4 C 17/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o 32 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 940 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 676,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkem 32 740 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách splatných k 18. dni kalendářního měsíce, přičemž jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Prostřednictvím internetových stránek si žalovaný nastavil parametry úvěru a souhlasil se zněním smlouvy. Smlouva byla uzavřena zadáním pětimístného SMS kódu zaslaného žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen právní předchůdkyní žalobkyně na účet č. , č. účtu, . Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z výpisů z bankovního účtu či výplatních listin a dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne 2. 6. 2025 na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která ji následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 dále postoupila žalobkyni. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 7. 2025. Kromě jistiny ve výši 20 000 Kč žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 8 000 Kč za první měsíc, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v kapitalizované výši 4 740 Kč.

2. K podané žalobě podal žalovaný prostřednictvím obecného zmocněnce v zákonné lhůtě odpor, v němž uvedl, že nerozporuje skutečnost, že od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel 20 000 Kč. Žalobkyně však vůbec nezohlednila, že v průběhu smluvního vztahu žalovaný uhradil 3 200 Kč. K uzavření smlouvy uvedl, že domnělé uzavření pomocí SMS nestaví najisto, kdo smlouvu skutečně „podepsal“. Žalobkyně tak měla doložit další dokumenty prokazující, že vůli uzavřít smlouvu projevil skutečně žalovaný, a to např. logy systému, otiskem dokumentu apod. Výši smluvního úroku a smluvní pokuty žalovaný považuje za zjevně rozporný s dobrými mravy. K tomuto poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle žalovaného může žalobkyně požadovat pouze bezdůvodné obohacení, avšak snížené o uhrazenou částku 3 200 Kč, která měla být započítána na jistinu. Žalovaný tak navrhl zamítnout žalobu, příp. uložit povinnost uhradit maximálně 16 800 Kč jako bezdůvodné obohacení (a pokud tak soud učiní, ať je žalovanému povoleno uhradit tuto částku ve splátkách).

3. Z nařízeného jednání se žalobkyně předem omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád). Během soudního jednání žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, eventuálně aby žalobkyni byl přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaný by tuto povinnost byl schopen splnit ve splátkách, neboť tuto částku není schopen zaplatit naráz, když mu měsíčně na živobytí zbývá cca 13 000 Kč.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný je v této smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný byl oprávněn úvěr v daném limitu opakovaně čerpat. Úvěr se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vyplatit na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách s měsíční úrokovou sazbou ve výši 40 % z jistiny až do doby úplného splacení jistiny. Žalovaný byl oprávněn jistinu splatit kdykoliv. V případě prodlení s úhradou splátky delší než dva kalendářní měsíce bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Ve smlouvě bylo sjednáno, že podpisem se rozumí také potvrzení souhlasu verifikačním SMS kódem 74130. Součástí smlouvy byly také všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a dále byl žalovanému poskytnut formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 1. 20245. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný v ní uvedl své identifikační údaje, č. občanského průkazu a datum jeho platnosti. K dotazu na způsob bydlení uvedl, že bydlí v nájmu společně s dalšími 3 členy domácnosti s příjmem, je bez vzdělání/má neúplné základní vzdělání a zaměstnaný je od srpna 2022 u společnosti , právnická osoba, na pozici výroba s měsíčním příjmem 32 983 Kč. Měsíční výdaje uvedl ve výši 12 000 Kč. Uvedl, že není politicky exponovaný, není hledaný a není v exekuci či insolvenci. Vyslovil souhlas se zpracováním osobních údajů, s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a s podmínkami smlouvy. Soudu byla žalobkyní předložena také kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného.

6. Z potvrzení o provedených platbách vystavených společností , právnická osoba, , soud zjistil, že dne 19. 1. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 3 000 Kč a dne 5. 3. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 17 000 Kč.

7. Z potvrzení o platbách vystavených společností , právnická osoba, ., soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 19. 2. 2024 zaslána částka 1 200 Kč a dne 10. 5. 2024 částka 2 000 Kč.

8. Z dopisu ze dne 18. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že pro opakované porušení smluvních podmínek došlo téhož dne k zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 51 948,20 Kč do tří dnů od doručení.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností , právnická osoba, ., a seznamu pohledávek soud zjistil, že s účinností ke dni 2. 6. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 a seznamu pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 20. 7. 2025.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zesplatněného úvěru ve výši 59 265 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 23. 7. 2025, jak vyplývá z přiloženého potvrzení o odeslání.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 19. 1. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, celkovou částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v měsíčních splátkách s úrokem ve výši 40 % p. m., které však nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem 3 200 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatněnou pohledávku za žalovaným postoupila na společnost , právnická osoba, ., která pohledávku následně postoupila žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 23. 7. 2025 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně se spoléhala pouze na tvrzení žalovaného. Žalobkyně nijak neprokázala, že by se skutečně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného. K prověření úvěruschopnosti mohla nahlédnout do veřejně přístupných registrů a dále si mohla od žalovaného vyžádat pracovní smlouvu, výpisy z účtu a další podklady, na základě nichž by mohla učinit kvalifikovaný úsudek o jeho úvěruschopnosti. Nic takového však soudu nedoložila.

19. S ohledem na výše uvedené proto soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí byla postoupena pohledávka za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 3 200 Kč, což sám soudu tvrdil a prokázal. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

20. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

21. Soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 60 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného (specifikovaných obecným zmocněncem), tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

22. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 40 886,84 Kč. Úspěšná přitom byla pouze co do částky 16 800 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 41,10 %, neúspěch 58,90 %. Míra úspěchu žalovaného tudíž dosáhla 17,80 %. Náklady žalovaného sestávají z náhrady nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, přičemž ve světle judikatury Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne 18. 11. 2025) je nutné částku za každý úkon zvýšit na 450 Kč, a to analogicky s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Výše paušální náhrady tak činí celkem 1 350 Kč. Soud dále žalovanému přiznal náhradu cestovného, které obecný zmocněnec vynaložil na cestu k soudním jednáním. Cesta z bydliště obecného zmocněnce a zpět dělá celkem , hodnota, km. K cestě byl užit osobní automobil , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , RZ , SPZ, . Při průměrné spotřebě automobilu 6,4 l/100 km, ceně motorové nafty dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 44,50 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 5,90 Kč/km pak žalovanému náleží cestovné v celkové výši 2 449,44 Kč. Celkem tedy žalovaný vynaložil náklady ve výši 3 799,44 Kč, z nichž mu náleží náhrada v rozsahu 17,80 %, tj. částka 676,30 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalobkyni uložil, aby náhradu nákladů řízení zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.