dne 15. 11. 2022 ohledání předmětné nemovitosti, dále měl znalec k dispozici fotodokumentaci stavby před a po požáru, nákres budovy a její střechy, část znaleckého posudku ze dne 7. 11. 1994 zpracovaného pro účely dědictví. Z tohoto posudku lze zjistit, že předmětná budova se ke dni 7. 11. 1994 již používala jako truhlárna, dříve desítky let sloužila jako stodola a přípravna krmiv. Dále se z posudku z roku 1994 dá zjistit, že předmětná nemovitost byla zrekonstruována v roce 1939, přičemž využila původní základy a cca 40 % kamenného nosného zdiva. Stav zdiva odpovídal stáří a průměrné až podprůměrné údržbě. Krov byl poškozen plísní. V objektu chyběla elektroinstalace a původní vodovod byl již nefunkční. Dřevěná vrata měla dožívající stav. Objekt měl uvnitř zhruba v polovině strop. Znalec počítal s tím, že v budově je ze 42 % hurdiskový strop a počítal s druhým poschodím v části budovy. Znalec po zatřídění budovy pro průmysl a skladování, výpočtu obestavěného prostoru, výpočtu koeficientu jednotlivých konstrukcí a vybavení stavby dospěl k nové ceně budovy ve výši 3 622 282,71 Kč. Znalec dospěl ke koeficientu vybavení 0, [číslo] s tím, že u většinu konstrukcí zařadil kvalitou do skupiny podstandard. Dále znalec určil analytickou metodou míru opotřebení zohledňující opotřebení jednotlivých konstrukcí před požárem a objemový podíl konstrukce na stavbě v rozsahu 47,7 %, přičemž vycházel ze životnosti v rozsahu 175 let v případě základů, 140 let v případě svislých konstrukcí a stropů, 110 let u střechy, 60 let u krytiny, 65 let vnitřních povrchů, dveří a oken, 47 let povrch podlah atd. Dále k těmto konstrukcím ve sloupci označeném„ S“ zřejmě přiřazoval stáří. Tyto údaje o stáří konstrukce však neodpovídají stáří zaznamenanému v protokole pro ocenění stavby ze dne 24. 3. 2020, který měl znalec od žalobkyně k dispozici a je okopírovaný na straně [číslo] znaleckého posudku. Znalec tak dospívá např. u úpravy vnitřních povrchů ke stáří 25 let a při životnosti 65 let k opotřebení 38,46%, ačkoliv podle uvedeného protokolu byly omítky v dílnách z roku 1980, tzn. v době požáru bylo jejich stáří 40 let a při znalcem uvažované životnosti by opotřebení dosáhlo 61,53 %. Totéž u střešní krytiny, kde znalec uvažoval se stářím 20 let, byť šlo o eternit z roku 1980, podle znalce byl krov starý 31 let, ačkoliv byl zhotoven již v roce 1941, atd. Takže znalec dospěl k hodnotě budovy před požárem na částku 1 894 453,86 Kč bez DPH. Následně stejným způsobem ocenil budovu ve stavu po požáru s tím, že míru poškození vyjádřil mírou rozestavěnosti nedokončené stavby v rozsahu 44,63 %, opět zohlednil opotřebení konstrukcí vypočtené analytickou metodou na 52,7 %. Znalec dospěl k hodnotě budovy po požáru ve výši 764 672,08 Kč. Výše škody na stavbě podle znalce činila 1 128 780 Kč (1 894 450 – 764 670), dále znalec odhadl náklady na odvoz suti a bourací práce v rozsahu 140 000 Kč a tyto náklady k výši škody přičetl, tzn. výše škody činila 1 268 780 Kč, resp. 1 535 224 Kč včetně DPH. Při svém výslechu znalec [příjmení] [příjmení], CSc. připustil, že lze stanovit míru opotřebení stavby jak analytickou, tak lineární metodou. Znalec použil analytickou metodu, neboť je vhodnější, když je v průběhu životnosti stavby nějakým způsobem upravena a jsou na ní nové prvky. Lineární metodu podle znalce lze použít, když se na objektu dělá jen údržba. Znalec předpokládal, že v budově došlo ke stavebním