4 C 171/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o vydání věci, event. o náhradu škody

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce proti žalovaným 1. a 2. společně a nerozdílně domáhal vydání traktoru [značka automobilu], [příjmení] [číslo], r. z. J03 [číslo], a dále eventuálně pro případ, že by již žalovaní 1. a 2. s uvedeným traktorem nedisponovali, zaplacení částky 100 000 Kč s úroky z prodlení v zákonné výši z částky 100 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných 1. a 2. na náhradě nákladů řízení částku 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se proti žalovaným domáhal vydání traktoru [značka automobilu], [příjmení] [číslo], [registrační značka] (dále jen„ traktor“). Žalobce následně žalobu rozšířil o eventuální návrh a pro případ, že by již žalovaní traktorem nedisponovali, domáhal se žalobce zaplacení částky 100 000 Kč. Žalobce uvedl, že traktor nabyl po svém otci [celé jméno žalobce] na základě usnesení notáře v řízení o pozůstalosti. Žalobce traktor vyfotil na adrese žalované v [adresa], kde se také nachází sídlo společnosti žalované. Žalobce a jeho bratr o vydání traktoru s protistranou jednali. Žalovaní od žalobce požadovali, aby na ně traktor bezúplatně či za neodpovídající cenu převedl, což žalobce odmítnul. Následně žalovaní odmítli žalobci traktor vydat a zřejmě traktor lstivě ukryli.

2. Žalovaní se nejprve bránili tak, že žádný traktor žalobci nezadržují a nevědí, kde se jeho traktor nachází. Dále uvedli, že na adrese sídla [právnická osoba] stával traktor s tím, že žalovaní neví, zda šlo o traktor, jehož vydání se žalobce domáhá. Traktor nicméně v lihovaru od března 2022 nestojí. Žalovaní následně během jednání uvedli, že traktor vlastnil otec žalované [jméno] [příjmení]. Otec žalované traktor koupil v roce 1981 nebo 1982 z [anonymizováno] [obec], kde byl zaměstnaný [jméno] [příjmení], otcův bratr, který prodej zařídil. Traktor však byl v evidenci vozidel napsaný formálně na [celé jméno žalobce], otce žalobce. Dotyční chtěli v minulosti docílit toho, aby si nikdo nespojoval převod traktoru s rodinou žalované a především s [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] žalovanou žádal, aby s otcem žalobce vyřešila přepis traktoru na žalovanou, k čemuž v důsledku jeho úmrtí nedošlo. Předmětný traktor užívala od jeho koupě rodina žalované, [jméno] [příjmení] ho však také půjčoval známým, např. [jméno] [příjmení] či otci žalobce.

3. Žalobce naopak uvedl, že traktor zakoupil jeho otec za cenu 4 191 Kč od [anonymizováno] zemědělského družstva [obec]. Žalobce popřel, že by jeho otec pomohl rodině žalované zakrýt nabytí traktoru z [anonymizováno] [obec]. Dále popřel existenci dohody o budoucím převodu traktoru na [jméno] [příjmení]. Dotyčný, pokud měl za to, že má takové právo, měl se ho domáhat, což ani po roce 1989 neučinil. Naopak to byl otec žalobce, kdo půjčil traktor bezplatně [jméno] [příjmení] na dobu neurčitou s tím, že bude hradit jeho provoz a pojištění. Žalobce popřel, že by jeho otec souhlasil s bezplatným převodem traktoru na žalovanou. Naopak to byl otec žalobce, kdo v roce 2003 a 2007 s traktorem jako jeho vlastník absolvoval technickou prohlídku a měření emisí. Žalovaní účelově tvrdí, že traktor zmizel. Nejprve se domáhali, aby na ně žalobce traktor převedl, následně mu odmítli traktor vydat a nakonec uvedli, že traktor zmizel poté, co žalobce podal žalobu, a to aniž by odcizení oznámili na policii. Pokud by již žalovaní skutečně traktor neměli v dispozici, způsobili svým jednáním žalobci škodu, neboť traktor užívali v době ztráty žalovaní. Traktor tedy buď dostatečně nezabezpečili anebo ho úmyslně převedli. Výše škody 100 000 Kč odpovídá ceně, za kterou se podobné stroje nabízejí. Bez možnosti traktor prohlédnout nelze, aby žalobce určil výši škody přesněji.

