4 C 345/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10 457,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 999,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 999,95 Kč od 8. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 674,28 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 245,87 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 005,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 999,95 Kč od 13. 4. 2021 do 7. 5. 2021.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 10 457,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 28. 2. 2020 se [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 290 Kč spolu s příslušenstvím do 29. 3. 2020. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy žalovaný připojil na návrh smlouvy o úvěru jedinečný autorizační kód, který právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému SMS zprávou. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neučinila právní předchůdkyně žalobkyně žádné kroky. Žalovaný neuhradil včas sjednanou částku, když na svůj dluh zaplatil pouze 0,05 Kč, a proto byl povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. částku 457,28 Kč za období od 30. 3. 2020 do 14. 5. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, s účinností ke dni 12. 4. 2021, a žalovanému toto postoupení oznámila dopisem ze dne 3. 5. 2021. Hodnota postoupené pohledávky činila 20 703,10 Kč a zahrnovala dlužnou jistinu ve výši 9 999,95 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, úrok ve výši 2 455,87 Kč, smluvní pokutu ve výši 457,28 Kč a náklady na upomínání ve výši 3 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 10. 8. 2021 předžalobní výzvu, ale žalovaný již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Z nepodepsaného dokumentu nazvaného„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] / [číslo]“ ze dne 28. 2. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně je v této listině označena jako„ úvěrující“ a žalovaný jako„ úvěrovaný“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu, doručovací adresou, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. V uvedeném dokumentu se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč splatný nejpozději dne 29. 3. 2020 a žalovaný se měl zavázat zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 14 290 Kč. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit splátku řádně a včas si měly smluvní strany ujednat, že žalovaný zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení.

4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že dne 28. 2. 2020 byla na účet žalovaného připsána částka ve výši 10 000 Kč.

5. Z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 3. 4., 8. 4., 18. 4. a 28. 4. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla vyzvat žalovaného k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 5. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a rovněž byl vyzván k úhradě svého dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu; oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 4. 5. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 8. 2021 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 18. 8. 2021.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že podle nepodepsaného dokumentu s názvem„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] / [číslo]“ ze dne 28. 2. 2020, ve znění jeho změny s totožným názvem ze dne 11. 8. 2017, se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s datem splatnosti dne 29. 3. 2020 a žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 14 290 Kč, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru měl být žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila a vyzvala jej k úhradě dluhu. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

7. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle zákona uzavřena v písemné formě a rovněž musí být poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom zákon považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podepsána. Zákon [číslo] Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum], o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999/93/ES). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalovaného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaný smlouvu o úvěru nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným jednala. Žalobkyně nicméně soudu předložila znění předmětné smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tj. že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], neboť tyto nebyly žalovaným vůbec podepsány, v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že dne [datum] jednala s žalovaným, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání uvedené smlouvy nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v podobě předložené soudu.

13. Nad to je dle názoru soudu na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným plně aplikovatelný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jestli, popř. jak se právní předchůdkyně žalobkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 28. 2. 2020 jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C [číslo]. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze 0,05 Kč. Sám žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že uvedenou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vůbec uzavřena, resp. i v případě, že by byla uzavřena, byla by neplatná, a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a následně svou pohledávku za žalovaným platně postoupila na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 9 999,95 Kč, a to z titulu trvajícího bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 9 999,95 Kč od [datum] do zaplacení a uložil žalovanému zaplatit přisouzenou částku s příslušenstvím ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty k plnění neshledal důvod. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně (výrok I.) a žalovaného (výrok II.) byl poměrově téměř stejný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.