Okresní soud v Jihlavě · Rozsudek

4 C 22/2025

č. j. 4 C 22/2025-24

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-04-23 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSJI:2025:4.C.22.2025.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Jihlavě rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 14. listopadu do zaplacení. Soud uznal nárok na částku 4 260 Kč jako zůstatek jistiny po započtení úhrad, avšak nárok na souhrnný poplatek půjčky považoval za neplatný kvůli neurčitosti. Ujednání o poplatku bylo považováno za zhoršení smluvního postavení spotřebitele, což porušuje § 55 odst. 1 občanského zákoníku. Žaloba byla zamítnuta v části, kde byl požadován souhrnný poplatek a příslušenství k němu, protože smlouva o půjčce byla neplatná.

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 144 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 260 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 15 884 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 738,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 174 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 914 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 271,47 Kč, úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 970 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem 20 144 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 29. 12. 2009 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 9 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Dále uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 8. 2009 smlouvu o půjčce č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvách zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté zápůjčky v šedesáti týdenních splátkách společně s poplatkem ve výši 7 524 Kč za první poskytnutou půjčku a s poplatkem 8 360 Kč za druhou poskytnutou půjčku. Žalovaná na první půjčku uhradila celkem částku ve výši 3 350 Kč, na druhou půjčku uhradila žalovaná částku celkem 11 390 Kč. Žalobkyně tedy po žalované požaduje uhradit z titulu první půjčky částku 13 174 Kč, jako jistinu a dlužný poplatek, částku 11 738,49 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a úrok z prodlení v zákonné výši 7,75% ročně z celkové dlužné částky ve výši 13 174 Kč od 28. 9. 2023. Z titulu druhé smlouvy pak žalobkyně na žalované požaduje uhrazení částky 6 970 Kč jako jistinu a dlužný poplatek, částku 5 271,47 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a úrok z prodlení v zákonné výši 7,05% ročně z celkové dlužné částky ve výši 6 970 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 21. 9. 2023, s účinností od 27. 9. 2023 postoupila pohledávky za žalovanou v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek dopisem.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 29. 12. 2009 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 7 524 Kč, a to vše ve 59-ti týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

4. Ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne 27. 8. 2009 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 8 360 Kč, a to vše ve 59-ti týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

5. Z tabulky o provedených platbách poskytnutých žalobkyní soud zjistil, že žalovaná na smlouvu ze dne 29. 12. 2009 uhradila celkem částku ve výši 3 350 Kč a na smlouvu ze dne 27. 8. 2009 uhradila celkem částku 11 390 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že tou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni dosud neuhrazené pohledávky žalované s účinností od 27. 9. 2023. Oznámení o postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Žalovaná byla dále vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024, odeslanou téhož dne.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o půjčce, na jejímž základě ji byla poskytnu částka 10 000 Kč a 9 000 Kč, kterou si žalovaná vždy převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 524 Kč a 8 360 Kč. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené výši na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalované řádně písemně oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby písemně vyzvána k úhradě dlužné částky.

8. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 7. 2010, (dále jen „obč. zák.“) přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. lze při půjčce peněžité dohodnout úroky.

10. Podle ustanovení § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ustanovení § 55 odst. 1, 3 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

11. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 a 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2013.

13. Soud posoudil závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako platně postoupený nárok z platně a účinně uzavřené smlouvy o půjčce. Soud toto ujednání posoudil jako smlouvu spotřebitelskou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při sjednání smlouvy a poskytnutí půjčky jako dodavatel v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná v této pozici nejednala. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť jako věřitel poskytla žalované peněžní prostředky ve sjednané výši. Soud se dále zabýval platností sjednaného souhrnného poplatku. Smluvní ujednání týkající se této platby je formulováno tak, že „zákazník se zavazuje zaplatit Providentu v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek v částce 7 524 Kč a 8 360 Kč“. Právní úkon je neurčitý, a tedy neplatný, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný (a tím určitý) není jeho věcný obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel obsažených v ustanovení § 35 odst. 2, 3 obč. zák., která soudu ukládají, aby případné pochybnosti odstranil výkladem, včetně návodu, jak to má učinit (jaká hlediska jsou pro tento výklad rozhodná). Ve světle tohoto požadavku na určitost právního úkonu je smluvní ujednání, jímž byl mezi účastníky sjednán souhrnný poplatek, obsažený v předmětné smlouvě o půjčce, zcela neurčité a tuto nejednoznačnost nelze nijak odstranit, neboť ze smlouvy o půjčce ani ze smluvních podmínek této smlouvy nelze žádným způsobem dovodit, z jakých jednotlivých položek se tzv. souhrnný poplatek skládá. Žalobkyně k tomuto ničeho netvrdila, a protože se nedostavila k jednání, nemohla být ani poučena dle § 118a o. s. ř., když takové poučení soud zásadně poskytuje při jednání. Tím je ovšem dán prostor pro to, aby do tohoto poplatku byly zahrnuty i položky, které by v případě, že by byly formulovány výslovně, byly shledány v rozporu s dobrými mravy nebo v rozporu se zákonem. Nadto v případě spotřebitelské smlouvy, jakou smlouva o půjčce v projednávané věci je, nelze takovou neurčitost připustit (k tomu blíže např. rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 8. 2017, č. j. 72 Co 38/2017-55, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2015, č. j. 30 Icm 3955/2013-32, případně rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2013, č. j. 79 Icm 2139/2013-27). Ujednání o povinnosti spotřebitele zaplatit podnikateli v souvislosti s hlavním závazkem určitou částku, z nějž není zřejmé, proč ji má spotřebitel hradit, respektive co jí je vlastně hrazeno, dle názoru soudu nepochybně zhoršuje smluvní postavení spotřebitele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 obč. zák. Tyto úvahy vedou soud k závěru, že v této části jsou smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovanou neplatné, a tudíž žalobkyni nárok na úhradu souhrnného poplatku nevznikl.

14. Dle nesporovaného tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku celkem 14 740 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku započetl na jistinu půjčky ve výši 19 000 Kč. Jelikož žalovaná soudu netvrdila a neprokázala, že zbývající část jistiny ve výši 4 260 Kč žalobkyni uhradila, soud tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbývající části žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství. Co se týče příslušenství, přiznal soud žalobkyni požadovaný úrok z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, a to ve výši podle nařízení vlády z přisouzené částky 4 260 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byla z větší části úspěšnější žalovaná, a té tedy náleží částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož se však žalovaná ani nevyjádřila k žalobě, ani se nedostavila k jednání soudu, nebylo možné uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., a proto nebyla žalované náhrada nákladů řízení přiznána. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.