4 C 22/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 776,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 575 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 201,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 575 Kč od 10. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 769,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 776,75 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit pro čerpání až do výše 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 19,48 % p. a., a to v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 826 Kč včetně pojistného. Vedle úroku se žalovaný zavázal hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, v důsledku čehož došlo k odstoupení od smlouvy a okamžitému zesplatnění celého úvěru ke dni 9. 5. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 21 776,75 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 575 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužného pojistného ve výši 449,15 Kč a dlužných smluvních úroků kapitalizovaných ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 1 252,60 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný od okamžiku odstoupení od smlouvy ničeho neuhradil, žalobkyně jej tak vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu, že totožnost žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně na základě občanského průkazu a úvěruschopnost byla zkoumána na základě interní analýzy a veřejně dostupných zdrojů (z registru , Anonymizováno, ). Měsíční příjem žalovaný uvedl ve výši 26 400 Kč, náklady na bydlení uvedl ve výši 0 Kč (s tím, že je rozvedený a nemá žádnou vyživovací povinnost) a splátky dalších úvěrů činily 4 000 Kč měsíčně. S ohledem na rozdíl příjmů a výdajů došla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Co se týče čerpání úvěru, k tomu žalobkyně uvedla, že částka 17 575 Kč byla poskytnuta prodejci dle účelového určení sjednaného ve smlouvě. Neúčelovou část úvěru žalovaný nečerpal. Celkem tak žalovaný čerpal 17 575 Kč, avšak právní předchůdkyni či žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 24. 7. 2023, jejíž součástí byl sazebník a všeobecné pojistné podmínky, soud zjistil, že žalovaný u společnosti , právnická osoba, , , právnická osoba, ., IČO , IČO, , zakoupil černou techniku s kupní cenou 17 575 Kč. K financování této kupní ceny s žalobkyní sjednal úvěr, na základě něhož byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 17 575 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 738 Kč (k této splátce byla dále sjednána měsíční platba na pojistné ve výši 88 Kč). Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,48 %. Vedle takto účelově určené části mohl žalovaný čerpat neúčelovou část úvěru, kdy disponibilní úvěrový limit byl stanoven ve výši 20 000 Kč. Smlouva a sazebník obsahují ujednání o poplatcích a sankčních nárocích věřitele. Ve smlouvě bylo mezi stranami sjednáno, že v případě porušení povinnosti žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr může žalobkyně od smlouvy odstoupit. Smlouva zaniká doručením písemného odstoupení žalovanému a v takovém případě se stává splatným nesplacená část úvěru, jakož i veškeré další peněžité závazky. Soud dále zjistil, že ke smlouvě byl připojen formulář o zpracování osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, a informační dokument o pojistném produktu pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ověření žalovaného proběhlo na základě občanského průkazu. Z protokolu dále vyplývá, že žalobkyně prověřovala žalovaného v registru , Anonymizováno, , ve kterém žalovaný nebyl veden jako dlužník. Další registry zmíněné v protokolu, jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a registr , Anonymizováno, , žalobkyně ve vztahu k žalovanému neprověřovala. V části týkající se příjmů a výdajů žalovaného bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného je 26 400 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 000 Kč. Z dokumentu vyplývá, že k prokázání těchto skutečností nebyl předložen žádný podklad. Žalobkyně si tak musela vystačit s tvrzením žalovaného.

5. Z oznámení o odchozí platbě, vyhotoveného dne 6. 5. 2026, soud zjistil, že ve prospěch účtu č. , č. účtu, byla dne 25. 7. 2023 zaslána částka 17 575 Kč.

6. Z rozkladu splátek ze dne 7. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 17 575 Kč a žalovaný neuhradil ničeho.

7. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 9. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dluhu odstoupila od smlouvy. Dle přiloženého podacího archu bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 11. 4. 2024.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Téhož dne byla sepsána žalobkyní upomínka s výzvou k úhradě dlužné částky 25 635,63 Kč nejpozději do 3. 7. 2025.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 26 260,52 Kč do 20. 10. 2025. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 10. 2025, o čemž svědčí přiložený výpis ze sledování zásilek.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem splatit 11 měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 19,48 % p. a. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz na registr , Anonymizováno, . Dále se dotázala na majetkové poměry žalovaného, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem je 26 400 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 000 Kč. Žalovaný neuhradil na poskytnutý úvěr v celkové výši 17 575 Kč ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy, zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně následně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které jej znovu vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a jedinou informaci, kterou si sama obstarala, je negativní výsledek v registru , Anonymizováno, (a ani toto soudu nedoložila). Fakticky tak rezignovala na svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, resp. tuto svou povinnost splnila pouze formálně tím, že se spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného, aniž by se skutečnou příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabývala. Soud má za to, že se výdajovou stránkou nezabývala vůbec, když jediné výdaje byly uvedeny na splátky úvěrů. Je však zřejmé, že člověk nutně vynakládá také výdaje spojené s bydlením a také na jídlo a další nezbytné výdaje. Nadto mělo být varovným signálem, že žalovaný splácí další úvěry částkou 4 000 Kč měsíčně; o to obezřetnější měla být právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti. V příslušných kolonkách ověřených údajů v dokumentu o ověření úvěruschopnosti není zatržena žádná možnost toho, jak byly údaje ověřeny. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství průkazných informací o příjmech a výdajích žalovaného, čímž však nenaplnila účel institutu ověřování úvěruschopnosti spotřebitele.

18. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 17 575 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

19. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

20. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

21. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 27 224,15 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 17 575 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 64,60 %, neúspěch 35,40 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 29,20 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 821 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 776,75 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Soud také přiznal daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 636 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 29,20 %, tj. částka 769,70 Kč. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.