4 C 190/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 528 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 528 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 528 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 655,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 528 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetových stránek (www., Anonymizováno, .cz) dne 2. 4. 2024 úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému téhož dne převodem na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů od poskytnutí. Žalovaný s žalobkyní sjednal i další volitelné zpoplatněné služby, a to expresní výplatu za poplatek 199 Kč a bezpečnou splátku za poplatek 99 Kč. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, byla mu žalobkyní dne 3. 7. 2024 a 5. 8. 2024 vyúčtována smluvní pokuta ve výši celkem 600 Kč a dále pak účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný dluh neuhradil ani poté, co byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou. Žalobkyně tak ke dni sepsání žaloby eviduje pohledávku za žalovaným celkem ve výši 11 528 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 600 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že bonitu žalovaného prověřovala za použití statistického modelu, který přihlíží k příjmům a výdajům žadatele o úvěr, a nahlédnutím do příslušných databází.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Z dokumentu označeného jako úvěrová smlouva ze dne 2. 5. 2024 bylo zjištěno, že v tomto je žalovaný jako klient identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou, e-mailovou adresou a telefonním číslem , tel. číslo, . Číslo bankovního účtu, na nějž měl být úvěr poskytnut, je dle smlouvy , č. účtu, . Dle přiložených informací ke smlouvě, smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Výše úvěru činila 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí 330 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr v celkové výši 10 6280 Kč (nezahrnující úhradu za doplňkové služby) splatit ve 24 splátkách. Žalovaný současně využil možnosti expresní výplaty za poplatek 199 Kč a služby bezpečná splátka za poplatek 99 Kč; poplatky odpovídají sazebníku žalobkyně. Pro případ prodlení s placením úvěru si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle podmínek úvěru je vlastnictví účtu, na nějž je poskytovaná částka zasílána, ověřováno pomocí ověřovacího poplatku, výpisem z účtu nebo snímkem obrazovky internetového bankovnictví. Ke smlouvě byl také vytvořen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva ani standardní informace neobsahují žádný podpis žalovaného, pouze u jeho jména v závěru dokumentu je uveden kód , Anonymizováno, , datum a čas 2. 5. 2024 16:26.

4. Dle potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Z tabulky pro výpočet , jméno FO, vyplývá, že žalovaný uvedl příjem ve výši 32 888 Kč, k příjmu ostatní členů domácnosti uvedl, že příjem je 35 000 Kč. Uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost.

5. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že žalobkyně poskytla částku 10 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 2. 5. 2024.

6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.

7. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 8. 2024, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě dne 19. 8. 2024. Výzvou vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 30. 8. 2024.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 2. 5. 2024 zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvě neuhradil.

9. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně vycházela pouze z toho, co žalovaný uvedl, dále žalovaným uvedené informace neověřovala. Žalobkyně se pak dále vůbec nezabývala výdaji žalovaného. Žalobkyně si měla k ověření příjmů a výdajů žalovaného vyžádat např. výpisy z bankovního účtu žalovaného. Soud tak dospěl k názoru, že se žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a z toho důvodu má za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřena.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalované jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18., Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 10 000 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

15. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl k vrácení bezdůvodného obohacení do 30. 8. 2024 vyzván výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně ze dne 16. 8. 2024. Proto byl žalobkyni od 31. 8. 2024 přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.

16. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných poplatků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 11 528 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 000 Kč, tj. ze 86,75 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 1 528 Kč, tj. z 13,25 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 73,5 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 14 odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, žaloby) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), režijním paušálem ve výši 300 Kč [za každý úkon právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 2 a. t.] a náhradou za daň z přidané hodnoty. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 73,5 %, tj. částka 1 655,22 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.