4 C 354/2020

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem titul Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žaloba na odstranění stavby a vyklizení části odpočívky

I. Žalovaná je povinna odstranit stavbu bez čísla popisného a evidenčního, jiná stavba, stojící na pozemku [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra] zapsanou na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce], a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala vyklizení pozemku [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra] zapsaný na listu vlastnictví [anonymizováno], vedeném pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalované povinnost odstranit stavbu bez čísla popisného a evidenčního, jiná stavba, stojící na pozemku [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra] zapsanou na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále jen„ stavba“), a vyklidit pozemek [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra] zapsaný na listu vlastnictví [anonymizováno], vedeném pro [územní celek], [katastrální uzemí] u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek [anonymizována dvě slova]“), a to vše do 30 dnů ode dne právní moci rozsudku. Žalobkyně uvedla, že je příspěvkovou organizací Ministerstva dopravy ČR s právem hospodařit s pozemkem [anonymizována dvě slova] a pozemkem parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, dálnice, o výměře [výměra] zapsaný na listu vlastnictví [anonymizováno], vedeném pro [územní celek], [katastrální uzemí] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek [parcelní číslo]“), na kterých se nachází dálniční odpočívka [anonymizována dvě slova] potok v km [anonymizováno] km vlevo (dále jen„ odpočívka“). Žalobkyně uzavřela s žalovanou (dříve pod [právnická osoba] [právnická osoba]) dne 12. 1. 1999 nájemní smlouvu [číslo] na jejímž základě žalobkyně přenechala žalované k užívání tu část pozemku [parcelní číslo], na které se nachází stavba bez č.p./ev., jiná stavba (která je nyní v katastru nemovitostí zapsána jako umístěná na pozemku [anonymizována dvě slova], který vznikl oddělením pozemku [parcelní číslo]; stavba dále jen„ stavba rychlého občerstvení“), a to do 31. 12. 2019. Vlastníkem stavby rychlého občerstvení je žalovaná. Nájem dle žalobkyně skončil pro dlouhodobé neplnění povinností žalovanou odstoupením žalobkyně od uvedené nájemní smlouvy ze dne 11. 1. 2011 s účinností ke dni 31. 3. 2011. S ohledem na skutečnost, že nájem skončil /ať už odstoupením žalobkyně od nájemní smlouvy či jejím zánikem v důsledku uplynutí doby, na kterou byla sjednána/ a žalovaná dosud přes výzvy žalobkyně stavbu neodstranila a pozemek nevyklidila, domáhá se žalobkyně odstranění stavby rychlého občerstvení a vyklizení pozemku [anonymizována dvě slova].

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že stavba rychlého občerstvení je stavbou trvalou, která je zapsaná do katastru nemovitostí a je rovněž řádně zkolaudovaná. Dále žalovaná odmítla, že by neplnila své povinnosti z nájemní smlouvy [číslo] nicméně zároveň žalovaná uznala, že nájemní vztah z této smlouvy již skončil uplynutím času. Vzhledem k tomu, že žalobkyně odmítla návrh žalované, aby stavbu rychlého občerstvení odkoupila, a žalovaná nadále pozemek [anonymizována dvě slova] užívá, zaplatila za faktické užívání pozemku [anonymizována dvě slova] žalobkyni finanční náhradu z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR uvedla, že stavba rychlého občerstvení ve vlastnictví žalované je stavbou, která byla na pozemek [anonymizována dvě slova], dříve část pozemku [parcelní číslo], umístěna na základě dočasného právního titulu-nájemní smlouvy z 25. 9. 1989, který zanikl. Na této skutečnosti nemění nic fakt, že je stavba rychlého občerstvení řádně zkoulaudovaná a zapsaná v katastru nemovitostí, ani to, že žalovaná uhradila žalobkyni bezdůvodné obohacení. S ohledem na shora uvedená žalobkyně proto v plném rozsahu trvá na podané žalobě.

4. Mezi stranami bylo nesporné, že nájem pozemku žalobkyně na základě nájemní smlouvy [číslo] již netrvá, avšak žalovaná má nadále na pozemku [anonymizována dvě slova] svojí stavbu, a tedy pozemek fakticky užívá. Pro řešení tohoto sporu je zásadní, zda byla stavba žalované vybudována na pozemku žalobkyně na základě v době výstavby existujícího právního titulu opravňujícího žalovanou zřídit na pozemku stavbu a především, zda se jednalo o trvalé či dočasné oprávnění.

