4 C 3/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 760 984,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 755 034,90 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 949,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 37 871,70 Kč od 2. 2. 2025 do 15. 9. 2025, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 55 872,49 Kč od 6. 2. 2025 do 15. 9. 2025, s úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky 755 034,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 755 034,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 62 668,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 760 984,12 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 12. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 780 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně s úrokem ve výši 7,99 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 9 551 Kč. Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn k 1. 2. 2025. Podle smlouvy je žalobkyně k okamžiku zesplatnění oprávněna účtovat také úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou nesplacené jistiny ve výši 755 034,90 Kč, poplatků ve výši 5 949,22 Kč, smluvního úroku ve výši 7,99 % p. a. počítaného z jistiny úvěru od 2. 2. 2025 do 15. 9. 2025 (tj. 37 871,70 Kč), zákonného úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne 6. 2. 2025 do 15. 9. 2025 (tj. 55 872,49 Kč), smluvního smluvní úroku ve výši 7,99 % p. a. z částky 755 034,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 755 034,90 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení. K ověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným a tyto si vyhodnotila v rámci svých interních procesů dle vlastních metodik, nahlédla do interních a externích databází (zejména BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku a databáze , právnická osoba, ). Žalobkyně porovnávala také příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě dat , právnická osoba, . Po zjištění disponibilních zdrojů žalovaného rozhodla žalobkyně, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak ničeho neuhradil.

2. Žaloba byla spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou žalovaného postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízeným jednáním se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z úvěrové smlouvy ze dne 12. 10. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Podle smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 780 000 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 7,99 % ročně a žalovaný se úvěr společně s úroky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 9 551 Kč, přičemž první splátka byla splatná 20. 11. 2023 a poslední splátka ve výši 4 977 Kč měla být splatná 20. 10. 2033. Pro případ prodlení s úhradou jedné splátky delší než 3 měsíce nebo dvou splátek si smluvní strany ujednaly právo žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník pro soukromou klientelu.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 12. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný pod číslem žádosti , Anonymizováno, zažádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že je rezident České republiky na základě povolení k trvalému pobytu , IBAN, s platností dokladu do 12. 2. 2033. Dále uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně/koleji, je zaměstnanec, nejvyšší dosažené vzdělání má střední s maturitou a nežije s nikým ve společné domácnosti. Jako zaměstnavatele označil společnost , právnická osoba, s pracovním poměrem na dobu neurčitou a čistým měsíčním příjmem 30 383,83 Kč. Jako měsíční výdaje byla uvedena pouze částka 1 000 Kč za nájem. Požadovaný úvěr byl veden pod produktovým názvem konsolidace, přičemž výše úvěru byla uvedena ve výši 20 000 Kč.

5. Z dopisu žalobkyně ze dne 31. 12. 2024 nazvaného „poslední výzva k úhradě dlužné částky“ soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že za ním eviduje pohledávku po splatnosti a vyzvala jej k úhradě částky 33 733 Kč nejpozději do 1. 2. 2025. Dopisem ze dne 1. 2. 2025 byl žalovaný informován o tom, že od téhož dne je zbývající částka úvěru splatná a ke dni 1. 2. 2025 je povinen uhradit částku 760 985 Kč.

6. Z výpisů z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 12. 10. 2023 do 31. 12. 2023 a od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2024 soud zjistil způsob čerpání úvěru a jeho částečné splácení žalovaným.

7. Z dokumentu nazvaného „podklady pre súdne konanie“ ze dne 13. 10. 2025 soud zjistil jednotlivé splátky hrazené žalovaným a dále splátky, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 855 986,07 Kč do pěti dnů od odeslání výzvy. O odeslání výzvy téhož dne svědčí přiložený podací arch.

9. Soud na prvním jednání dne 13. 4. 2026 vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení o tom, jaké měla informace o majetkových poměrech žalovaného, z jakých zdrojů tyto informace získala (a jak je ověřovala) a kolik žalovaný na dluh z úvěrové smlouvy uhradil. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. také vyzval žalobkyni k doplnění důkazních návrhů a doložení listin k doplněným tvrzením. Žalovaná požádala o lhůtu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, soud této žádosti vyhověl a společně s poučením o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. udělil lhůtu k doplnění do 30. 4. 2026. Soud se s ohledem na koncentraci řízení nemohl zabývat písemným vyjádřením žalobkyně ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když toto předložila až na jednání dne 25. 5. 2026, tedy po uplynutí poskytnuté lhůty.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 12. 10. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 780 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit se sjednaným úrokem 7,99 % p. a. ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši 9 551 Kč, které však nehradil řádně a včas (uhradil pouze částečně, a to částku 119 082,78 Kč). Žalobkyně tak zesplatnila celý dluh a vyzvala žalovaného k úhradě. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 18. 9. 2025 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud nemá z provedeného dokazování za prokázané, že by se žalobkyně věnovala příjmům a výdajům žalovaného nad rámec toho, co sám tvrdil. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně nic z toho neprokázala. K tomu, aby soud měl za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla prokázána, měla žalobkyně doložit např. výpisy z bankovního účtu žalovaného a výplatní pásky, aby bylo zřejmé, že měla přehled o jeho reálných příjmech a výdajích.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku či poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 780 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud vycházel z žalobou nárokované jistiny ve výši 755 034,90 Kč. Lhůta k zaplacení byla zvolena v delším než třídenním rozsahu tak, aby žalovaný měl možnost finanční prostředky na zaplacení si obstarat. Bylo na žalovaném v řízení případně tvrdit a prokázat, že i tato prodloužená lhůta v jeho případě není přiměřená.

18. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 958 933,05 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 755 034,90 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 78,74 %, neúspěch 21,26 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 57,48 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 440 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 760 984,12 Kč sestávající z částky 11 380 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud dále žalobkyni v souladu s § 13 odst. 1 a. t. přiznal náhradu cestovného, které právní zástupkyně vynaložila na cestu k soudním jednáním. Právní zástupkyně žalobkyně vykonala dvě cesty k jednání soudu, a to vždy v celkové délce 260 km, k čemuž byl užit osobní automobil Volvo S 80, RZ , SPZ, . Při průměrné spotřebě automobilu 9,80 l/100 km, ceně automobilového benzinu 95 oktanů dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 34,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 5,90 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 4 836,30 Kč (, právnická osoba, 418,15 Kč). Dále soud žalobkyni podle § 14 odst. 1 písm. a) přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 6 půlhodin za jednu cestu k soudu a zpět, tj. celkem 1 800 Kč (12 x 150 Kč). Nakonec soud přiznal daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 950 Kč ve výši 12 799,50 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 109 025,80 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 57,48 %, tj. částka 62 668,03 Kč. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.