4 C 336/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 12 903 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 152 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 152 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 10 751 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 903 Kč od 12. 1. 2022 do 27. 4. 2023 a z částky 10 751 Kč od 28. 4. 2023.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 903 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 13. 12. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 3 251 Kč nejpozději do 11. 1. 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.coolcredit.cz. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 7 848 Kč, dále neuhradil ničeho, i přes to, že k tomu byl ze strany žalobkyně vyzván.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost Jméno zainteresované společnosti 0/0 a jako dlužník v ní figuruje žalovaný. Smlouva je datována k 13. 12. 2021. Dokument připojený k návrhu neobsahuje podpis žalovaného, místo podpisu je uveden pouze čtyřmístný SMS kód. Žalovanému měla být na základě této smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 3 000 Kč bez určení účelu. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 12. 2021 byla žalovanému poskytnuta další zápůjčka, celkem tedy věřitel poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný byl podle předložené smlouvy a dodatku povinen zápůjčku splatit v plné výši nejpozději do 11. 1. 2022. V dodatku ke smlouvě o zápůjčce byl dále stanoven poplatek za její poskytnutí ve výši 3 251 Kč. Dle článku 2.3 smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,10% z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z výpisu bankovního účtu bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného byla dne 13. 12. 2021 vyplacena částka 3 000 Kč, dne 16. 12. 2021 částka 1 000 Kč, dne 19. 12. 2021 částka 1 500 Kč, dne 20. 12. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 20. 12. 2021 ve výši 1 000 Kč a dne 20. 12. 2021 ve výši 1 500 Kč. Žalovanému byla dne 24. 4. 2023 zaslána předžalobní upomínka.

4. Soud konstatuje, že na uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 13. 12. 2021 a na dodatek ke smlouvě ze dne 20. 12. 2021 se plně vztahují ustanovení o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

5. Soud tak postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. spisová značka) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Žalobkyně soudu nedoložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Soud má tak z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů a dále je ničím neověřovala.

10. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze částku ve výši 7 848 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 2 152 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Vedle dlužné částky ve výši 2 152 Kč soud v souladu s § 1970 o. z. žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po uplynutí splatnosti dluhu žalovaného uvedené v předžalobní výzvě, tj. ode dne 28. 4. 2023. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 o. s. ř., neboť pro odlišný postup neshledal důvod.

11. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku a smluvní pokuty s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud rovněž zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků a smluvní pokuty, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky a pokutu nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku a smluvní pokuty.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, a tudíž mu náleží poměrná část náhrady nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.