5. Z rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 26. 3. 2019, č.j. 39/2019-410-PRIV/2, soud zjistil, že Ministerstvo dopravy tímto způsobem vydalo úplné znění zřizovací listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], tj. žalobkyně. Z výpisu z veřejných rejstříků soud zjistil, že žalovaná je obchodní společností, která je zapsána v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v [obec], oddíl C, vložka 988. Z výkazu/výměru podle evidence nemovitostí, vč. geometrického plánu, soud zjistil, že od pozemku [parcelní číslo] o původní výměře [výměra] byl oddělen pozemek [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra], přičemž výměra pozemku [parcelní číslo] následně činila [výměra]. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] a pozemek [anonymizována dvě slova] jsou ve vlastnictví České republiky a žalobkyně je příslušná s nimi hospodařit. Dále bylo z výpisu z katastru nemovitostí zjištěno, že na pozemku [anonymizována dvě slova] stojí Stavba rychlého občerstvení, která je ve vlastnictví žalované. Z rozhodnutí Federálního ministerstva dopravy a spojů ze dne 5. 1. 1989, č.j. 19089/83, soud zjistil, že [jméno] [jméno] bylo povoleno zvláštní užívání odpočívky, které spočívá v umístění a provozu stánku rychlého občerstvení, a to na dobu 5 let. Dále z rozhodnutí [číslo] vydaného Místním národním výborem [obec] dne 31. 7. 1989 soud zjistil, že bylo hospodářskoprávním odborem MNV [obec] vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby, a to stavby rychlého občerstvení. Ze smlouvy o přenechání nemovitostí k dočasnému užívání uzavřené dne 25. 9. 1989 mezi [anonymizována dvě slova] [obec] (právním předchůdcem žalobkyně) a [jméno] [jméno], [datum narození] (právním předchůdcem žalované), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal právnímu předchůdci žalované do užívání část pozemku [parcelní číslo] k výstavbě stavby rychlého občerstvení a jakožto nezbytný manipulační prostor k poskytování občerstvovacích služeb, a to do 31. 12. 1993. Z kolaudačního rozhodnutí Místního národního výboru [obec] ze dne 20. 4. 1990, č.j. MNV/90/258-21, soud zjistil, že hospodářskoprávním odborem MNV [obec] bylo povoleno užívání Stavby rychlého občerstvení. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 18. 5. 1992 mezi [anonymizována dvě slova] [obec] (právním předchůdcem žalobkyně) a [jméno] [jméno], [datum narození] (právním předchůdcem žalované), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal právnímu předchůdci žalované k užívání část pozemku [parcelní číslo] k výstavbě stavby rychlého občerstvení a jakožto nezbytný manipulační prostor k poskytování občerstvovacích služeb, a to do 31. 12. 1993. Z dodatku [číslo] k této smlouvě ze dne 17. 12. 1993 soud zjistil, že právnímu předchůdci žalované se pronajímá pouze ta část pozemku [parcelní číslo], která je zastavěna stavbou rychlého občerstvení, a to do 31. 12. 1998. Z nájemní smlouvy [číslo] uzavřené dne 12. 1. 1999 mezi žalobkyní a právní předchůdkyni žalované, [právnická osoba] [právnická osoba], zastoupenou [jméno] [jméno], soud zjistil, že žalobkyně právnímu předchůdci žalované pronajala část pozemku [parcelní číslo], zastavěnou stavbou rychlého občerstvení, a to do 31. 12. 2019 6. Z listiny označené jako„ Odstoupení od Nájemní smlouvy“ ze dne 11. 1. 2011 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od nájemní smlouvy [číslo] neboť žalovaná řádně neplnila své povinnosti vyplývající z čl. IV této smlouvy. Účinnost odstoupení žalobkyně od smlouvy měla nastat dne 31. 3. 2011. Z přiložené dodejky bylo zjištěno, že listina s odstoupením od smlouvy byla doručena žalované dne 18. 1. 2011. Z přípisu žalobkyně ze dne 22. 3. 2011 soud zjistil, že žalobkyně takto žalované sdělila, že na odstoupení od nájemní smlouvy [číslo] trvá.

