4 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 294,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 645 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 649,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 818,01 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 244,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 294,85 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 19. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit pro čerpání až do výše 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 19,48 % p. a., a to v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 1 415 Kč včetně pojistného. Vedle úroku se žalovaná zavázala hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky, v důsledku čehož došlo k odstoupení od smlouvy a okamžitému zesplatnění celého úvěru ke dni 11. 4. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně tak za žalovanou eviduje pohledávku ve výši 20 294,85 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 818,01 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužného pojistného ve výši 602,18 Kč a dlužných smluvních úroků kapitalizovaných ke dni odstoupení od smlouvy. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaná od okamžiku odstoupení od smlouvy ničeho neuhradila, žalobkyně ji tak vyzvala k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu, že totožnost žalované ověřila právní předchůdkyně žalobkyně na základě občanského průkazu a úvěruschopnost byla zkoumána na základě interní analýzy a veřejně dostupných zdrojů (z registru SOLUS). Měsíční příjem žalovaná uvedla ve výši 24 800 Kč a náklady na bydlení uvedla ve výši 0 Kč (splátky úvěrů uvedla ve výši 4 500 Kč). S ohledem na rozdíl příjmů a výdajů došla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. Co se týče čerpání úvěru, k tomu žalobkyně uvedla, že částka 13 591 Kč byla poskytnuta prodejci dle účelového určení sjednaného ve smlouvě a další částku 6 409 Kč žalovaná čerpala převodem na svůj účet. Celkem tak čerpala 20 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila první tři splátky, kdy dne 10. 7. 2023 uhradila 1 785 Kč, dne 16. 8. 2023 uhradila 1 785 Kč a dne 11. 9. 2023 uhradila 1 785 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že ověření žalované proběhlo na základě občanského průkazu. Z protokolu dále vyplývá, že žalobkyně prověřovala žalovanou v registru SOLUS, ve kterém žalovaná nebyla vedena jako dlužník. Další registry zmíněné v protokolu, jako je centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr CRIF, CRIBIS a registr NRKI, žalobkyně ve vztahu k žalované neprověřovala. V části týkající se příjmů a výdajů žalované bylo uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované je 24 800 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 500 Kč, náklady na bydlení uvedla ve výši 0 Kč. Z dokumentu vyplývá, že k prokázání těchto skutečností nebyl předložen žádný podklad. Žalobkyně si tak musela vystačit s tvrzením žalované.

4. Z oznámení o odchozí platbě, vyhotovených dne 23. 4. 2026, soud zjistil, že ve prospěch účtu č. , č. účtu, byla dne 20. 6. 2023 zaslána částka 13 591 Kč a ve prospěch účtu č. , č. účtu, byla dne 26. 6. 2023 zaslána částka 6 409 Kč.

5. Z rozkladu splátek ze dne 2. 7. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku celkem 20 000 Kč a žalovaná uhradila celkem 5 355 Kč.

6. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 12. 3. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku prodlení žalované s úhradou dluhu odstoupila od smlouvy. Dle přiloženého podacího archu bylo toto oznámení žalované odesláno dne 14. 3. 2024.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou. Dopisem ze dne 23. 6. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. Téhož dne byla sepsána žalobkyní upomínka s výzvou k úhradě dlužné částky 23 328,73 Kč nejpozději do 3. 7. 2025.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky 23 891,14 Kč do 20. 10. 2025. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 13. 10. 2025, o čemž svědčí přiložený výpis ze sledování zásilek.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž se zavázala žalované poskytnout částku až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem splatit měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 19,48 % p. a. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz na registr SOLUS. Dále se dotázala na majetkové poměry žalované, která uvedla, že její čistý měsíční příjem je 24 800 Kč, a měsíčními výdaji jsou splátky úvěrů ve výši 4 500 Kč. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 5 355 Kč. Jelikož žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně dopisem oznámila žalované odstoupení od smlouvy, zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně následně svoji pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, ve které ji znovu vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná ničeho neuhradila.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejich příjmů i výdajů a jedinou informaci, kterou si sama obstarala, je negativní výsledek v registru SOLUS. Fakticky tak rezignovala na svou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, resp. tuto svou povinnost splnila pouze formálně tím, že se spokojila s pouhými tvrzeními žalované, aniž by se skutečnou příjmovou a výdajovou stránkou žalované a její schopností úvěr splácet zabývala. Soud má za to, že se výdajovou stránkou nezabývala vůbec, když jediné výdaje byly uvedeny na splátky úvěrů. Je však zřejmé, že člověk nutně vynakládá také výdaje minimálně na bydlení a jídlo. Nadto mělo být varovným signálem, že žalovaná splácí další úvěr či úvěry částkou 4 500 Kč měsíčně, o to více obezřetná měla být právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti. V příslušných kolonkách ověřených údajů v dokumentu o ověření úvěruschopnosti není zatržena žádná možnost toho, jak byly údaje ověřeny. Právní předchůdkyně žalobkyně si tedy neobstarala dostatečné množství průkazných informací o příjmech a výdajích žalované, čímž však nenaplnila účel institutu ověřování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovanou, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na tento svůj dluh uhradila 5 355 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by další peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť jí právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila.

18. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

19. Žalovaná v projednávané věci zůstala zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnila; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jejích aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalované, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

20. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 25 287,16 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 14 645 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 57,91 %, neúspěch 42,09 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 15,82 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 294,85 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu na zahájení řízení včetně podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Dále dle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 a. t. přiznal právnímu zástupci žalobkyně částku 1 940 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast na jednání před soudem) včetně paušální náhrady výdajů 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Soud dále žalobkyni v souladu s § 13 odst. 1 a. t. přiznal náhradu cestovného, které právní zástupce vynaložil na cestu k soudním jednáním. Právní zástupce žalobkyně vykonal cestu k jednání soudu a zpět, a to v celkové délce 260 km, k čemuž byl užit osobní automobil , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, . Při průměrné spotřebě automobilu 5,1 l/100 km, ceně automobilového benzinu 95 oktanů dle doloženého platebního dokladu ve výši 42,90 Kč/litr a sazbě základní náhrady u osobního silničního motorového vozidla ve výši 5,90 Kč/km pak žalobkyni náleží cestovné v celkové výši 2 103 Kč. Jelikož právní zástupce soudu sdělil, že s ohledem na dvě jednání nařízená u zdejšího soudu ve stejný den požaduje pouze polovinu cestovného, přiznal soud cestovné ve výši 1 051,50 Kč. Dále soud žalobkyni podle § 14 odst. 1 písm. a) přiznal náhradu za promeškaný čas ve výši 6 půlhodin za cestu k soudu a zpět, tj. celkem 900 Kč (6 x 150 Kč). Nakonec soud přiznal daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 841,50 Kč ve výši 1 226,72 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 7 868,22 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 15,82 %, tj. částka 1 244,75 Kč. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.