4. Z inzerce traktoru [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že se dá koupit za cenu 105 000 Kč, 130 000 Kč, 89 000 Kč, 140 000 Kč, 130 000 Kč, 79 000 Kč. Z fotografií bylo zjištěno, že modrý traktor [anonymizováno] [číslo] stojí na blíže neurčeném místě. Z malého technického průkazu a duplikátu velkého technického průkazu k traktoru bylo zjištěno, že jako provozovatel je uveden [celé jméno žalobce]. Traktoru byla přidělena [registrační značka]. Z protokolu o měření emisí ze dne 13. 2. 2003 bylo zjištěno, že jako provozovatel [anonymizováno] [číslo], [registrační značka] je uveden [celé jméno žalobce], bytem [obec]. Totéž bylo zjištěno z protokolu o technické prohlídce [číslo] ze dne 13. 2. 2003. Z výdejky ze dne 23. 6. 1982 bylo zjištěno, že [anonymizováno] zemědělské družstvo [obec] předalo [celé jméno žalobce] uvedeného dne traktor [anonymizováno] [číslo], [registrační značka], rok výroby 1964, výrobní [číslo]. Výdejka obsahuje poznámku, že se jednalo o stroj ze závodu [obec] [anonymizováno] nakoupený dle faktury [číslo] ze dne 21. 5. 1982 za cenu 2 850 Kč bez daně. Z faktury [číslo] vystavené [anonymizováno] zemědělským družstvem [obec] dne 24. 6. 1982 bylo zjištěno, že odběratelem traktoru [anonymizováno] [číslo], výrobní [číslo] [registrační značka], rok výroby 1964, byl [celé jméno žalobce]. Faktura byla vystavena s poznámkou„ dle fa [anonymizováno] [obec a číslo] z 21. 6. 1982 za cenu 2 850 (bez daně)“. Ze sdělení [stát. instituce] bylo zjištěno, že traktor [anonymizováno] [číslo], [příjmení] [číslo], evidovaný od roku 1964 měl přidělené [registrační značka] od roku 1973 do 30. 7. 1982, PE [číslo] od 30. 7. 1982 do 25. 11. 2021, J03 [číslo] do současnosti. V registru vozidel byli jako vlastníci traktoru evidováni: [anonymizováno] zemědělské družstvo [obec] v období 1971 1973, [anonymizováno] [obec] v období 1973 1982, [celé jméno žalobce], zemř. 24. 2. 2021 v období 1982 do současnosti. [stát. instituce] sdělil totéž s tou výjimkou, že od 30. 7. 1982 byl jako vlastník traktoru evidován [celé jméno žalobce], [datum narození]. Z usnesení notáře JUDr. [příjmení] ve věci sp. zn. 132 D 78/2021-54 ze dne 14. 10. 2021 bylo zjištěno, že v řízení o pozůstalosti po [celé jméno žalobce], zemř. 24. 2. 2021, nabyl traktor [anonymizováno] [číslo], r. v. 1966, [registrační značka] žalobce.

5. Žalovaná 1. při svém výslechu uvedla totéž jako v úvodu jednání při doplnění tvrzení o vlastnictví traktoru. Navíc uvedla, že při jednání dne 20. 11. 2021 se žalobcem, měl žalobce uvést, že přepis traktoru dojde vyřídit. Bratr žalobce měl dodat, ať si žalovaní traktor do [obec] klidně odvezou. Když následně žalobce telefonoval a požadoval vydání stroje, žalovaná odmítla. Žalovaná se ještě vyjádřila tak, že si všimla po upozornění žalovaného 2. na konci března nebo na začátku dubna, že traktor již v areálu lihovaru v [obec] nestojí, tuto skutečnost na policii neoznámila, i když před tím usilovala o přepis traktoru. Ve stejné době dostala obsílky od soudu a domnívala se, že traktor odvezl žalobce. Výpověď žalovaného 2. se shodovala s tím, co uvedla k nabytí traktoru a schůzce žalovaná 1. Navíc uvedl, že žalovaná 1. řešila s otcem žalobce přepsání traktoru, a proto mu donesla malý technický průkaz a zelenou kartu, jenže otec žalobce následně zemřel a k přepisu již nedošlo. Dále žalovaný popsal, že nabízel protistraně za přepsání traktoru částku 5 000 Kč a později 20 000 Kč, požadavek na zaplacení částky 70 000 Kč žalovaný odmítnul. Traktor stál v lihovaru v nepojízdném stavu od roku 2004. Žalovaný si odcizení všimnul na konci března 2022, tuto skutečnost na policii nehlásil, byť dříve usiloval o přepis traktoru. Žalovaný k tomu dodal, že zřejmě v době nabídky netušil, že traktor již v lihovaru nestojí.

6. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, bylo zjištěno, že žalobce při schůzce s protistranou usiloval o vrácení traktoru. Svědek popřel, že by souhlasil s převozem stroje do [obec], o což usiloval žalovaný. K nabytí traktoru svědek uvedl, že ho koupil před 40 lety svědkův otec s [jméno] [příjmení]. Traktor měl stát v [obec] a užívat ho měl ten, kdo ho potřebuje. S traktorem jezdil převážně pan [příjmení], svědkova rodina vždy tak 14 dnů. O dohodě týkající se přepisu svědek neslyšel, stejně tak neslyšel od otce, že by traktor vlastnil [jméno] [příjmení] a jeho otec byl uveden jako majitel jen v technickém průkazu. Pan [anonymizováno] měl zemědělství, a proto užíval traktor častěji. Kdo traktor užíval, měl se o něho starat. Svědek uvedl, že po svém otci našel malý technický průkaz k traktoru a také zelenou kartu, na které je jméno žalovaného. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná svědkyni žádala o zjištění kontaktu na žalobce z toho důvodu, že si měla od [anonymizováno] pořídit traktor a potřebovala dořešit přepis. Svědkyně viděla, že žalovaný má traktory červené a zelené nebo šedé barvy s plátěnou střechou. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], sestry žalované, bylo zjištěno, že si z dětství pamatuje, jak její otec pořídil před revolucí traktor z [anonymizováno], který byl napsaný na strejdu [celé jméno žalobce]. Svědkyně nevěděla, proč to tak její otec a pan [celé jméno žalobce] zařídili. Svědkyně nevěděla jistě, zda se uvedené dozvěděla od svých strýců. Dotyčný si pak traktor příležitostně půjčoval. Traktor stával na dvoře rodiny svědkyně, později v lihovaru v [obec]. Žalovaná se své sestry ptala, zda si může traktor napsat na sebe, svědkyně jí v tom nebránila. Žalovaná tedy oslovila otce žalobce, který jí říkal, aby se už dořešil přepis traktoru. Otec žalobce však následně zemřel a přepis se nedokončil. Uvedené sdělila svědkyni žalovaná. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že traktor [anonymizováno] [číslo] měl v [příjmení] [jméno] [příjmení]. Svědek si tento traktor v minulosti od [jméno] [příjmení] půjčil a všiml si na dveřích stroje nápisu„ [celé jméno žalobce]“. Svědek se proto zajímal, kdo je vlastníkem traktoru a [jméno] [příjmení] mu sdělil, že si traktor koupil přes svého bratra [jméno] z [anonymizováno] [obec] a [celé jméno žalobce] ho měl půjčený. Svědek usiloval o koupi traktoru, což [jméno] [příjmení] odmítnul. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je strýcem žalované a kamarádem otce žalobce. Svědek uvedl, že ho před 40 lety jeho bratr požádal, zda by nevěděl o možnosti koupit traktor. Svědek zjistil, že by z [anonymizováno] [obec] bylo možné použitý traktor získat a svému bratrovi předal telefonní číslo na člověka, který měl prodej na starost. Jeho bratr následně traktor koupil za cenu 2 500 Kč. Následně se na svědka s odstupem dvou let obrátil při návštěvě [celé jméno žalobce], zda by si [jméno] [příjmení] nechtěl konečně vyřešit přepis traktoru. [celé jméno žalobce] si stěžoval, že dostal pokutu kvůli tomu, že [jméno] [příjmení] nezaplatil pojištění. Podle svědka byl skutečným vlastníkem traktoru [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] si traktor půjčoval. Svědek zdůvodnil, proč byl traktor evidovaný na [celé jméno žalobce] tak, že [jméno] [příjmení] tímto způsobem usiloval o snadnější absolvování technické kontroly, protože [celé jméno žalobce] býval policistou. Svědek nevěděl, proč je žalobcem předložené faktuře a výdejce uvedeno [anonymizováno] zemědělské družstvo [obec]. Svědek měl za to, že traktor zaplatil [jméno] [příjmení], nemohl však vyloučit ani to, že ho zaplatil [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] po svědkovi nikdy traktor nechtěl. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je rovněž strýcem žalované. Svědek uvedl, že jeho bratr [jméno] měl traktor už v roce 1985, traktor měl od něho půjčený např. svědek [příjmení], kterého kdysi žádal o vrácení malého technického průkazu. Na tomto dokladu si všiml, že je traktor psaný na pana [celé jméno žalobce]. Svědek si vzpomněl, že když v roce 2005 pracoval u bratra [jméno] v palírně, přišel tam [celé jméno žalobce], který svědkovi řekl:„ [příjmení] [jméno], aby si přepsal traktor.“ Svědek nevěděl, proč byl traktor napsaný na [celé jméno žalobce], zda ho [jméno] [příjmení] neměl vypůjčený nebo, za jakých podmínek má dojít k přepisu na [jméno] [příjmení]. Svědek nevěděl, kdo prodej traktoru zprostředkoval, tušil jen, že pochází z [anonymizováno]. Svědek dodal, že traktor stával v areálu lihovaru a nedávno byl převezen do [obec]. Svědkovi se o tom zmínil žalovaný 2. při návštěvě na chatě.

7. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Žalobce tedy mohl být se svou žalobou (primárním návrhem) úspěšný za předpokladu, že by prokázal jednak, že je vlastníkem traktoru [anonymizováno] [číslo], [příjmení] [číslo], a jednak, že mu tento traktor bez právního důvodu žalovaní zadržují. Soud se proto s ohledem na obranu žalovaných zaměřil na dokazování toho, kdo je skutečným vlastníkem uvedeného stroje. Zápis o vlastnictví traktoru v registru silničních vozidel nemá pro určení skutečného vlastníka význam. Smyslem registru vozidel je sice evidovat skutečné a aktuální vlastníky silničních vozidel, ke změně vlastníka v evidenci je však nutné předložit titul, ze kterého je patrné, proč ke změně došlo. Zápis vlastníka v registru vozidel je tedy podmíněn ve většině případů soukromoprávním jednáním, například uzavřením smlouvy, ve zbývajících případech si lze představit, že podkladem pro zápis bude rozhodnutí soudu o určení vlastnictví k vozidlu. Uvedené platilo v roce 1982 podle úpravy obsažené v nařízení vlády č. 54/1953 Sb. a vyhlášky ministerstva národní bezpečnosti [číslo] Ú.l. a platí i v současnosti podle zákona č. 56/2001 Sb. a vyhlášky č. 343/2014 Sb. Zápis v tomto registru tedy nemusí nutně odpovídat skutečnosti, a to zvlášť, pokud původní a aktuální vlastník nesplní vůči registru povinnost změnu vlastnictví nahlásit. Ani z rozhodnutí notáře JUDr. [příjmení] ze dne 14. 10. 2021 o pozůstalosti po [celé jméno žalobce], zemř. 24. 2. 2021, nebylo možné vyjít, neboť notář se při zjišťování majetku v pozůstalosti nezabývá tím, zda byl zůstavitel skutečně vlastníkem předmětných automobilů, a vychází buď z tvrzení dědiců, nebo ze zápisu v registru vozidel, který si pro účely projednání pozůstalosti zajistí. Platí zásada, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má, a tato zásada se uplatní nejen při převodu práva, ale i při jeho přechodu. V tomto případě, nebyl-li otec žalobce skutečným vlastníkem traktoru, nemohl se na základě rozhodnutí notáře stát jeho vlastníkem žalobce jako dědic. V této souvislosti lze ještě podotknout, že rozhodnutí o pozůstalosti není jedním z privilegovaných způsobů nabytí vlastnického práva od neoprávněného podle § 1109 a následující občanského zákoníku, a za druhé lze dodat, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem, a proto se v jeho případě neuplatní domněnka správnosti zápisu podle § 980 odst. 2 občanského zákoníku.