úpravám, když původně sloužila k zemědělským účelům a následně jako truhlárna, proto použil analytickou metodu pro opotřebení. Znalec stavbu posuzoval jako dvoupodlažní s odkazem na rozměry zastavěné části v rozsahu 42 %. Uvedení podlahy v celém objektu podle znalce nehrálo roli, když tato konstrukce nebyla požárem poškozena a objevuje se beze změny u ocenění budovy před i po požáru. Znalec u zdiva počítal se životností 140 let, byť vyhláška uvádí 100 let, odůvodnil to masivností stěn. Dále doplnil, že ve stěnách byly trhliny, a proto počítal s poškozením stěny a tedy určil i míru rozestavěnosti tohoto prvku a nepočítal se 100 % stavem po požáru. Náklady na úklid sutin stanovil znalec odhadem. Znalec počítal, že byla vytápěna celá plocha budovy a to v kvalitě – podstandard. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že nájem předmětné nemovitosti převzal po svém otci, který objekt užíval od roku 1996. V té době byla budova ve špatném stavu odpovídajícímu datu zhotovení v roce 1940. Žalovaný s otcem vybudovali v části podlahy, podbití na stropě, rozvedli elektřinu, vodu a ČOV, vestavbu kuchyňky s jídelnou. V kuchyňce bylo pouze skromné zázemí, do části objektu byly zavedeny dva teplovzdušné výměníky. Žalovaný podepsal s vlastnicemi objektu novou nájemní smlouvu s tím, že bude pokračovat v provozu truhlárny. Požár stavbu kompletně zničil s výjimkou obvodových zdí a podlah. Žalovaný se po požáru ústně s vlastnicemi dohodl na uvedení zničené budovy do původního stavu. Nejprve odstranil trosky zhruba o objemu deseti kontejnerů. Následně si žalovaný nechal zpracovat projekt od Ing. [příjmení] a podle něho vybudoval na obvodových stěnách železobetonové věnce a překlady nad stavebními otvory, dva štíty. Původně byla na stavbě trámová vazba a funkci věnce plnily pozednice, které shořely. Žalovaný věnec rovněž zateplil. Za účelem těchto prací žalovaný zajistil a postavil lešení, před betonáží zhotovil bednění. Všechny tyto práce a materiál hradil žalovaný. Původní vlastnice souhlasily se zhotovením vazníkové místo trámové konstrukce. Žalovaný zajistil výrobu vazníků ve společnosti [právnická osoba], za cenu cca 300 000 Kč, dále jejich dopravu a jeřáb. Následně zajistil tesaře [příjmení] pro montáž vazníků za cenu cca 100 až 150 000 Kč a klempíře [příjmení] na zhotovení střešní krytiny a oplechování za cenu cca 40 000 Kč. Uvedené náklady hradily vlastnice objektu, žalovaný jim přeposlal faktury. Žalovaný dále zhotovil mj. také nový komín, vrata nahradil dřevěným bedněním. Rozvody elektřiny zatím neprovedl, byť i nadále budovu používá jako truhlárnu. Původně byla půda v 1/3 prostoru, po požáru s ohledem na vazníkovou konstrukci půda nebyla obnovena. Žalovaný si následně v roce 2021 nechal od Ing. [příjmení] zpracovat ocenění stavebních prací a dodaného materiálu a zadal znalecký posudek u Ing. [příjmení] z důvodu uplatnění nároku ze strany žalobkyně. Náklady na vazníky a krytinu hradily vlastnice objektu, žalovaný jim přeposlal faktury od svých zhotovitelů. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo zjištěno, že šlo o starou budovu bez stropu a podlahy, která původně sloužila pouze ke skladování objemných krmiv. V budově byly kamenné zdi, opadaná omítka, stará prkenná vrata, bez rozvodu vody a topení. Svědek v budově provozoval truhlářství a zhotovil v 1/3 podlahu, elektroinstalaci, okna. Budova měla v 1/3 půdu, jinak byla otevřená až do hřebene střechy. Kanalizace v budově nebyla, vodovod s výjimkou odbočky-přípojky od darlingu také nebyl, v budově byl kotel na tuhá paliva a ve shořelé části ústily teplovzdušné výměníky. Ve shořelé části byl polní záchod zaústěný do čističky odpadních vod. Po svědkovi v nájmu pokračoval na základě nové smlouvy žalovaný. Po požáru z budovy zůstaly obvodové stěny. Svědek, žalovaný a jeho přátelé po dohodě s majitelkami zajistili úklid trosek. Následně dozdili stěny, zhotovili armatury a nový věnec. Žalovaný zajistil zhotovení vazníků a střechy, aby byla budova do zimy opravená. Vše žalovaný a svědek zaplatili z peněz vydělaných jejich firmou, a to včetně vazníků a krytiny. Následně jim majitelky určitou částku poskytly po vyplacení pojistného na střechu a vazbu. Stavbu projektoval Ing. [příjmení], který v průběh stavby fotil a několikrát na stavbě byl. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byla spoluvlastnicí předmětné budovy od roku 1994 do 18. 5. 2023. Budovu měl v pronájmu původně otec žalovaného za účelem provozu truhlárny, následně v nájmu pokračoval žalovaný. V době požáru další spoluvlastnice-matka svědkyně již nežila. Po požáru zůstaly jen obvodové stěny. Svědkyně se dohodnula se žalovaným, že provede obnovu budovy a že po vyplacení pojistného svědkyně zainvestuje obnovu vazníků a střechy. Svědkyně se sestrou, které přišlo na účet pojistné plnění, platila na základě faktury přímo zhotovitelům. Sám žalovaný se také finančně podílel na stavbě, svědkyně nevěděla v jaké výši. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byla spoluvlastnicí hospodářské budovy, která vyhořela. Následně se ústně dohodnula na její obnově se žalovaným, který podle dohody skutečně objekt uvedl do původního stavu. Svědkyně částečně na rekonstrukci žalovanému přispěla, nevzpomněla si kolik a na co přesně. Použila část pojistného plnění. Budovu před požárem užíval na základě nájemní smlouvy k provozu truhlářské dílny žalovaný stejně jako dříve jeho otec. Svědkyně se o průběh rekonstrukce příliš nezajímala. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je projektantem a živí se také rozpočtováním staveb. Pro žalovaného jako svého známého zpracoval projekt, podle kterého žalovaný následně během roku 2020 svépomocí stavěl, o čemž se svědek několikrát na místě na vlastní oči přesvědčil. Vazníky a krytinu si řešil samostatně žalovaný. Svědek pouze zajišťoval technickou koordinaci, aby bylo možné vazníky na stavbu usadit. Dodatečně v roce 2021 žalovanému stavební práce a dodávku materiálu nacenil podle skutečného provedení rekonstrukce, a to v úrovni cen v roce 2020 podle ceníku [příjmení]. Jeho ocenění se netýkalo vazníků a krytiny. Žalovaný část stěn musel částečně odbourat a následně dozdít, zhotovil průvlaky, zhotovit bednění a armatury a vybetonoval věnec. Svědek na stavbu opakovaně chodil a s průběhem rekonstrukce radil a podle reality upravoval také projekt. Výslednou verzi projektu svědek předložil u výslechu. Žalovaný zajistil realizaci vazníků a pokládku krytiny na přelomu října a listopadu 2020. Stav budovy před požárem popsal svědek identicky jako žalovaný. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že pro žalovaného provedl montáž vazníků na stavbě truhlárny v [adresa] na podzim v říjnu 2020. Za svou práci žalovanému vystavil fakturu a dostal zaplacenu vyúčtovanou částku. