4 C 310/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 22. 9. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno jméno.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 22. 8. 2016 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostním převodem částku ve výši 2 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 21. 9. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala zápůjčky prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde žalovaný vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři a v rámci dokončení žádosti o zápůjčku odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně nato vytvořila návrh smlouvy o zápůjčce, který žalovaný akceptoval. Žalovanému byla dne 22. 8. 2016 poskytnuta zápůjčka ve výši 2 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok představuje dluh z uvedené smlouvy. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Žalobkyně předložila k důkazu dokument označený jako„ Smlouva o zápůjčce“, ve kterém je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako zapůjčitel a žalovaný jako klient a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Dokument obsahuje závazek zapůjčitele poskytnout klientovi částku v celkové výši 2 000 Kč a závazek klienta tuto částku splatit do 21. 9. 2016. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to registrací klienta na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a poskytnutím požadovaných údajů. Tyto dokumenty nejsou podepsané v místě určeném pro žalovaného, zatímco na straně právní předchůdkyně žalobkyně je podpis připojen. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvu datovanou dne datum, která byla dle podacího archu téhož dne odeslána a v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 3 dnů.

4. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů není totiž podle názoru soudu možné učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovaným došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze„ Smlouvy o zápůjčce“. Tento dokument neobsahuje podpisy stran, není na něm ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená emailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v těchto otázkách ve smyslu § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu byl podle § 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění platném a účinném do 19. 9. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Soud rovněž dovodil, že podle § 2 písm. e) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, uvedená smlouva nepodléhá režimu tohoto zákona, neboť výše poskytnuté půjčky byla nižší než 5 000 Kč. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o zápůjčce. Akceptace návrhu smlouvy za použití postupů bez výše uvedené identifikace osob nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednajících osob a jejich vůle. Takovýto postup totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť běžné prostředky komunikace nejsou schopny jednoznačné autentizace a identifikace žalovaného a jeho skutečně projevené vůle.

5. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Jelikož žalovaný poskytnutou částku zcela nevrátil, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně v souladu s § 2991 a násl. o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 2 000 Kč. Toto právo přešlo podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, neboť v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným řádně postoupila na žalobkyni. Žalobě proto bylo v rozsahu, v němž je žalovaný povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 2 000 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22. 9. 2016 do zaplacení, vyhověno. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. pak bylo žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.