4 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 779,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 371,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 371,93 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 26 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 779,93 Kč od 28. 8. 2024 do 1. 10. 2024 a dále z částky 26 408 Kč od 2. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 779,93 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 20. 11. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru na jejímž základě byla žalovaným čerpána částka ve výši 43 279,93 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit nejpozději do 27. 8. 2024. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem. Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky. Žalobkyně po žalovaném tedy požaduje částku ve výši 42 779,93 Kč. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Z úvěrové smlouvy ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do částky 25 000 Kč. Dodatkem k úvěrové smlouvě ze dne 27. 5. 2024 došlo k navýšení úvěrového limitu o 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách odpovídající minimální částce, kterou tvoří 13% nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo částkou 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Smlouva není podepsána. Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky úvěrové smlouvy.

4. Z výpisu plateb bylo zjištěno, že žalovaný v rámci revolvingového úvěru vyčerpal celkem 36 300 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku celkem 19 928,07 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, z dodatku ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyně dopisem ze dne 22. 9. 2024 oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Téhož dne byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky do tří dnů.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jehož základě žalovaný vyčerpal částku ve výši 36 300 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se však nehradil řádně a včas. Žalobkyně tedy požaduje úhradu dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 19 928,07 Kč.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně sice tvrdila, jak úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně nic z toho neprokázala. Tvrdila pouze, že vycházela z toho, co žalovaný uvedl ve smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k tomu, aby soud měl za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla prokázána, doložit např. výpisy z bankovního účtu žalovaného, tedy aby bylo zřejmé, že měla přehled o jeho reálných příjmech a výdajích.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 36 300 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 19 958,07 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 16 371,93 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky, poplatku a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, a tomu tedy náleží částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož se však žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, ani se nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.