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se svým kolegou [příjmení] na stavbě truhlárny v [anonymizováno] položil na základě objednávky žalovaného střešní krytinu, zhotovil oplechování střechy a komína. Práce proběhly na podzim, přesný termín si svědek již nepamatoval, odhadoval v podobně jako v termínu výslechu-tj. v říjnu. Svědek vystavil žalovanému vyúčtování za své dílo a žalovaný mu za práci zaplatil cca 50 000 Kč. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že její společnost [právnická osoba] dodala žalovanému podle uzavřené smlouvy na stavbu truhlárny v [anonymizováno] vazníky. Dodávka byla zaplacena. Montáž si zajistil žalovaný u pana [příjmení]. Nebyl zadán revizní znalecký posudek, neboť po výslechu obou znalců a po porovnání jejich východisek s tím, co uvedli svědci – především otec žalovaného či svědek [příjmení], soud dospěl jednak k závěru, že znalec [příjmení] [příjmení], CSc. dospěl k nadhodnocenému ocenění škody, když posuzoval oproti skutečnosti stav truhlárny a míru jejího opotřebení, resp. budoucí životnost, mnohem příznivěji, přestože to byla ryze zemědělská budova, která za celou dobu od svého postavení v roce 1938 nebyla nijak podstatně opravena. Zmíněný znalec ocenil dvouposchoďovou budovu, ačkoliv šlo o budovu, ve které byla jen v části provizorní půda na hurdiskovém stropě. Podobně stroze vypadalo také sociální zázemí, kanalizace, vodovod, vytápění. Soud se proto přiklonil k závěru znalce [příjmení] [příjmení], který více přiléhavě původní stav vyhodnotil. Především však nebyl revizní znalecký posudek zadán z důvodu nadbytečnosti po provedení dosavadního dokazování. Neboť pro rozhodnutí bylo primární, zda byl před vyplacením pojistného objekt uveden do původního stavu, což bude zdůvodněno dále. Z důvodu nadbytečnosti nebyl zadán znalecký posudek na ocenění stavebních prací provedených žalovaným při obnově objektu, stejně tak nebyly od žalovaného vyžádány další než předložené faktury za dodávku materiálu na věnec, neboť pro rozhodnutí bylo zásadní, že sám žalovaný zajistil obnovu do původního stavu. Tento fakt je určují pro přechod, či vyloučení přechodu pohledávky na žalobkyni. Není tedy významné, jakou částku žalovaný skutečně vynaložil na zhotovení věnce a překladů nebo kolik by rekonstrukce obvykle stála. Kromě toho tyto informace dostatečně průkazně a přesně vyplynuly z ocenění projektanta [jméno] [příjmení] a jeho výslechu. Výslech tohoto svědka byl velmi podrobný a neukázalo se, že by chtěl stranit žalovanému jako svému známému. Soud tedy svědectví považoval za věrohodné a profesionální od člověka, který má v daném oboru adekvátní praxi. Totéž platí ohledně návrhu na vyžádání informace a dokladů o tom, jakou částkou přispěly žalovanému vlastnice objektu. Toto byla čistě záležitost mezi žalovaným a vlastnicemi, faktem ovšem zůstává, že povinnost k uvedení objektu do původního stavu měl pouze žalovaný a ten svým jménem a na svou odpovědnost veškeré práce zajistil a ze smluv o dílo s jednotlivými řemeslníky byl zavázán pouze on sám a byl tedy povinen zaplatit cenu díla. To, zda následně od vlastníků dostal příspěvek, bylo čistě na benevolenci poškozených, když dohoda po požáru zněla tak, že sám žalovaný objekt uvede do původního stavu. Nebyl proveden výslech přátel žalovaného označených v duplice z důvodu nadbytečnosti. Skutečnosti týkající se úklidu spáleniště, výstavby věnce a střechy byly prokázány z fotografií, dále především výslechem otce žalovaného a původních majitelek objektu.

