4 C 326/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jana Cejpka a přísedících Ing. Stanislava Roseckého a Magdalény Skořepové, MBA ve věci žalobkyně: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , MBA Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky , právnická osoba, přípisem žalovaného ze dne 22. 6. 2023.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 5 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 8. 2023 domáhala určení, že její odvolání z funkce ředitelky , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, , adresa, ) ze dne 22. 6. 2023 je neplatné. V odůvodnění žaloby uvedla, že pracovní poměr žalobkyně k žalované vznikl jejím jmenování do funkce ředitelky , Anonymizováno, , adresa, dne 22. 5. 2020. Dne 22. 6. 2023 žalobkyně obdržela do e-mailové schránky písemnost označenou jako „Listina o odvolání z funkce“, kterou měla být odvolána z funkce ředitelky , Anonymizováno, , adresa, a dále v ní byla vyzvána k tomu, aby předala agendu ředitele nejpozději do 8. 8. 2023. Dále se žalovaná v žalobě zabývala rozborem jednotlivých důvodů, které byly uvedeny v listině jako důvody pro odvolání. Žalobkyně má za to, že dodržovala veškeré povinnosti související s její funkcí, a proto je její odvolání z funkce ředitelky neplatné.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že popírá to, že odvolání žalobkyně z funkce ředitelky školky je neplatné pro dostatek důvodů. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně byla sice odvolána z funkce ředitelky, ale pracovní poměr žalované trval dále. Žalobkyně byla zařazena na pracovní místo učitelky , Anonymizováno, . Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně v době, kdy obdržela listinu o odvolání z funkce, nebyla již platně ředitelkou , Anonymizováno, , jelikož sama žalobkyně doručila dne 22. 6. 2023 v ranních hodinách do datové schránky žalované svoji rezignaci. Listina o odvolání ji byla zaslána ze strany žalovavé dne 22. 6. 2023 v odpolední hodinách. Žalobkyně pak dne 31. 7. 2023 z vlastní iniciativy ukončila pracovní poměr se žalovanou dohodou z důvodu jejího nastoupení na pozici ředitelky v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , adresa, . Dále se pak žalovaná vyjadřovala k jednotlivým důvodům, pro které byla žalobkyně odvolána z funkce.

3. Soud neprováděl dokazování. Obě strany tvrdily a soud tyto skutečnosti považoval za nesporné, že žalobkyně byla dne 22. 5. 2020 jmenována Radou města , adresa, do funkce ředitelky příspěvkové organizace , Anonymizováno, , adresa, .

4. Dle § 33 odst. 3, 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího a) organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, e) příspěvkové organizace, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky. Jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu; nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího a) organizační složky státu vedoucí nadřízené organizační složky státu, b) organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této organizační složky státu, c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální statutární orgán, vedoucí tohoto fondu, e) příspěvkové organizace zřizovatel, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace vedoucí této příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky policejní prezident.

5. Dle § 166 odst. 2, 4 zákona č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“) ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení. Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti zřizovatel odvolá z vedoucího pracovního místa v případě a) pozbytí některého z předpokladů pro výkon činností ředitele školy nebo školského zařízení stanovených zvláštním právním předpisem, b) pozbytí některého z předpokladů pro výkon činností ředitele školy nebo školského zařízení stanovených zvláštním právním předpisem, c) nesplnění podmínky zahájení a úspěšného ukončení studia k získání odborné kvalifikace podle zvláštního právního předpisu, d) nesplnění podmínky získání znalostí z oblasti řízení školství studiem pro ředitele škol a školských zařízení podle zvláštního právního předpisu, nebo d) organizačních změn, jejichž důsledkem je zánik vedoucího pracovního místa ředitele.

6. Soud se nejprve zabýval okruhem účastníků řízení, konkrétně pasivní věcnou legitimací. Dle ustálené judikatury Nejvyšší soudu, konkrétně rozsudku ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 854/2007 (publikovaného ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2008 pod číslem R 111/2008civ) v řízení o neplatnost odvolání zaměstnance z funkce, který byl do funkce jmenován podle zvláštních předpisů (tzv. vnější jmenování), jsou pasivně věcně legitimováni vedle sebe zaměstnavatel i subjekt, který zaměstnance odvolal z funkce. Je tedy třeba nejprve právně posoudit, zda žalobkyně byla do své funkce jmenována tzv. vnějším jmenováním. Žalobkyně zastávala funkci ředitelky mateřské školy. Jedná se o vedoucí pracovní místo, do nějž je osoba jmenována. Jde tedy o vznik pracovního poměru jmenování dle § 33 ZP. Na danou situaci je dle názoru soudu plně aplikovatelný § 33 odst. 4 ZP, podle něhož do vedoucí funkce jmenuje vhodného uchazeče osoba příslušná dle zvláštního zákona. Zvláštním zákon je v tomto případě školský zákon, konkrétně pak ustanovení § 166, ředitele příspěvkové organizace jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě vyhlášeného výběrového řízení. Zřizovatel je pak v pracovněprávních vztazích orgánem nadřízeným zaměstnavatele (příspěvkové organizace). Zřizovateli pak mimo jiné náleží za podmínek stanovených v § 166 odst. 4, 5, 6 školského zákona oprávnění odvolat ředitele příspěvkové organizace z funkce. Výkon práv zřizovatele však nelze směšovat s výkonem práv zaměstnavatele; zřizovatel se ani v rozsahu svých zákonných práv a povinností nestává zaměstnavatelem a ani v tomto rozsahu nevstupuje do práv a povinností zaměstnavatele. Přestože na základě jeho „vnějšího“ jmenování vzniká (popřípadě se mění) pracovní poměr mezi zaměstnancem a školou, a i když odvoláním ředitele školské právnické osoby z funkce dochází k suspenzi pracovního závazku ohledně uvedeného druhu práce (srov. § 65odst. 3 zák. práce), nevzniká mezi zřizovatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, a zřizovatel se ani nestává („třetím“) účastníkem pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a školskou právnickou osobou (srov. viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 854/2007). Žalobkyně vykonávala vedoucí funkci ředitelky školy v příspěvkové organizaci , právnická osoba, , jejímž zřizovatelem je město , adresa, . Žalobkyně byla do funkce jmenována dne 22. 5. 2020 v souladu s § 166 odst. 2 školského zákona, tedy Radou města , adresa, , tj. zřizovatelem příspěvkové organizace. Soud tak na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně byla do vedoucí pozice ředitelky MŠ jmenována způsobem tzv. vnějšího jmenování a závěry výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu dopadají na posuzovaný případ naprosto přiléhavě. Soud doplňuje, že výše uvedené rozhodnutí bylo sice vydáno v případě souzeném v režimu původního zákoníku práce, zákona č. 65/1965 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2006, je však použitelné také za účinnosti současné úpravy, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 580/2012.

