4 C 313/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 430 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným na částku 240,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. jméno příjmení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 430 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení jako dluhu na televizních poplatcích podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o rozhlasovém a televizním vysílání) a to za období od září 2020 do února 2022. Dále žalobkyně požadovala úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav.

3. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a v souladu se svou zákonnou povinností se v květnu 2015 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Výzvou ze dne 4. 4. 2022 zaslanou žalovanému, byl žalovaný informován o svém dluhu na televizních poplatcích za období od září 2020 do dubna 2022 v měsíční výši 135 Kč, tj. celkem 2 430 Kč, přičemž tyto televizní poplatky byly splatné vždy k 15. dni daného měsíce, a dále byl ve výzvě informován o dlužné částce ve výši 63 Kč jako nákladu za odeslání upomínky. V kvalifikované výzvě byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, aby tuto částku uhradil ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy.

4. V souladu s § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl v žalovaném období poplatníkem televizního poplatku ve výši 135 Kč měsíčně, splatného do 15. dne každého měsíce. Za shora vymezené období tak byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit celkem částku 2 430 Kč. Jelikož žalovaný soudu neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v souladu s těmito předpisy požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po zákonem stanovené patnáctidenní splatnosti každého poplatku až do 19. 7. 2022, tj. do dne podání žaloby, a to v kapitalizované výši 240,17 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

5. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 63 Kč jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud dospěl k závěru, že dle zákona o televizním a rozhlasovém vysílání je takový nárok žalobkyně neopodstatněný. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání sice přiznává žalobkyni právo na poplatek, přirážku k poplatku, případě zákonný úrok z prodlení, nikoliv však nárok na náklady na vymáhání takového poplatku. V § 11 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je provozovateli umožněno pověřit jinou osobu výkonem činností podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, není zde však stanoveno nic o právu na náhradu za takovou delegovanou činnost. Podle citovaného zákona tedy nelze na žalovanou přesouvat náklady na vymáhání, které žalobkyně delegovala na třetí subjekt.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů. Pokud jde o vzniklé náklady řízení, vycházel soud z judikatury Ústavního soudu, který se ve svých rozhodnutích, například nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne 09. 10. 2008 (N 167/51 SbNU 65), nález sp. zn. I. ÚS 1452/09 ze dne 17. 08. 2009 (N 186/54 SbNU 303), nález sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ze dne 24. 11. 2009 (N 243/55 SbNU 349), vyslovuje k odůvodněnosti a účelnosti zastoupení státu advokátem, přičemž tyto závěry již uplatňuje i vůči statutárním městům (viz např. I. ÚS 2310/13, II. ÚS 2396/09 a III. ÚS 2984/09), fakultním nemocnicím (v otázce zdravotnických poplatků viz I. ÚS 195/11) a také České televizi (viz I. ÚS 3344/12 nebo II. ÚS 405/14). Soud odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavním soudem, s nímž se ztotožňuje, a uzavírá, že nepovažuje zastoupení advokátem za účelně vynaložené náklady, a také že náklady řízení nemají být sankcí za porušení povinnosti. V tomto řízení soud neshledal žádnou výjimečnou situaci, která by přítomnost advokáta vyžadovala. Za účelně vynaložené náklady žalobce v tomto řízení tedy soud považuje toliko uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení jako zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.