4 C 336/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 12 903 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 152 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 751 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 903 Kč od 12. 1. 2022 do 27. 4. 2023 a z částky 10 751 Kč od 28. 4. 2023.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 903 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 13. 12. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 251 Kč nejpozději do 11. 1. 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.coolcredit.cz. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 7 848 Kč, dále neuhradil ničeho, i přes to, že k tomu byl ze strany žalobkyně vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, a jako dlužník v ní figuruje žalovaný. Smlouva je datována k 13. 12. 2021. Dokument připojený k návrhu neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze čtyřmístný SMS kód. Žalovanému měla být na základě této smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč bez určení účelu. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 12. 2021 byla žalovanému poskytnuta další zápůjčka, celkem tedy věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný byl podle předložené smlouvy a dodatku povinen zápůjčku splatit v plné výši nejpozději do 11. 1. 2022. V dodatku ke smlouvě o zápůjčce byl dále stanoven poplatek za její poskytnutí ve výši 3 251 Kč. Dle článku 2.3 smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,10% z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z výpisu bankovního účtu bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného byla dne 13. 12. 2021 vyplacena částka 3 000 Kč, dne 16. 12. 2021 částka 1 000 Kč, dne 19. 12. 2021 částka 1 500 Kč, dne 20. 12. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 20. 12. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 20. 12. 2021 ve výši 1 500 Kč. Žalovanému byla dne 24. 4. 2023 zaslána předžalobní upomínka.

4. Soud konstatuje, že na uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 13. 12. 2021 a na dodatek ke smlouvě ze dne 20. 12. 2021 se plně vztahují ustanovení o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Soud tak postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Žalobkyně soudu nedoložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Soud má tak z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a dále je ničím neověřovala.

10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze částku ve výši 7 848 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 2 152 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Vedle dlužné částky ve výši 2 152 Kč soud v souladu s § 1970 o. z. žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí splatnosti dluhu žalovaného uvedené v předžalobní výzvě, tj. ode dne 28. 4. 2023. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 o. s. ř., neboť pro odlišný postup neshledal důvod.

11. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku a smluvní pokuty s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků a smluvní pokuty, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky a pokutu nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku a smluvní pokuty.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, a tudíž mu náleží poměrná část náhrady nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.