4 C 335/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 52 587 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 480 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 29 107 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 084,89 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 16 157,08 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 29 309,89 Kč od 25. 6. 2019 do 20. 7. 2019, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 829,89 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, úrokem ve výši 27 % ročně z částky 29 309,89 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 11. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 52 587 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), dne 25. 4. 2016 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na částku 34 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 29 107 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 1 052 Kč. Žalovaný svou povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil pouze zčásti, kdy na svůj dluh uhradil pouze 10 520 Kč. Původnímu věřiteli tak následně vzniklo právo na zaplacení celého dluhu. Dluh žalovaného z této smlouvy činí 52 587 s příslušenstvím. Původní věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v zákaznické kartě a jejich ověřením předloženými doklady. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

2. Žalobkyně se dále výše uvedeným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky ve výši 26 902 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo kterou dne 16. 12. 2015 uzavřel původní věřitel s žalovaným. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 22 573 Kč vrátit původnímu věřiteli. Žalovaný ovšem tuto svou povinnost řádně a včas nesplnil, když na svůj dluh zaplatil pouze 22 671 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.

3. Podáním doručeným soudu dne 7. 6. 2021 vzala žalobkyně svůj návrh částečně zpět co do částky 26 902 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 284,72 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 899,41 Kč, úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky ve výši 16 799,97 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 799,97 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Soud respektoval dispoziční oprávnění žalobkyně a postupem podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v uvedené části zastavil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 o. s. ř. na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25. 4. 2016 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 34 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále si strany sjednaly v souvislosti s úvěrem poplatek v celkové výši 29 107 Kč (sestávající ze součtu úroků ve výši 6 018 Kč, z odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 469 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 620 Kč), celkem tedy byl žalovaný povinen vrátit z titulu smlouvy o zápůjčce částku ve výši 63 107 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 052 Kč. První splátka byla sjednána se splatností sedmého kalendářního dne od uzavření smlouvy. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce v průběhu trvání této smlouvy zaplatil celkem 10 520 Kč.

6. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů, tj. z žalovaným tvrzených příjmů jeho domácnosti a jeho tvrzených závazků; podle zákaznické karty byla úvěruschopnost žalovaného ověřena následujícími dokumenty - pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO, nájemní smlouva.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a z příslušných příloh bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 24. 6. 2019 a z příslušného podacího archu pak bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn.

8. Předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2019 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 15. 10. 2019; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána dne 9. 10. 2019.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli dne 25. 4. 2016 smlouvu, v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 34 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit v 60 týdenních splátkách. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku nenavrhla žádný důkaz. Tím, že se nedostavila k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 6. 2019, odeslaným dne 17. 7. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by svůj závazek ze smlouvy řádně a včas splnil, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni ani původnímu věřiteli poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2019.

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

11. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, neboť původní věřitel žalovanému poskytl zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o zápůjčce je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutou zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že původní věřitel se spokojil s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným byly původním věřitelem využity i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO a nájemní smlouva, soudu nijak neprokázala, neboť tato skutečnost bez dalšího nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v kartě zákazníka. Původní věřitel tak nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají z této smlouvy.

15. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí původní věřitel platně postoupil svoji pohledávku za žalovaným a že původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 34 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil celkem 10 520 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 23 480 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo původnímu věřiteli zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, neboť mu původní věřitel plnil z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 23 480 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

16. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení z přiznané částky ve výši 23 480 Kč podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 34 000 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení.

17. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků za poskytnutí zápůjčky podle příslušné smlouvy, protože z důvodu absolutní neplatnosti této smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 52 587 Kč s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze co do částky 23 480 Kč, tj. z 44,6 %. Žalovaný tedy naopak byl úspěšný co do zamítnuté částky ve výši 29 107 Kč, tj. z 55,4 %. Žalovanému tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 10,8 %. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly a žalovaný byl v řízení nečinný, pročež nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.