4 C 142/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 55 083,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 41 724,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 724,27 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 359,15 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 41 724,27 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 724,27 Kč od 1. 3. 2025 do 5. 3. 2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 289,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 083,42 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO: , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 11. 12. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Strany si sjednaly řádný úrok ve výši 26,28 % jako pohyblivý, ode dne následujícího po zesplatnění ve výši 14,75 %. Strany si sjednaly možnost odstoupení od smlouvy v případě, kdy se dlužník dostane do prodlení. Žalobkyně vyzvala dne 25. 5. 2024 výzvou k plnění dlužníka k uhrazení dluhu, ten neuhradil ničeho. Dne 30. 6. 2024 tedy žalobkyně odstoupila od smlouvy a úvěr se toho dne stal splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 9. 2023, s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 11. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 12. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do částky 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla stanovena na 26,28 %. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky pro revolvingový úvěr. V bodu 3.2 je uvedeno, že smlouva zanikne z důvodu, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce. Součástí smlouvy jsou i informace o žalovaném. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč. Celkové měsíční náklady na domácnost jsou ve výši 2500 Kč. Uvedl, že má již jeden finanční závazek v podobně jiné splátky úvěru ve výši 3 200 Kč měsíčně.

4. Z výzvy ze dne 25. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 9 000 Kč, který byl po splatnosti. Z výzvy ze dne 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy a celá dlužná částka ve výši 46 889 Kč se tak stala splatnou.

5. Z transakční historie bylo zjištěno, že celková dlužná částka je 56 233,35 Kč, kdy zaplaceno bylo 20 402 Kč. Z výpisu z kartového účtu ke dni 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal 41 724 Kč, 4 564,58 Kč činil úrok, 600 Kč byla „cena“ a celková převedená pohledávka za žalovaným činila 46 888,85 Kč. Z výpisu z kartového účtu za období od 30. 11. 2023 do 31. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný dlužil částku 56 299,17 Kč, z níž vyčerpaný úvěr představoval částku 50 048,11 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 1. 11. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila žalovanému postoupení pohledávky.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jehož základně žalovaný vyčerpal a nesplatil ke dni 30. 6. 2024, kdy žalobkyně prohlásila úvěr za splatný, částku ve výši 41 724,27 Kč, což je částka uvedená ve výpisu z kartového účtu. Tutéž částku jako nesplacenou jistinu žalobkyně uvedla v návrhu. Žalovaný měl dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se však s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně dle smluvních podmínek od smlouvy odstoupila a dlužná částka se stala splatnou. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně ani netvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného ověřila. Tvrdila pouze, že vycházela z toho, co žalovaný uvedl ve smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k tomu, aby soud měl za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla prokázána, doložit např. výpisy z bankovního účtu žalovaného, tedy aby bylo zřejmé, že měla přehled o jeho reálných příjmech a výdajích. Kromě toho k ostražitosti původní věřitelky mělo vést, že žalovaný v žádosti o úvěru uvedl naprosto minimální a nereálnou výši svých měsíčních výdajů (2 500 Kč).

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 41 724,27 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí tuto částku. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván výzvou žalobkyně ze dne 18. 2. 2025, ve které je termín splatnosti stanoven na 5. 3. 2025. K této jediné výzvě je připojena dodejka prokazující, že tato listina byla žalovanému také skutečně odeslána. Soud proto za první den prodlení považoval den následující po dni splatnosti, a to den 6. 3. 2025. K tomuto datu výše zákonného úroku z prodlení činila 12 % ročně. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky, poplatku a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla s ohledem na přiznané plnění úspěšná v řízení v rozsahu 75,75 %, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu 24,25 %. Žalobkyni proto náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 51,5 %. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 204 Kč, odměnou nezastoupeného účastníka dle vyhlášky 254/2015 Sb. za jeden účtovaný úkon dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč. Při zohlednění poměrného neúspěchu tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 1 289,56 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.