8. Soud se proto zaměřil při dokazování na okolnosti pořízení předmětného traktoru v roce 1982. Nikdo z vyslechnutých svědků nebyl u jednání mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] starším ohledně nabytí traktoru, jeho zaplacení atd. Na druhou stranu z nepřímých zjištění lze dospět k závěru, že nabyvatelem traktoru a jeho skutečným vlastníkem se v roce 1982 stal otec žalované [jméno] [příjmení] a nikoliv otec žalobce. Pořízení stroje [celé jméno žalobce] starším sice nasvědčovala zjištění z listin, především výdejka ze dne 23. 6. 1982 a faktura ze dne 24. 6. 1982. Protokoly o měření emisí traktoru a jeho technické prohlídce z roku 2003 k prokázání skutečného vlastníka ničím nepřispěly, neboť v těchto dokumentech se promítá to, co je zapsáno ve velkém technickém průkazu, potažmo stav evidovaný v registru vozidel. K uvedené faktuře je třeba říct, že ani tato listina o nabytí vlastnického práva [celé jméno žalobce] nesvědčí. Z faktury lze totiž zjistit jen to, kdo, komu a kolik měl zaplatit. Ovšem, zda se plátce stal vlastníkem věci, faktura neprokazuje. Totéž platí pro výdejku, ze které sice lze zjistit, kdo a od koho si věc převzal, ale nelze z ní zjistit, zda přebírajícím byl vlastník. Jediným přímým listinným důkazem o nabytí vlastnictví by byla kupní smlouva, kterou nikdo v tomto řízení nepředložil. Ve většině případů plátce faktury a příjemce věci bude také skutečně vlastníkem, existují však výjimky, kdy tomu tak není. Právě v tomto sporu na základě argumentace žalovaných taková pochybnost vyvstala.

9. Na obou uvedených dokumentech (výdejka a faktura z roku 1982) je poznámka, že [anonymizováno] zemědělské družstvo [obec] fakturuje a stroj vydává na základě pokynu z [anonymizováno] [obec]. V tomto podniku byl podle svého svědectví zaměstnán [jméno] [příjmení], bratr [jméno] [příjmení]. Podle jeho výpovědi, ale také výpovědí dalších, oslovil [jméno] [příjmení] svého bratra [jméno], aby mu traktor z [anonymizováno] sehnal. Výpověď uvedeného svědka a Ing. [jméno] [příjmení] pak byly pro rozhodnutí zásadní. Oba svědci jsou sice příbuzní žalované, se kterou mají dobré vztahy. To znamená, že tito svědci měli bližší vztah k jedné straně sporu. Současně před svých výslechem se žalovanými mluvili o tom, co je předmětem dokazování. Svědčí o tom zmínka [jméno] [příjmení], který telefonoval do [anonymizováno] [obec], či zmínka Ing. [jméno] [příjmení], který se bavil s dalším svědkem [příjmení] a dále se druhým žalovaným. Přesto při výslechu se oba dotyční chovali přirozeně, odpovídali logicky a v úplnosti na položené otázky, jejich výpovědi proto nepůsobili naučeným či nějak přizpůsobeným dojmem v zájmu toho, aby v řízení byli úspěšní žalovaní. Oba svědci sice mluvili o událostech před 40 lety. Faktem ovšem je, že rodina žalované podle všeho jiný traktor v minulosti nevlastnila, svědci si tedy informace o něčem nevšedním ze svého života mohli uchovat v paměti dlouhou dobu. Zásadní bylo to, jak svědci nezávisle na sobě a v kontextu jiných okolností líčili vztah [celé jméno žalobce], staršího k traktoru. Otec žalobce totiž jak krátce po roce 1982, tak v roce 2005 při návštěvě palírny nemluvil o převodu traktoru na [jméno] [příjmení], ale jen o jeho přepisu. Přepis vozidla v registru vozidel vnímá a vnímala široká veřejnost vždy v tom smyslu, že se sjednotí evidenční a faktický stav a nedochází ke změně majitele. Lze přisvědčit oběma svědkům, že [celé jméno žalobce], starší vnímal [jméno] [příjmení] jako vlastníka traktoru a zbývalo dát do pořádku evidenci vlastnictví v registru vozidel. O uvedeném svědčilo, že při návštěvě v 80. letech si [celé jméno žalobce] stěžoval na pokutu za nezaplacenou pojistku či v roce 2005 mluvil o tom, že uhání [jméno], aby si přepsal traktor. [jméno] [příjmení] nad rámec podstatného uvedl ještě důvod, proč se [jméno] [příjmení] domlouval v roce 1982 s [celé jméno žalobce] (snadnější absolvování technické prohlídky). Fakt, že verze svědka neodpovídala tvrzením žalovaných (zakrytí toho, že bratr zaměstnance výhodně koupil ze státního podniku traktor), nesnižuje hodnotu výpovědí, že [celé jméno žalobce], starší vnímal [jméno] [příjmení] jako skutečného vlastníka. Nakonec oba uvedené důvody pro zakrytí skutečného vlastníka se doplňují a tím spíše musely [jméno] [příjmení] vyhovovat. Konkrétní obsah dohody mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], starším prokázán nebyl, tj. zda šlo o kupní smlouvu uzavřenou mezi [anonymizováno] [obec] a [celé jméno žalobce] ve prospěch třetího – [jméno] [příjmení] podle § 50 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění zákona č. 146/1971 Sb., nebo zda mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce], starším došlo k uzavření nepojmenované smlouvy obstaravatelského typu podle § 51 občanského zákoníku v tehdy účinném znění. Ustanovení § 41a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku obsahující úpravu o zastřených právních úkonech nebylo v roce 1982 účinné. Výpovědi svědka [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi žalovaných k prokázání vlastnictví traktoru nepřispěly. Svědek [příjmení] měl informace jen od [jméno] [příjmení], významné však bylo, jak svůj vztah k traktoru vnímal [celé jméno žalobce], starší. [jméno] [příjmení] měla kusé informace pouze od žalované. [jméno] [příjmení] si uchovala pouze matnou vzpomínku z dětství ohledně pořízení traktoru, následné informace ve vztahu k tomuto stroji měla již od žalované. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] nevyvracel, že kromě jeho otce pořídil traktor také [jméno] [příjmení]. Spíše o nabytí traktoru se však vyjadřoval k jeho užívání v minulosti rodinami účastníků řízení. Žalovaní fakticky při svých výpovědích opakovali, co se jim podařilo zjistit od [jméno] a [jméno] [příjmení] a sami měli původně jinou představu o vlastnictví traktoru.

