4 C 19/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 15 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 635 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 3 335 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 970 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 028,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 970 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 17. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovaným čerpána částka ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Prostřednictvím internetových stránek si žalovaný nastavil parametry úvěru a souhlasil se zněním smlouvy, což potvrdil zadáním unikátního kódu, který mu byl zaslán zprávou SMS. Úvěruschopnost byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována výpočtem mezi tvrzenými příjmy a výdaji žalovaného. Dále žalobkyně nahlédla do veřejných databází veřejně dostupných databází, konkrétně CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn k 18. 7. 2025. Od 19. 7. 2025 je tak v prodlení s úhradou nesplacené jistiny ve výši 12 635 Kč, smluvního úroku ve výši 3 335 Kč a dále příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 15. 8. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Z dokumentu označeného jako smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný je v této smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit až do částky 14 000 Kč. Úvěr se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vyplatit na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce o počáteční výši 1 621 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 80 % ročně. V případě prodlení s úhradou měsíční splátky v délce 90 dnů bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Zesplatnění musela předcházet výzva k úhradě v dodatečné lhůtě 30 dnů. Součástí smlouvy byly také obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro produkt , Anonymizováno, a sazebník.

4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 17. 1. 2025 byla na bankovní účet č. , č. účtu, zaslána částka 14 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Z dokumentu nazvaného jako poslední možnost dohody na úhradě ze dne 18. 7. 2025 soud zjistil, že tímto byl žalovaný informován o tom, že ke dni 18. 7. 2025 dochází k zesplatnění úvěru. V rozpisu dlužné částky stojí, že na jistině činí dluh 12 635 Kč, na smluvním úroku 3 335 Kč, na smluvní pokutě 85 Kč a na poplatku za upomínku 150 Kč, celkem tedy 16 205 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Dopisem ze dne 15. 8. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Téhož dne byla sepsána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky 21 440,65 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 8. 2025, o čemž svědčí přiložené potvrzení o podání doporučené zásilky.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 17. 1. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách, které však nehradil řádně a včas (uhradil pouze částečně, a to částku 1 365 Kč). Právní předchůdkyně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 20. 8. 2025 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně sice tvrdila, jak úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně nic z toho neprokázala. Tvrdila pouze, že vycházela z toho, co žalovaný uvedl (ačkoliv to, co jí měl žalovaný uvést, soudu nesdělila). Právní předchůdkyně žalobkyně měla k tomu, aby soud měl za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla prokázána, doložit např. výpisy z bankovního účtu žalovaného a výplatní pásky, aby bylo zřejmé, že měla přehled o jeho reálných příjmech a výdajích.

15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil částku 1 365 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by zbývající peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

16. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

17. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

18. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 17 464,39 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 12 635 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 72,34 %, neúspěch 27,66 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 44,7 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 15 970 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 300 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 44,7 %, tj. částka 1 028,10 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.