4 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 63 779,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 126,10 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 35 653,01 Kč s úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 58 754,29 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60 386,29 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 63 779,11 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na základě předmětné smlouvy žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s úrokem ve výši 6,50 % p. a. z dlužné jistiny úvěru a dále se sjednanými poplatky dle smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně jej proto upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Protože žalovaný této výzvy nevyslyšel, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za splatné k 26. 5. 2025. Z uhrazených splátek právní předchůdkyně žalobkyně započetla na jistinu 41 245,71 Kč, proto žalovanému zbývá na jistině uhradit 58 754,29 Kč. Vedle jistiny právní předchůdkyně žalobkyně nárokovala za žalovaným poplatky ve výši 1 632 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 362,08 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 030,74 Kč, úrok ve výši 6,50 % p. a. z částky 58 754,29 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 59 854,29 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh dále ničeho neuhradil, a to ani přes opakované urgence. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala dle interních matematických modelů a dále lustrací ve veřejných databázích, konkrétně v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a také v interních databázích. Právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2025. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z informací poskytnutých žalovaným, kdy uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17 071 Kč (pracovní poměr na dobu neurčitou), čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, na nákladech na bydlení se podílí z 37,94 %, nemá žádnou vyživovací povinnost, dosavadní interní splátky činí 5 986,63 Kč a dosavadní externí splátky činí 0 Kč. Výsledná měsíční splátka podle posouzení činila 1 338,62 Kč. Žalovaný byl dále prověřován ve veřejně dostupných registrech, jako je BRKI/NRKI, z nichž se podávalo, že žalovaný nebyl „v zásadě“ zatížen jinými závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně jako banka hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy kromě uvedeného ještě nahlédla do insolvenčního rejstříku a databází , právnická osoba, . Příjem žalovaného byl ověřen z doložených dokumentů a z výpisů z účtu. Do výdajů byly kromě žalovaným uvedených částek také započítány částky životního minima, normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Banka poté použila matematické modely pro ověření schopnosti úvěr splácet. Žalobkyně dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Ústavního soudu a Krajského soudu v Ostravě a také na stanovisko generálního advokáta ve věci , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně uvedla, že od dubna 2021 do února 2025 žalovaný uhradil celkem 71 873,90 Kč. Za žalovaným dále ještě eviduje poplatky za upomínání k úhradě, za sjednané pojištění a za prohlášení úvěru splatným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z dokumentu označeného jako Smlouva o úvěru s pojištěném schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 12. 3. 2021 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 6,50 % p. a. v 96 měsíčních splátkách po 1 338,62 Kč s úhradou pojištění schopnosti splácet ve výši 133 Kč měsíčně (s poslední splátkou úvěru a pojištění ve výši 1 652,99 Kč). Žalovaný se dále zavázal hradit poplatky za vyhotovení výpisu z úvěrového účtu, za změnu data splátky, za ukončení smlouvy, za písemnou upomínku a za prohlášení úvěru za splatný. Úvěr měl být poskytnut na běžný účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal jej splácet na úvěrový účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení žalovaného byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit celý dluh za okamžitě splatný. Součástí smlouvy byly všeobecné produktové podmínky a dále žalovaný obdržel formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele soud zjistil výši jednotlivých poplatků pro spotřebitelské splátkové úvěry.

4. Z žádosti o poskytnutí úvěru, č. žádosti , Anonymizováno, , soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů, nejvyšší vzdělání má odborné učiliště, celkový příjem domácnosti činí 45 000 Kč a nemá žádné splátky mimo právní předchůdkyni žalobkyně. Uvedl, že pracuje na pozici prodavače u společnosti , právnická osoba, , kde jeho čistý měsíční příjem činí za poslední tři měsíce 17 071 Kč a je zaměstnán na dobu neurčitou. Žalovaný také požádal o pojištění schopnosti splácet úvěr.

5. Z platební historie, vygenerované dne 9. 12. 2025, soud zjistil, jak docházelo k postupnému splácení úvěru ve výši 100 000 Kč ze strany žalovaného. Poslední řádnou splátku úvěru uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne 11. 2. 2025.

6. Z upomínky ze dne 25. 3. 2025 soud zjistil, že touto právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 3 761,72 Kč. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že tímto byl žalovaný informován o tom, že se úvěr prohlašuje za splatný ke dni 26. 5. 2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 61 841,65 Kč nejpozději do 11. 6. 2025.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o přijetí úplaty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným s účinností k 18. 9. 2025.

8. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za období od prosince 2020 do března 2021 soud zjistil, že žalovaný pravidelně splácel debet a povolený kontokorentní úvěr a pravidelně mu byla vyplácena mzda společností , právnická osoba, Žalovaný také pravidelně každý měsíc posílal splátky úvěru ve výši 2 514 Kč a 3 754,44 Kč. Dne 12. 3. 2021 byl žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacen úvěr ve výši 100 000 Kč. Počáteční zůstatek v prosinci 2020 činil -14 169,44 Kč a konečný zůstatek činil -14 406,92 Kč, konečný zůstatek v lednu 2021 činil -12 778,51 Kč, konečný zůstatek v únoru 2021 činil -12 664,78 Kč a konečný zůstatek v březnu 2021 činil 38 475,35 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 12. 3. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně se smluvním úrokem 6,50 % p. a. ve sjednaných měsíčních splátkách společně s pojistným a sjednanými poplatky. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z veřejných registrů, z interních databází a matematických modelů, z tvrzení žalovaného a z výpisů z běžného účtu. Žalovaný po čase přestal hradit splátky řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý dluh. Právní předchůdkyně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 71 873,90 Kč a žalované neuhradil ničeho, a to ani po zaslaných upomínkách.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně dopodrobna věnovala schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud z výpisů z účtu žalovaného došel k závěru, že způsob hospodaření žalovaného s penězi napovídal o zcela neuspokojivé měsíční bilanci nakládání s finančními prostředky, kdy žalovaný v zásadě každý měsíc končil v negativním zůstatku (pakliže mu nebyl poskytnut úvěr). Žalovaný sice deklaroval příjem domácnosti 45 000 Kč, žalobkyně však soudu nijak neprokázala, že by toto bylo ze strany její právní předchůdkyně ověřeno. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost zabývat se příjmy a výdaji žalovaného.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích a pojistném, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil 71 873,90 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by jakékoliv další peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

18. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

19. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

20. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaný byl v řízení z větší části úspěšnější, náležela by mu tedy poměrná část náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že se mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.