4. V tomto případě nevyvstala pochybnost ohledně pravosti či pravdivosti některé z listin. Soud rovněž považoval za věrohodné všechny svědky, kteří byli vyslechnuti, a to včetně [jméno] [příjmení] s odůvodněním uvedeným v předchozím odstavci. Po vyhodnocení přínosu znaleckých posudků, které se neshodovaly ve vyčíslení škody a hodnoty budovy, a to především z důvodu míry opotřebení, se soud přiklonil k závěru znalce [příjmení] [příjmení], jehož východiska více korespondovala se skutečným stavem popsaným nejen žalovaným, ale také svědky otcem žalovaného a [jméno] [příjmení] či částečně svědkyní [příjmení] [příjmení]. Současně je třeba poukázat také na popis stavu budovy ve znaleckém posudku zpracovaném v roce 1994, který je součástí posudku Ing. [příjmení], a popisu z protokolu pro ocenění stavby ze dne 24. 3. 2020. Z těchto dokumentů je zřejmé, že stavba byla v době požáru stará téměř 80 let a za dobu své existence na ní proběhly pouze dílčí marginální úpravy na omítkách, střešní krytině, oknech, vratech, podlahách a kamnech, navíc před značnou dobou-40lety-před požárem. Další okrajové úpravy provedl žalovaný a jeho otec v letech 2000, kdy rozvedl elektřinu ke svým strojům, a v roce 2010 kdy zřídil toaletu a septik. Faktem ale zůstává, že tato původně zemědělská stavba nedoznala ani za působení žalovaného výraznější proměny na truhlářskou dílnu. Žalovaný v ní vybudoval skromné zázemí v podobě toalety a kuchyňku, pouze do části zavedl vytápění, vodovod byl zhotoven jako odbočka z darlingu zásobujícího vodou rodinný dům. Znamená to, že celkově byla úroveň vybavení stavby skromná. Žalovaný ostatně popsal, že prostor využíval převážně ke skladování materiálu, později pro umístnění CNC strojů. Uvedené tedy odpovídalo spíše hodnocení znalce [příjmení] [příjmení]. Je třeba poukázat i na rozdíly v délce životnosti jednotlivých konstrukcí. Ing. [příjmení] uvažoval s poměrně značnou životností, byť např. u krovu (který nedoznal změn) je již v posudku z roku 1994 uvedeno, že je napaden plísní, dále sám znalec u stavu stěn uvedl, že pozoroval trhliny, základy nebyly odizolované. Znamená to, že tyto skutečnosti nutně zkracují celkovou životnost stavby a tedy je potřeba uvažovat s vyšší mírou opotřebení v době požáru. Další skutečností je již v předchozím odstavci zmíněný rozdíl ve stáří stavebních prvků zachycených v protokole pro ocenění stavby a tabulkou znalce [příjmení] [příjmení], CSc. týkající se výpočtu opotřebení analytickou metodou. Za popsané situace, kdy k výraznější přestavbě či modernizaci stavby nedošlo, bylo možné použít lineární metodu pro výpočet opotřebení (byť tato metoda neodpovídá postupu předepsanému v příloze [číslo] odst. 5 vyhlášky č. 441/2013 Sb.) Takto postupoval znalec [příjmení] [příjmení] a Ing. [příjmení], CSc. tuto možnost v úvodu svého výslechu připustil. Závěrem tedy soud vyhodnotil znalecký posudek Ing. [příjmení] jako přiléhavější a pracoval s jeho výsledky, byť pro rozhodnutí v tomto sporu nebyly znalecké závěry jediným a hlavním důkazem. Naopak soud velmi podstatný význam přikládal tomu, že podrobná výpověď žalovaného se shodovala s tím, co uvedli slyšení svědci. Lze tedy uvěřit, že žalovaný po požáru uzavřel ústní dohodu o uvedení stavby do původního stavbu v termínu do zimy 2020 s vlastnicemi nemovitosti Ing. [příjmení] a M. [příjmení]. Stejně tak bylo prokázáno, a to nejen svědectvím, ale také fotodokumentací žalobkyně, že žalovaný zajistil odklizení trosek. Výpověď Z. [příjmení] prokazuje, že si žalovaný nechal zhotovit projekt rekonstrukce, podle kterého stavbu obnovil. Výpovědi S. [příjmení], O. [příjmení] a E. [příjmení] prokázaly, že žalovaný jako objednatel zajistil dodávku vazníků, jejich montáž, pokládku krytiny, montáž klempířských prvků a v době na přelomu října a listopadu 2020. Termín zhotovení vyplynul jednak z předávacího protokolu od společnosti [právnická osoba], dále z výpovědi svědků – zhotovitelů a koresponduje i s následným datem vyúčtování provedených prací. Z fotografií předložených žalobkyní je vidět, že žalovaný zhotovil také nový komín a dřevěné bednění na stavební otvory. Žalovaný tedy splnil to, k čemu se zavázal vlastnicím nemovitosti, přičemž obnovu nemovitosti provedl před termínem výplaty pojistného plnění dne 10. 11. 2020. Nezanedbatelné pro rozhodnutí byly také dvě nesporné skutečnosti. Za prvé žalovaný zajistil likvidaci trosek za cenu 140 000 Kč (žalovaný se ztotožnil s kalkulací ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], CSc. předloženého žalobkyní). Za druhé žalovaný uhradil žalobkyni částku 327 834,52 Kč.

