4 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 8 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 861 Kč s kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 5 059 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně: z částky 2 000 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení a z částky 1 861 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 8 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně v odůvodnění žaloby uvedla, že na základně rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru životního prostředí, č. j. MMJ/OŽP/174267 číslo – příjmení zajišťovala veřejnou službu spočívající v dodávkách pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Na základě tohoto pověření žalobkyně poskytovala žalovanému dodávku pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod v období od 1. 9. 2019 do 19. 12. 2019. V této souvislosti vystavila žalobkyně žalovanému fakturu číslo na částku 9 861 Kč, se splatností dne 23. 7. 2020. Žalobkyni dále požaduje kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 5 059 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).

3. Na základě listin obsažených ve spise učinil soud dále uvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně na základně rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru životního prostředí, č. j. MMJ/OŽP/174267 číslo – příjmení zajištovala veřejnou službu spočívající v dodávkách pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Na základně uvedeného pověření byla žalobkyně povinna zajistit dodávku pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod v odběrném místě ulice a číslo a žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni včas cenu za vodné a stočné. Fakturou číslo vyúčtovala žalobkyně žalovanému vodné a stočné za období 1. 1. 2019 do 19. 12. 2019 částku 9 861 Kč, se splatností dne 23. 7. 2020. Žalovaný fakturovanou částku neuhradil. Dne 25. 11. 2020 proto žalobkyně se žalovaným uzavřeli dohodu o uznání dluhu a plnění ve splátkách. Nedílnou součást dohody tvoří ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Žalovaný následně uhradil částku 6 000 Kč. Dále pak žalovaný neuhradil ničeho, a to i přes to, že byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 8. 6. 2021, podanou k poštovní přepravě dne 9. 6. 2021.

4. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky jako veřejnou službu dle § 22 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, v účinném znění. Povinností žalobkyně bylo žalovaného zásobovat pitnou vodou a odvádět mu odpadní vody. Povinností žalovaného pak bylo za vykonání této veřejné služby zaplatit vodné a stočné. Žalovaný za veřejnou službu řádně a včas nezaplatil a v důsledku tohoto svého jednání se dostal do prodlení (dle § 1968 o. z.) ode dne následujícího po dni splatnosti splátky dle dohody o uznání dluhu. Žalovaný tak porušil svou základní povinnost vyplývající z výše uvedeného zákona, a to zaplatit za vodné a stočné. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni podpisem dohody o uznání dluhu dne 25. 11. 2020. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení úroku z prodlení jako důsledku prodlení žalovaného, a to v zákonné výši (podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v celém rozsahu, neboť tato byla podána důvodně. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku, když pro jinou lhůtu plnění nebyly shledány důvody.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 300 Kč. Pro výpočet náhrady nákladů řízení soud postupoval podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 bodu 3 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 8 920 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepsání návrhu ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 a. t. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinný zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.