4 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 80 263,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 694 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 569,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 80 263,39 Kč od 24. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částky 9 251,12 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 80 263,39 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovaným čerpána částka ve výši 34 000 Kč, přičemž následně žalovaný využil práva navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 66 694 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně se smluvním úrokem 13 569,39 Kč v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 23. 8. 2025. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Prostřednictvím internetových stránek si žalovaný nastavil parametry úvěru a souhlasil se zněním smlouvy. Variabilní symbol byl stanoven stejný jako číslo smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen právní předchůdkyní žalobkyně dne 23. 7. 2024 na účet č. , č. účtu, . Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný je v této smlouvě identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 34 000 Kč. Úvěr se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala vyplatit na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 12 měsíčních splátkách po 4 828,15 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 112 %. V případě prodlení s úhradou měsíční splátky bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnit celý úvěr. Součástí smlouvy byly také obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách. Ve smlouvě je uvedeno, že potvrzovací kód byl žalovanému zaslán v 12:26:38 a žalovaný potvrdil návrh smlouvy pomocí kódu v 12:26:58.

4. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že smlouva byla v nahrazena novým zněním, kdy došlo ke změně výše jistiny úvěru na 49 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 109 %; žalovaný se zavázal uhradit 12 měsíčních splátek po 6 639,57 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 10. 2024 soud zjistil, že smlouva byla v nahrazena novým zněním, kdy došlo ke změně výše jistiny úvěru na 51 993 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 111,02 %; žalovaný se zavázal uhradit 12 měsíčních splátek po 6 788,33 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 10. 2024 soud zjistil, že smlouva byla v nahrazena novým zněním, kdy došlo ke změně výše jistiny úvěru na 60 993 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 111,38 %; žalovaný se zavázal uhradit 12 měsíčních splátek po 7 740,75 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 11. 2024 soud zjistil, že smlouva byla v nahrazena novým zněním, kdy došlo ke změně výše jistiny úvěru na 63 993 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 111,33 %; žalovaný se zavázal uhradit 12 měsíčních splátek po 7 786,13 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 12. 2024 soud zjistil, že smlouva byla v nahrazena novým zněním, kdy došlo ke změně výše jistiny úvěru na 66 694 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 111,35 %; žalovaný se zavázal uhradit 12 měsíčních splátek po 7 789,04 Kč.

5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 6. 1. 2024 byla na účet právní předchůdkyně žalobkyně připsána platba od žalovaného s variabilním symbolem , var. symbol, a popisem „identifikace klienta pro ucel poskytnuti uveru od , právnická osoba, “6. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že dne 23. 7. 2024 byla na účet č. , č. účtu, zaslána platba ve výši 34 000 Kč, dne 10. 9. 2024 platba ve výši 15 000 Kč, dne 9. 10. 2024 platba ve výši 2 993 Kč, dne 24. 10. 2024 platba ve výši 9 000 Kč, dne 28. 11. 2024 platba ve výši 3 000 Kč a dne 28. 12. 2024 platba ve výši 2 701 Kč.

7. Z upomínky ze dne 23. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k bezodkladné úhradě dlužné částky ve výši 7 839,04 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 23. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k bezodkladné úhradě dlužné částky ve výši 15 987,41 Kč. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 23. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zesplatněného úvěru ve výši 57 093,46 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2024, a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Dopisem ze dne 14. 9. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Téhož dne byla sepsána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky 66 824,92 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 18. 9. 2025, o čemž svědčí přiložené potvrzení o podání doporučené zásilky.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne 23. 7. 2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, ve znění dodatku č. 1–5, na jejímž základě zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, celkovou částku 66 694 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách, které však nehradil řádně a včas (právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil). Právní předchůdkyně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku ani po výzvách neuhradil, dne 18. 9. 2025 tak byl vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky do tří dnů.

10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně zcela rezignovala na povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z předložených důkazů nic takového nevyplývá, žalobkyně toto vůbec netvrdila v žalobě, a především po výzvě soudu k označení tvrzení a důkazů, jak právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně ničeho nedoložila ani netvrdila.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 66 694 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

18. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

19. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

20. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 87 394,73 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 66 694 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 76,31 %, neúspěch 23,69 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 52,62 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 211 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 80 263,39 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 17 581 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 52,62 %, tj. částka 9 251,12 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.