4 C 173/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 10 351,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 900 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 5 451,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 351,29 Kč od 21. 10. 2023 do 26. 12. 2024, dále z částky 5 451,29 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 351,29 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovanou dne 20. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč. Žalovaná se podle smlouvy zavázala zaplatit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 20. 10. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.creditportal.cz. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaná nezaplatila nic, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost , právnická osoba, ., a jako dlužník v ní figuruje žalovaná. Smlouva jsou datována k 20. 9. 2023. Dokument připojený k návrhu neobsahuje podpis žalované, pouze vyplněné jméno a příjmení žalované a dále SMS kód , Anonymizováno, . Žalované měl být na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 4 900 Kč bez určení účelu. Žalovaná byla podle předložené smlouvy povinna úvěr splatit v plné výši nejpozději do 20. 10. 2023. Ve smlouvě o úvěru byl dále stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 451,29 před slevou a 2 143,79 Kč po slevě., zápůjční úroková sazba byla sjednána na 40 % ročně. Z poukázky pak bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 4 900 Kč skutečně poskytla žalované na její bankovní účet. Písemnou smlouvou ze dne 29. 11. 2024, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla dne 20. 12. 2024 zaslána předžalobní upomínka.

4. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.

10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalované jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 4 900 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh nic nezaplatila. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 4 900 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalované je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

11. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně dne 20. 12. 2024. Po uplynutí doby nutné k dojití zásilky podle § 573 o. z. a započítání třídenní lhůty k plnění ve výzvě, se žalovaná ocitla v prodlení, a proto byl žalobkyni od 27. 12. 2024 přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.

12. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

13. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala celkem částky 13 303,53 Kč včetně úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí; úspěšná však byla pouze co do částky 5 348,43 Kč, tj. z 40,2 %, včetně kapitalizovaných úroků z prodlení. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky tedy z 59,8 %, včetně kapitalizovaných úroků z prodlení. Žalované by tedy náležela náhrada nákladů řízení ve výši 19,8 %, avšak žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.