4 C 279/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o 383 728,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 365 028,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 365 028,59 Kč od 14. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 18 699,81 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši: z částky 383 728,40 Kč od 5. 6. 2021 do 13. 3. 2022 a dále z částky 18 699,81 Kč od 14. 3. 2022 do zaplacení; se smluvním úrokem ve výši 10,90 % ročně z částky 383 728,40 Kč od 5. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 93,37 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 32 727,90 Kč a kapitalizovaným poplatkem ve výši 998 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 372 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 383 728,40 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 25. 2. 2020. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2021. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit v měsíčních splátkách spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 10,90 % ročně. Jelikož žalovaný splátky nehradil řádně a včas, porušil tím uzavřenou smlouvu a právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 4. 6. 2021 prohlásila za splatný. Žalobkyně ke dni sepsání žaloby eviduje pohledávku za žalovaným celkem ve výši 417 547,67 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 383 728,40 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku do data odstoupení od smlouvy ve výši 32 727,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku do data odstoupení ve výši 93,37 Kč a dlužného poplatku ve výši 998 Kč. Podáním ze dne 27. 3. 2023 žalobkyně doplnila, že bonitu žalovaného prověřovala pomocí úvěrových registrů [spisová značka] a za použití statistického modelu, který přihlíží k příjmům a výdajům žadatele o úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z rámcové smlouvy o poskytnutí bankovních, platebních a investičních služeb uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 20. 2. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, číslem dokladu, adresou trvalého bydliště a místem narození. Smlouva je žalovaným vlastnoručně podepsána. Podpisem rámcové smlouvy žalovaný souhlasil a přijmul všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 25. 2. 2020 soud zjistil, že jako navrhovatel je ve smlouvě označený žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně je označena jako banka. Součástí smlouvy jsou i všeobecné podmínky, produktové obchodní podmínky a sazebník právní předchůdkyně žalobkyně. Výše poskytnutého úvěru dle uzavřené smlouvy činila 400 000 Kč, zápůjční úroková sazba byla 10, 90%. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v celkem 84 měsíčních splátkách, kdy výše jedné měsíční splátky byla stanovena na částku 6 828 Kč. Dále soud z článku 6. uvedené smlouvy zjistil, že banka má právo na odstoupení od smlouvy v případě, kdy dojde k porušení závazků vyplývajících ze smlouvy, kdy se za porušení považuje mimo jiné i případ, kdy klient je v prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroku či jiných plateb či příslušenství z půjčky. V případě takového porušení je banka oprávněna prohlásit za splatné veškeré pohledávky z půjčky. Žalovaný svou povinnost splácet řádně a včas porušil, právní předchůdkyně žalobkyně tedy celý úvěr ke dni 4. 6. 2021 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala.

5. Z formuláře o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný ve formuláři uvedl, že je podnikatel s příjmem ve výši 35 000 Kč měsíčně. Do výdajů uvedl, že splácí další úvěry v celkové výši 12 024 Kč měsíčně, výdaje na domácnost má ve výši 2 228 Kč měsíčně a další započítané životní náklady ve výši 3 550 Kč měsíčně. Výsledná platební kapacita dle výpočtu právní předchůdkyně žalobkyně je tedy 17 198 Kč.

6. Z manuálního výstupu konsolidovaného blacklistu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný má již tři existující úvěry, kdy další dva mu nebyly poskytnuty. Měsíční splátky na veškeré jeho úvěry činí měsíčně 17 177 Kč a celková zbývající suma nezaplacených splátek je 860 469 Kč.

7. Z výpisu běžného účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalovaného, soud zjistil, že dne 25. 2. 2020 mu byla na uvedený účet poskytnuta částka ve výši 400 000 Kč jako půjčka od právní předchůdkyně žalobkyně. Z výpisu bankovního účtu soud dále zjistil, že žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 34 971,41 Kč.

8. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 27. 10. 2021. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 25. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě téhož dne. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů od odeslání výzvy.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 25. 2. 2020 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 400 000 Kč jako půjčku. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvě neuhradil, dne 25. 2. 2022 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení částky 473 644, 55 Kč do 14 dnů od odeslání výzvy.

10. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z toho, co žalovaný uvedl, dále žalovaným uvedené informace neověřovala, a to i přes to, že z úvěrové zprávy mohla zjistit, že žalovanému byly minimálně dvě žádosti o poskytnutí úvěru odmítnuty. Žalobkyně fakticky neověřila žádným způsobem (např. z daňového přiznání žalovaného) žalovaným deklarovaný měsíční příjem, ověřila ho pouze s využitím komplexního statického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Soud je toho názoru, že úvěruschopnost klienta není ověřena pouze tím, že je klient vyhledán v externích úvěrových registrech. K tomu, aby byla dle soudu úvěruschopnost klienta řádně ověřena je třeba dalšího zkoumání týkajícího se klientových reálných příjmů a výdajů. Soud tak v tomto případě dospěl k názoru, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a z toho důvodu má za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřena.

16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C [číslo], Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil 34 971, 41 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 365 028,59 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

17. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla k vrácení bezdůvodného obohacení vyzvána výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně dne 25. 2. 2022. Po uplynutí doby uvedené ve výzvě se ocitl žalovaný v prodlení, a proto byl žalobkyni od 14. 3. 2022 přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.

18. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 383 728,40 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, úspěšná však byla pouze co do částky 365 028, 50 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ze 72,5 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 18 669,81 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. z 27,5 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 45 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 383 728,40 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání soudu dne 5. 4. 2023) a sestávající z částky 4 930 Kč za úkon uvedený v § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 467/2022 Sb. za jízdu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], k jednání soudu dne 5. 4. 2023 v trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 168 km, s průměrnou spotřebou paliva 5,8 litru benzinu na 100 km při vyhláškové ceně 41,20 Kč/l (vyhláška č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,20 Kč (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) v celkové výši 1 274 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 6 započatých půlhodin po 100 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % výši 7 892,60 Kč Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 60 826,60 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 45 %, tj. částka 27 372 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.