4 C 238/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 41 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 828 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 828 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 38 459 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 179,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 895,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 23 411,34 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 26 239,34 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 41 287 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 7. 11. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 46 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně dlužnou částku v 60 týdenních splátkách společně s poplatkem v souhrnné 38 459 Kč (dále též jen„ poplatek“), sestávající z kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 875 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně podle článku 4 smluvních podmínek, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 742 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 842 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované byly právním předchůdcem žalobkyně využity žalovanou sdělené informace. Žalovaná však svůj dluh řádně neuhradila, poslední splátku zaplatila dne 23. 5. 2018, přičemž dle smlouvy měla být celá částka uhrazena dne 1. 1. 2016 Smlouvou ze dne 14. 6. 2018 postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni pohledávku za žalovanou v neuhrazené výši 53 328,66 Kč bez příslušenství. Právní předchůdce žalobkyně anonymizováno žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne 14. 6. 2018. Po datu postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh uhradila dalších 600 Kč, a to 300 Kč dne 25. 6. 2018 a 300 Kč dne 24. 7. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 7. 11. 2014 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 46 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s touto zápůjčkou poplatek v souhrnné výši 38 459 Kč, zahrnující kapitalizovaný úrok za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 875 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně podle článku 4 smluvních podmínek, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 742 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 842 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách. Ve smlouvě žalovaná svým podpisem potvrdila, že zapůjčenou částku převzala v hotovosti při uzavření smlouvy. Z článku 4 smluvních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že účastníci se dohodli, že výpůjční úroková sazba je v případě úhrady zápůjčky v 60 splátkách stanovena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy ve výši 19,98 % ročně. Podle článku 8 smluvních podmínek se smluvní strany dohodly, že splátky celkové dlužné částky budou započteny nejprve na splatný poplatek a poté na jistinu zápůjčky. Podle článku 12 smluvních podmínek má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, pokud žalovaná včas nesplní povinnost uhradit příslušnou splátku. Podle článku 20 je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky. Bude-li však žalovaná v okamžiku splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, nebo neuhradí-li řádně a včas poslední splátku, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni neuhrazenou pohledávku za žalovanou ve výši 53 328,66 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 a z podacího lístku se podává, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a požádal ji o uhrazení dlužné částky ve výši 53 328,66 Kč do 10 dnů od doručení oznámení, přičemž tato výzva byla podána k poštovní přepravě dne 13. 7. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2019 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 23. 4. 2019.

5. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované částku 46 000 Kč, kterou si žalovaná převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 38 459 Kč. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobkyně zjistil, jaké jsou její příjmy, výdaje a disponibilní částky. Následně postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou v dosud neuhrazené celkové výši 53 328,66 Kč na žalobkyni. Žalovaná byla řádně vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

7. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ustanovení § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2016, neboť právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i půjčka, respektive zápůjčka podle terminologie užívané o. z., je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně neověřoval úvěruschopnost žalované. Právní předchůdce žalobkyně tak nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy, a proto je soud žalobkyni nepřiznal.

10. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 46 000 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze částku 43 173 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce započetl na dlužnou jistinu ve výši 46 000 Kč, a tudíž žalovaná dluží na jistině částku 2 828 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny zápůjčky bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdce žalobkyně jí plnila bez právního důvodu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně platně a účinně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 2 828 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

11. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo výzvou k zaplacení podanou k poštovní přepravě dne 13. 7. 2018 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jejího doručení. Lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 23. 7. 2018. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 2 828 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení.

12. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatku za poskytnutí zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky ve výši 41 287 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 828 Kč, tj. z cca 6,8 %; žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 38 459 Kč, tj. z cca 93,2 %, a náleží jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 86,4 %. Protože však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že se jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.