5. Před vlastním právním hodnocením nároku se soud zabýval námitkami zástupce žalovaného uplatněnými v závěru prvního jednání. Pokud jde o uzavření pojistné smlouvy [jméno] [příjmení] jako spoluvlastnicí (v rozsahu spoluvlastnického podílu ½ k nemovitosti), soud zastával názor, že každá ze spoluvlastnic byla oprávněna uzavřít pojistnou smlouvu na celou nemovitost (rozsah pojištěného majetku jednoznačně vyplynul z textu smlouvy a pojištěna byla také předmětná hospodářská budova poškozená požárem), neboť se jednalo o běžné nakládání s nemovitostí nebo ještě lépe o snahu společnou nemovitost chránit prospěšnou všem spoluvlastnicím, což byly kromě B. [příjmení] její dcery Ing. [ulice] a M. [příjmení]. Pojistná smlouva tedy byla uzavřena dne 20. 9. [číslo] platně. Pojištění sjednané na základě této smlouvy nezaniklo smrtí [jméno] [příjmení], zemř. 31. 1. 2020, neboť součástí pojistné smlouvy byly podle ujednání stran také pojistné podmínky žalobkyně, a to především Doplňkové pojistné podmínky pro pojištění obytných budov a souvisejících staveb DPPSO 3. Podle článku 10 odst. 2 těchto pojistných podmínek došlo po smrti B. [příjmení] k přechodu pojištění na dědičky. V době požáru tak byla předmětná budova stále pojištěna.

6. Pokud jde o další námitku zástupce žalovaného, že nedošlo k platnému sjednání nájemní smlouvy žalovaným, soud zdůrazňuje, že žalovaný uzavřel dne 1. 1. 2019 novou nájemní smlouvu se všemi spoluvlastnicemi stavby. Všechny strany si při uzavření smlouvy byly vědomy toho, že žalovaný je truhlář a v budově provozoval a nadále provozovat bude truhlářskou dílnu (uvedený fakt vyplynul z účastnické výpovědi žalovaného, svědectví jeho otce, M. [příjmení] a Ing. [příjmení]). Jestliže tedy žalovaný prostřednictvím svého zástupce namítá, že smlouva neobsahovala účel, pro který bude nebytový prostor užívat, a budova byla zkolaudována jako zemědělské stavení, tak tyto nedostatky formálního rázu nemohou vést k neplatnosti nájemní smlouvy, když vůle stran a účel nájmu ke dni uzavření smlouvy 1. 1. 2019 byl naprosto jasný, a to že v budově bude nadále truhlářský provoz. Žalovaný jako nájemce měl proto podle § 2207 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) analogicky povinnost zajistit běžnou, což je podle § 2 a 4 písm. h) nařízení vlády č. 308/2015 Sb. také čistění, údržba a revize spalinové cesty. Tento předpis se sice vztahuje na nájem bytu, ovšem podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2342/2021 je aplikovatelný analogicky také na nájem prostoru sloužícího k podnikání. I kdyby tomu tak nebylo, žalovaný se ve smlouvě výslovně zavázal dodržovat požární předpisy, zejm. zákon č. 133/1985 Sb. Ustanovení § 76b, § 44 odst. 1 a § 43 odst. 1 uvedeného zákona ukládají provozovateli objektu provádět kontrolu a čištění spalinové cesty.