7. Žalobkyně se určovací žalobou domáhala určení, zda tu právní vztah je či není. V těchto sporech obecně dle ustálené judikatury svědčí pasivní legitimace tomu, kdo je účastníkem právního vztahu, o který v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001). Na toto pak navazuje výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 854/2007, podle kterého je vznik a zánik funkce ředitele školské příspěvkové organizace možný pouze v součinnosti zaměstnavatele a zřizovatele. Je tedy nezbytně nutné, aby na straně žalované vystupovaly oba tyto subjekty a žalobkyně oba tyto subjekty v žalobě označila. Pasivně legitimován v tomto sporu bylo jak město , adresa, jako zřizovatel příspěvkové organizace , Anonymizováno, , adresa, , tak samotná , právnická osoba, jako zaměstnavatel žalobkyně. Vzhledem k tomu, že výrok rozhodnutí je dle § 159 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) závazný pouze pro účastníky řízení (inter partes), je pak zcela logické, že je třeba, aby účastníkem řízení byly oba subjekty současně. V opačném případě by případné rozhodnutí o neplatnosti odvolání žalobkyně z funkce ředitelky MŠ zavazovalo pouze zřizovatele, tj. město , adresa, , a nikoliv pak zaměstnavatele žalobkyně, tj. , Anonymizováno, , adresa, . V situaci, kdy by bylo možné podat žalobu pouze proti zřizovateli, tak by bývala žalobkyně kýženého výsledku stejně nedosáhla, jelikož by určení neplatnosti odvolání z funkce ředitelky nebylo vůči zaměstnavateli závazné.

8. Zřizovatel a zaměstnavatel mají tedy v řízení o neplatnosti odvolání zaměstnance z funkce, do které byla osoba jmenován tzv. vnějším jmenování postavení nerozlučných společníků podle § 91 odst. 2 o. s. ř. (viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007). Pokud se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci, kteří jimi podle práva jsou, pak je dán nedostatek věcné legitimace a soud v takovém případě žalobu zamítne. Z výše uvedeného má soud za to, že žalobkyně je osobou, která byla do své funkce jmenována tzv. vnějším jmenováním, a tedy nerozlučné společenství na straně žalované v tomto sporu tvoří zřizovatel – město , adresa, a zaměstnavatel žalobkyně-, právnická osoba, . Vzhledem k tomu, že žalovaná v žalobě označila na straně žalované pouze zřizovatele, město , adresa, , došel soud k závěru, že v tomto sporu je dán nedostatek pasivní legitimace. Z toho důvodu soud žalobu bez dalšího dokazování zamítl.

9. Soud pak k nedostatku pasivní legitimace podotýká, že nebylo jeho povinností poučovat žalobkyni o tom, vůči kterým osobám musí uplatňovat svůj nárok, když poučení o takové okolnosti zcela nepochybně přesahuje poučovací povinnost soudu o procesních právech a povinnostech účastníků zakotvenou v ustanoveních § 5 a § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a to obzvláště za situace, kdy je žalobkyně zastoupena zástupcem z řad advokátů (k tomu viz srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2494/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 26 Cdo 82/2011). Soud pak dále podotýká, že civilní sporné řízení je řízeno dispoziční zásadou, a je tedy pouze na žalobkyni, koho označí jako účastníka řízení.

10. Ač soud zamítl žalobu především z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace, vyjádří se nad rámec uvedeného k naléhavému právnímu zájmu dle § 80 písm. c) o. s. ř. Zde soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007, které uvádí, že odvolaný ředitel (vedoucí) má ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. naléhavý právní zájem na určení, že jeho odvolání z funkce je neplatné, a to samozřejmě za předpokladu, že dosud (platně) neskončil jeho pracovní poměr u školské právnické osoby, příspěvkové organizace nebo státu a že otázka neplatnosti odvolání z funkce již nebyla vyřešena v souvislosti se soudním rozhodnutím o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Judikatura tedy stanovila, že naléhavý právní zájem pro projednání této žaloby je zde pouze v případě, kdy dosud neskončil pracovní poměr odvolaného ředitele.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč. Soud má za to, že v tomto případě, ačkoliv žalovaná má postavení veřejnoprávního subjektu, je zastoupení advokátem účelné, jelikož jde o právně složitější věc, která vyžaduje zastoupení advokátem. Navíc žalovaná není statutárním městem, v jehož případě se až na výjimky předpokládá zastoupení vlastními zaměstnanci. Náklady žalované sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soud dne 23. 9. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy 5 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalobkyni uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalované ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.