4 C 28/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 500 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 36 % ročně z částky 5 500 Kč od 9. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 5 500 Kč od 6. 9. 2019 do 8. 9. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 27. 6. 2019 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 5 500 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 5. 9. 2019. Dle tvrzení žalobkyně došlo k uzavření smlouvy o úvěru tím, že žalovaná vyplnila do internetového formuláře na stránkách webová adresa požadované údaje a pro ověření měla žalovaná zaslat ze svého osobního bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalované byl následně dne 27. 6. 2019 poskytnut úvěr ve výši 5 500 Kč. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh z uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila, proto bylo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v její nepřítomnosti. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila.

3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“, ve kterém je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako společnost a žalovaná jako klient a identifikována je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek společnosti poskytnout klientovi částku v celkové výši 5 500 Kč a závazek klienta tuto částku zaplatit do 28 dnů od poskytnutí úvěru. K uzavření smlouvy mělo dojít tak, že žalovaná vyplnila do internetového formuláře na stránkách webová adresa požadované údaje a pro ověření měla žalovaná zaslat ze svého osobního bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 1 Kč Smlouva o úvěru ovšem není podepsaná ani v místě určeném pro žalovanou, ani pro právní předchůdkyni žalobkyně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou dne 2. 9. 2021, která byla dle podacího archu dne 3. 9. 2021 odeslána a v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů.

4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná získala majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o úvěru“. Tento dokument neobsahuje podpis žalované, není na něm žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani akceptace smluvních podmínek zasláním tzv. verifikační platby na účet právní předchůdkyně žalobkyně bez výše uvedené identifikace osoby žalované nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený právní předchůdkyní žalobkyně k uzavření výše uvedené smlouvy totiž připouští možnost, aby za žalovanou právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (verifikační platba, e-mailové zprávy, registrace na internetových stránkách) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle. Nad to je dle názoru soudu na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou plně aplikovatelný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i úvěr, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně netvrdila, že by se zabývala výdaji a příjmy žalované, a posoudila tak její úvěruschopnost. Dle názoru soudu proto žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 500 Kč. Jelikož žalovaná poskytnutou částku zcela nevrátila, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 5 500 Kč. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Žalobě proto bylo v rozsahu, v němž je žalovaná povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 5 500 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od 9. 9. 2021 do zaplacení, vyhověno. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuto pro výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že úspěch účastníků byl poměrově zhruba stejný, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.