7. Žalovaný dále namítal, že za požár nenese odpovědnost. V tomto případě byl sice [anonymizováno] záchranným sborem Kraje [obec] vydán pouze blok v příkazním řízení a soud v civilním řízení takovým rozhodnutím o přestupku není vázán. Odpovědnost žalovaného však byla prokázána sdělením [anonymizováno] záchranného sboru Kraje [obec] ze dne 3. 4. 2020 ev. [číslo] 2000, podle kterého žalovaný jako nájemce stavby a její výlučný uživatel kromě jiného nedodržel bezpečnou vzdálenost hořlavého materiálu v půdním prostoru od komínového tělesa, které navíc mělo prasklou komínovou vložku. Dále žalovaný porušil povinnost provádět kontrolu a čištění komína. Chování žalovaného ihned po požáru (popsané ve výpovědi žalovaného a jeho otce či Z. [příjmení]) nasvědčovalo tomu, že odpovědnost za své protiprávní jednání přijal a snažil se usilovně uvést objekt do původního stavu, a proto se tato námitka jeví jako účelové a s ohledem na závěry [anonymizováno] záchranného sboru nedůvodná.

8. Podle § 2820 odst. 1 o. z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 28 Cdo 2027/2015, přičemž závěr z tohoto rozhodnutí byl podle názoru soudu použitelný i za současné úpravy, platí, že pro zákonnou cesi je rozhodující, zda plnění ze strany pojistitele časově předcházelo plnění ze strany škůdce. Obdobně komentuje citované ustanovení komentář Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo] - [číslo]: M. [příjmení]:„ Přechod práva má dvě základní podmínky: skutečnost, že pojistitel poskytne plnění (splní svůj pojistný závazek), a to, že jiná osoba, odlišná od osoby v roli oprávněného, pojištěného nebo osoby, která vynaložila zachraňovací náklady, má v okamžiku splnění pojistitelova závazku povinnost nahradit škodu nebo povinnost splnit svůj smluvní závazek.“ Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

9. V tomto případě bylo prokázáno, že se žalovaný odpovědný za požár zavázal uvést stavbu do původního stavu, což skutečně podle § 2951 o. z. splnil, a to v termínu do přelomu října a listopadu 2020 a vlastnice objektu od žalovaného toto plnění akceptovaly a přijaly ho bez výhrad. Předně tedy nebyla podle § 2820 odst. 1 o. z. splněna jedna ze základních podmínek pro zákonnou cesi pohledávky na žalobkyni, neboť žalovaný nahradil vlastnicím nemovitosti škodu dříve, než žalobkyně vyplatila pojistné. Jak již bylo uvedeno výše, na tomto závěru nic nemění to, že vlastnice následně žalovanému na rekonstrukci přispěly či v jaké výši mu přispěly. Jednalo se o ujednání, které teprve následovalo po provedení opravy a vyplacení pojistného. Sekundárně, i kdyby předchozí závěr neměl platit, soud se při vyčíslení škody přiklonil jednak k ocenění znalce [příjmení] [příjmení] a jednak považoval za správné také vyčíslení nákladů stavebních prací [jméno] [příjmení]. Toto ocenění odpovídalo skutečnému provedení stavby, obsahovalo položkový rozpočet podle ceníku [příjmení] platného v roce 2020 a takový způsob ocenění stavby je tedy naprosto standardní. Znamená to, že i v tomto druhém (eventuálním) případě žalovaný splnil své povinnosti, když žalobkyni zaplatil částku 327 834,52 Kč, a to aniž by si započítal své poměrně značné náklady na odstranění sutin, které následně ohodnotil na částku 140 000 Kč odpovídající odhadu Ing. [příjmení], CSc. Z uvedených důvodů soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítnul.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 85 280 Kč Tyto náklady sestávají z odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 702 165,48 Kč sestávající z částky 11 140 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. odpor a vyjádření k žalobě, 3. doplnění vyjádření, 4. -6. účast na jednání před soudem dne 18. 10. 2023 od 08:30 do 14:20 hodin), 7. účast na jednání před soudem dne 11. 12. 2023), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále nákladů žalovaného na znalecký posudek Ing. [příjmení] ve výši 5 200 Kč, což žalovaný doložil fakturou znalce [číslo].

11. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni, která nebyla v řízení úspěšná, uloženo, aby České republice Okresnímu soudu v Jihlavě nahradila náklady, které vznikly v souvislosti s dokazováním-svědečné pro Ing. [příjmení] a znalečné pro znaleckou společnost [právnická osoba] Konkrétní výše nákladů bude podle § 155 odst. 1 o. s. ř. vyčíslena v samostatném usnesení.