4 C 23/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 122 222,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 62 500 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 59 722,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 11 504,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 682,03 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 44 750 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 9. 2024, s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 44 750 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 958 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 934,70 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 23 175,37 Kč od 30. 7. 2024 do 2. 9. 2024 a z částky 5 425,37 Kč od 3. 9. 2024 zaplacení, s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 23 175,37 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky celkem 122 222,48 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Dále uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dne 22. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 28 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě ze dne 18. 7. 2022 zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 21měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 46 409 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 537 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 8 033 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení; dohodnutá úroková sazba činila v případě první smlouvy 29,04% ročně. Žalovaná se ve smlouvě ze dne 22. 1. 2022 zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 24 měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 19 195 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 147 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou ve výši 3 452 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení; dohodnutá úroková sazba činila v případě druhé smlouvy výši 24,12 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovanou poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila-do podání žaloby na svůj dluh plnila pouze z části. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 10 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 7. 2024, s účinností od 29. 7. 2024 postoupila pohledávky za žalovanou v dosud neuhrazené výši žalobkyni.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 7. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 43 070 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 33 537 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, a částkou 8 033 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení, to vše ve 21 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 1. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 28 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 16 099 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 147 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 3 452 Kč za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, a to vše ve 24 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

4. Ze zákaznických karet právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalované byla ověřena povolením k pobytu. Dále z nich bylo zjištěno, že příjem žalované v lednu 2022 činil 15 865 Kč a v roce červenci 2022 činil 23 258 Kč. V lednu 2022 neměla žalovaná žádné výdaje na ostatní splátky, v červenci 2022 činila splátka na ostatní splátky částku 3 586 Kč. Odhadované výdaje byly 4 000 Kč a 6 586 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla v obou případech možnost pracovní smlouva a výplatní pásky.

5. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 10 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2024 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 73 000 Kč, kterou si žalovaná převzala vždy v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s celkovým poplatkem v celkové výši 70 915 Kč (46 409 + 19 195 Kč), který byl tvořen kapitalizovaným úrokem, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a doplňkovou službou za komfortní a flexibilní splácení. Při uzavírání smluv o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalované a žalovaná jí sdělila své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka měla být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou využita pouze pracovní smlouva a výplatní pásky. Ty však žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaná uhradila na svůj dluh z uvedených smluv celkem částku 10 500 Kč.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla dva úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejího příjmů a výdajů. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřila z doložené pracovní smlouvy a výplatných pásek, ty však soudu nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala reálnými výdaji žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně si k ověření tohoto měla například vyžádat výpis z bankovního účtu žalované, aby měla přehled o reálných příjmech a výdajích žalované. Dále soud uvádí, že v případě, kdy právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaná neplní své závazky ze smlouvy ze dne 22. 1. 2022, mělo být právní předchůdkyni zřejmé, že tím spíš nebude schopna plnit nově vzniklé závazky.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatné. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvených úrocích a poplatcích, jak vyplývají ze smluv. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávek za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové výši 73 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh zaplatila částku ve výši 10 500 Kč. Celkový dluh žalované vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 62 500 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť ji právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatných smluv. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných poplatků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smluv soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byla z větší části úspěšnější žalovaná, a té by tedy náležela částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalované žádné náklady nevznikly, nebyla jí náhrada nákladů řízení přiznána.