4 C 268/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 79 029,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 79 029,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 755,14 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 77 499,96 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 754,12 Kč od 24. 1. 2025 do 9. 5. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 79 029,96 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 000,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 79 029,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný s ní uzavřel se dne 17. 8. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit do výše 80 000 Kč. Žalovaný vyčerpal za dobu trvání smlouvy částku ve výši 96 591 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem 56 190 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Dále se zavázal uhradit poplatky za poskytnuté bankovní služby ve výši dle sazebníku. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Dne 9. 1. 2025 tedy došlo ke zesplatnění neuhrazené jistiny úvěru a dalších neuhrazených závazků vyplývajících ze smlouvy. Dlužná částka ke dni zesplatnění je 77 499,96 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 20,90 % ročně z dlužné jistiny od 10. 5. 2025 až do jejího zaplacení, kapitalizovaný úrok od 10. 1. 2025 ke dni sepsání žaloby ve výši 10 755,14 Kč, dále náhradu nákladů vymáhání pohledávky ve výši 1 030 Kč, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny od 10. 5. 2025 do jejího zaplacení z částky 79 029,96.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 8. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 80 000 Kč. Roční úroková sazba byla ve smlouvě stanovena na 20, 90 % a výše minimální splátky byla určena na 2,570 %z úvěrového rámce, tedy na 2 056 Kč. Součástí smlouvy byl i sazebník a obchodní podmínky. Žalovaný ve smlouvě ke svému příjmu uvedl, že je podnikatel s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, přičemž další čistý příjem ostatních členů domácnosti byl 16 000 Kč. Dále jsou ve smlouvě uvedeny osobní údaje žalovaného. V části smlouvy „Důsledky nesplácení úvěru“ je pak v čl. 1 uvedeno, že žalobkyně je oprávněna v případě opoždění se dlužníka se zaplacením splátky účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Dále dle čl. 2 je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že je dlužník v prodlení se zaplacením dvou a více splátek, nebo dlužník nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, je pak žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit.

4. Z listiny čerpání, splátek a úhrad soud zjistil zejména to, že na jistinu čerpal žalovaný celkem 96 591 Kč, přičemž na ni splatil 19 091,04 Kč a zůstal tedy dlužen 77 499,96 Kč. Z výpisu je pak dále zřejmé, že největší část ze splátek žalovaného v celkové výši 56 190 Kč byla započtena na splátku úroků (30 752,27 Kč), dále pak na již výše zmíněnou jistinu a další dluhy žalovaného vůči žalobkyni. Na smluvní pokutu se započetlo 1 000 Kč celkové dlužné částky 1 500 Kč, na náklady na vymáhání pohledávky pak 2 100 Kč z celkové částky 3 000 Kč.

5. Z karty klienta pak plyne, krom již výše zmíněných informací, že měsíční výdaje domácnosti, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr dosahují 15 000 Kč, a že vlastní byt nebo dům a má jedno dítě. Dále je zde uvedeno, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , přičemž u všech těchto registrů je uvedeno „OK“, resp. u , Anonymizováno, je uvedno, že klient nebyl nalezen v externím systému.

6. Ke své replice ze dne 24. 10. 2025 pak žalobkyně přiložila též i výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 20. 5. 2022 do 12. 8. 2022, z něhož žalobkyně dle svého tvrzení ověřovala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného.

7. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 9. 1. 2025, pak bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení úvěru do 14 dnů od sepsání této výzvy. Výzva byla odelána žalovanému dne 10. 1. 2025. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 1. 2025 a z podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 6. 2. 2025.

8. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit na částku 80 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 96 591 Kč, přičemž splatil pouze 56 190 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas, a tak žalobkyně celý úvěr ke dni 9. 1. 2025 zesplatnila. Ke dni zespatnění činila dlužná částka na jistině celkem 77 499,96 Kč, na smluvní pokutě celkem 500 Kč a na nákladech na vymáhání pohledávky celkem 1 030 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. A tyto příjmy a výdaje žalobkyně ověřila zejména výpisem z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ).

14. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména kontrolou výpisu z jeho bankovního účtu, kontrolou dostupných registrů klientských informací, centrální evidence exekucí aj. Žalobkyně tedy splnila svou zákonnou povinnost, uzavřená smlouva je platná a z hlediska nároků kladených výše citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru, bezvadná.

15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že nárok žalobkyně je důvodný. Ta prokázala, že poskytla žalovanému na základě platné smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. peněžní prostředky v celkové výši 96 591 Kč, z nichž však žalovaný splatil pouze 56 190 Kč. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, ani netvrdil a neprokázal, že by na dluh vyplývající z posuzované smlouvy uhradila více než žalobkyní tvrzenou částku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku ve výši 79 029,96 Kč společně s kapitalizovaným úrokem na nějž měla žalobkyně právo dle uzavřené smlouvy a zákonným úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 10. 5. 2025 až do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby přiznanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvod.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 000,02 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 162 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 029,96 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 11. 2025 náhrada 700,84 Kč za 52 ujetých km v částce 400,84 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 700,84 Kč ve výši 4 137,18 Kč.