10. Na základě výpovědi [jméno] a [jméno] [příjmení] lze učinit závěr o tom, že traktor v roce 1982 nabyl do svého vlastnictví [jméno] [příjmení], byť v registru vozidel jako jeho vlastník figuroval [celé jméno žalobce], starší. Soud se tedy neztotožnil ani s další eventualitou, o které hovořil zástupce žalobce, že by [jméno] [příjmení] měl s [jméno] [celé jméno žalobce] dohodu o budoucím převodu traktoru či o možnosti [jméno] [příjmení] žádat, aby na něho [celé jméno žalobce] převedl (např. darováním, koupí apod.) traktor a toto právo již v důsledku promlčení nelze účinně uplatnit.

11. S ohledem na závěr v předchozím odstavci byla žaloba na vydání věci zamítnuta, neboť žalobce se nestal vlastníkem traktoru, což vyžaduje § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ze stejného důvodu byla žaloba zamítnuta v části eventuálního návrhu týkajícího se náhrady škody, neboť jedině vlastník věci může být v důsledku jejího odcizení poškozen.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní v tomto řízení nevystupovali v nerozlučném společenství, a proto každému z nich náleží náhrada nákladů řízení, a to ve výši podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Každý ze žalovaných v řízení učinil následující úkony podle § 1 odst. 3 vyhlášky: 1) obrana ze dne 27. 5. 2022, 2) příprava účasti na jednání, 3) -4) účast na jednání dne 25. 7. 2022 od 9:03 do 12:52 hodin, 5) vyjádření k replice ze dne 15. 9. 2022, 6) příprava účasti na jednání, 7) -8) účast na jednání dne 24. 10. 2022 od 08:30 do 11:03 hodin. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky tak žalovaným náleží částka 300 Kč za každý z úkonů. Za 8 úkonů každému za žalovaných náleží tedy částka 2 400 Kč.