4 C 278/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 13 680 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 800 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 8 880 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 538,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 292,69 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5960,70 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 610,70 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 23,72 % z částky 5960,70 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 188,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 502,77 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 535,99 Kč od 16. 1. 2021 do 18. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 085,99 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 535,99 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 13. 9. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 13 680 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), dne 8. 12. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný svou povinnost ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo splnil pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradil pouze 2 650 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného z této smlouvy činí 7 790 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel s žalovaným spolu dále dne 20. 9. 2016 uzavřeli smlouvu o půjčce číslo na částku 6 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 4 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Žalovaný na svou povinnost ze smlouvy o půjčce číslo splnil pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradil pouze 4 550 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného z této smlouvy činí 5 890 Kč s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry v každém případě vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 byly s účinností k témuž dni všechny uvedené pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2021. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 8. 12. 2016 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 4 440 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 840 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku ve výši 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy.

4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 20. 9. 2016 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 4 440 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 840 Kč, z odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o půjčce částku ve výši 10 440 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy.

5. Původní věřitel posoudil v obou případech úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzených příjmů jeho domácnosti a jeho tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalovaného ověřena následujícími dokumenty - výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že všechny výše uvedené pohledávky za žalovaným byly postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 2. 2021 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávek vyrozuměn.

7. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 28. 5. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 14. 5. 2021.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli dne 8. 12. 2016 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 58 týdenních splátkách. Dále spolu uzavřeli dne 20. 9. 2016 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit v 58 týdenních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávky z uzavřených smluv byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem z 15. 2. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by své závazky ze smluv řádně a včas splnil, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných pohledávek předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 ZSÚ se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 ZSÚ, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 ZSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Co se týče závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným dne 20. 9. 2016, na základě provedených důkazů a s ohledem na § 1, § 3, § 9 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, ve spojení s § číslo odst. 1, odst. 2, § číslo, § číslo odst. 1, § 1880 odst. 1 o. z., soud dospěl k závěru, že na smlouvu je plně aplikovatelný ZSÚ, tj. zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť původní věřitel žalovanému poskytl v rámci své podnikatelské činnosti půjčku a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (kterým se podle § 1 ZSÚ rozumí i úvěr nebo půjčka), resp. zápůjčky podle terminologie užívané občanským zákoníkem, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutou půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že původní věřitel se v tomto případě spokojil s pouhým tvrzením žalovaného. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly původním věřitelem využity i další zdroje, a to výplatní pásky a pracovní smlouva, soudu nijak neprokázala. Původní věřitel tak nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutou půjčku, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou dne 20. 9. 2016 mezi původním věřitelem a žalovaným jako absolutně neplatnou dle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 ZSÚ. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

15. Dále pak na základě provedených důkazů a s ohledem na § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, ve spojení s § číslo odst. 1, odst. 2, § číslo, § číslo odst. 1, § 1880 odst. 1 o. z., soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 12. 2016 je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť původní věřitel žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by spotřebitelský úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínky platnosti a požadavky na odbornou péči věřitele jsou shodné, jak bylo uvedeno shora. Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se původní věřitel snažil ověřit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ke svým tvrzením předložila pouze kartu zákazníka, v níž jsou zaškrtnuty kolonky výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva, když se má jednat o dokumenty, kterými byla tvrzení žalovaného ověřena. Tyto dokumenty však nedoložila a soud má za to, že tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Soud proto uzavírá, že se původní věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že původní věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným dne 8. 12. 2016 jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

16. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil své pohledávky za žalovaným a že původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 12 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze 7 200 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 4 800 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným jsou absolutně neplatné a mezi stranami nejsou jiná platná smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, neboť mu původní věřitel plnil z neplatných smluv. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 4 800 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

17. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky ve výši 4 800 Kč podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 4 800 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení.

18. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smluv zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjček podle příslušné smlouvy, protože z důvodu absolutní neplatnosti těchto smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 13 680 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 4 800 Kč, tj. z 35 %. Žalovaný tedy naopak byl úspěšný co do zamítnuté částky 8 880 Kč, tj. z 65 %. Žalovanému tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 30 %. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaný byl v řízení nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.