4 C 200/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 015,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 806,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 806,22 Kč od 25. 9. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 209,33 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 867,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 173,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 806,22 Kč od 17. 8. 2017 do 24. 9. 2017.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 015,55 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost právnická osoba, IČO 137706 (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 21. 10. 2014 se žalovaným smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména z prokázaného měsíčního příjmu, výdajů, zaměstnání a počtu exekucí. Žalovaný se zavázal vrátit částku ve výši 28 800 Kč v 60ti týdenních splátkách. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zesplatnila celý úvěr ke dni 15. 12. 2015. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje na jistině částku ve výši 6 806,22 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 173,78 Kč, na smluvní pokutě částku 10 209,33 Kč (sm. pokuta vyčíslena na částku 15 039,29 Kč – žalobkyně však požaduje pouze částku ve výši 10 209,33 Kč) a zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 9. 2017. Dne 3. 9. 2024 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 21. 10. 2014 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je zde označena jako zápůjčitel, a žalovaný je označen jako vydlužitel. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 16 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit kromě jistiny také kapitalizovaný úrok ve výši 3 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso ve výši 9 600 Kč. Celkem byl tedy žalovaný povinen uhradit částku ve výši 28 800 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve 60ti týdenních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně si ujednala možnost zesplatnění celého úvěru v případě, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalovaný se dále ve smlouvě zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, v případě, kdy se dostane do prodlení s jakoukoliv splátkou. Smlouva je žalovaným vlastnoručně podepsána.

4. Ze žádosti o zápůjčku ze dne 20. 10. 2014 soud zjistil, že jako žadatel je uveden žalovaný, jehož totožnost byla ověřena občanským průkazem a rodným listem. Dále žalovaný uvedl, že žije v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 16 000 Kč. K měsíčním výdajům uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou 5 000 Kč nájemné, 200 Kč telefon, 1 700 Kč splátky jiných půjček, 4 000 Kč jako výdaje na domácnost a 1 500 Kč jako výživné. Celkem tedy 12 400 Kč. Použitelný příjem je tedy 3 600 Kč. Výše uvedené skutečnosti měly být ověřeny OP, pracovní smlouvou, výplatní páskou, nájemní smlouvou, SIPO; toto ovšem žalobkyně soudu k důkazu nepředložila.

5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 9. 2017 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2017. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 27 886,72 Kč do 10 dnů od obdržení oznámení. Oznámení bylo žalované odesláno dne 11. 9. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 9. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 27 886,72 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 806,22 Kč od 16. 8. 2017 do 3. 9. 2024 ve výši 3 861,32 Kč nejpozději do 13. 9. 2024.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 21. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků a úroků sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však úvěr řádně nehradil. Žalovaný tak dosud dluží na jistině částku ve výši 6 806,22 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 173,78 Kč, na smluvní pokutě částku 10 209,33 Kč a dále pak zákonný úrok z prodlení z neuhrazených částek. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného z pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy a SIPA. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu.

7. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při těchto právních jednáních nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, jímž se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě při uzavírání smluv o zápůjčce spokojila s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly právní předchůdkyní žalobkyně využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, SIPO či rodný list, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v žádosti o zápůjčku. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv.

11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému ze smlouvy uzavřené dne 21. 10. 2014 finanční prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze část. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal po celou dobu řízení pasivní, vycházel soud z tvrzení žalobkyně a tedy, že žalovaný doposud neuhradil jistinu ve výši 6 806,22 Kč. Žalovaný v řízení dále ani netvrdil a neprokázal, že zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu, a ohledně nesplacené částky jistiny ve výši 6 806,22 Kč toto bezdůvodné obohacení nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 6 806,22 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2014. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

12. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ho o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2017 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. 9. 2017, žalované mohlo být doručeno nejdříve následující den, lhůta k plnění žalované uplynula dne 24. 9. 2017 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 6 806,22 Kč od 25. 9. 2017 do zaplacení.

13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjček podle smlouvy o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků.

14. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníků byl poměrově téměř stejný, soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.