7. Z výzvy k ukončení činnosti a vyklizení části odpočívky ze dne 28. 12. 2015 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovanou, že nájemní vztah již skončil, a zároveň vyzvala žalovanou k okamžitému ukončení činnosti na odpočívce a k vyklizení té části odpočívky, na které se nachází stavba rychlého občerstvení. V neposlední řadě žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení bezdůvodného obohacení, které na její straně vzniklo bezesmluvním užíváním příslušné části odpočívky. Žalobkyně dále zaslala žalované dne 22. 2. 2019 a dne 5. 12. 2019 výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení a k odstranění stavby a vyklizení pozemku.

8. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o přenechání nemovitostí k dočasnému užívání ze dne 25. 9. 1989, která byla poté nahrazena nájemní smlouvu [číslo] z 18. 5. 1992 ve znění dodatku [číslo] ze dne 17. 12. 1993 a poté nájemní smlouvou [číslo] ze dne 12. 1. 1999. Na základě těchto smluv žalovaná, resp. její právní předchůdce [jméno] [jméno] zřídil na části pozemku [parcelní číslo] (ze které se později stal pozemek [anonymizována dvě slova]) stavbu rychlého občerstvení. Smlouva uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] [obec] a [jméno] [jméno] dne 25. 9. 1989 zcela jasně v článku II. stanovila, že [anonymizována dvě slova] [obec] přenechává část svého pozemku [jméno] [jméno] za účelem výstavby stánku rychlého občerstvení, ovšem podle článku III. pouze na dobu do 31. 12. 1993 O dočasnosti oprávnění [jméno] [jméno] umístit na pozemek žalobkyně stánek rychlého občerstvení svědčí rovněž rozhodnutí Federálního ministerstva dopravy a spojů z 5. 1. 1989, č.j. 419089/88, a to konkrétně bod 3., který povolil zvláštní užívání části dálnice na dobu 5 let. Na základě těchto titulů započal [jméno] [jméno] s výstavbou stavby stánku rychlého občerstvení, o čemž svědčí rozhodnutí MNV [obec] z 31. 7. 1989, č.j. MNV 89-1427 a především kolaudační rozhodnutí vydané MNV [obec] ze dne 20. 4. 1990, č.j. MNV/90/258-21. [jméno] [jméno], jakožto zřizovatel stavby, si musel být v době výstavby vědom toho, že má sice v době výstavby stánku rychlého občerstvení k takovému jednání od vlastníka pozemku svolení, ovšem jedná se o dočasný titul. Faktem je, že následně došlo mezi původními stranami či jejich nástupci k uzavření dalších nájemních smluv, vždy však na dobu určitou. Aktuálně neexistuje právní důvod, na základě kterého by byl vlastník stavby rychlého občerstvení oprávněn užívat pozemek [anonymizována dvě slova] ve vlastnictví žalobkyně.

9. Soud neprovedl k důkazu fotodokumentaci týkající se tvrzení o porušení podmínek nájemní smlouvy ze strany žalované. Prokázání toho, zda došlo k odstoupení od nájemní smlouvy oprávněně, či nikoliv bylo nadbytečné. Zásadní bylo, že nájemní vztah v době rozhodnutí skončil v každém případě uplynutím sjednané doby nájmu. [příjmení] [jméno] [jméno] nebyl proveden a nebyly čteny k důkazu listiny založené u katastru nemovitostí a nebyla vyžádána zpráva k trvalosti stavby od stavebního úřadu v [obec], neboť tyto důkazní návrhy byly pro rozhodnutí rovněž nadbytečné. Z rozhodnutí Federálního ministerstva dopravy a spojů ze dne 5. 1. 1989 a ze smlouvy o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání ze dne 25. 9. 1989 vyplynulo naprosto jednoznačně, že vlastník přenechává část svého pozemku ke stavbě rychlého občerstvení pouze na dobu určitou, nikoliv na trvalo. Toto explicitní vyjádření v bodu 3 rozhodnutí a článku III. smlouvy nelze vyložit jinak a již gramatickým výkladem je zřejmé, že se jednalo o dočasný titul. Pro řešení tohoto sporu pak není důležité, zda se jednalo o stavbu trvalou nebo dočasnou ze stavebního hlediska, zásadní (viz odůvodnění dále) je, zda byl titul opravňující vlastníka stavby k zastavění cizího pozemku trvalý, či dočasný.

10. Podle § 3055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku. Právní režim těchto staveb se ovšem řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), a nikoliv zákonem č. 89/2012 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1070/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017).

11. Problematika staveb na cizím pozemku se v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku podle ustálené judikatury typově rozpadá do dvou základních skupin případů. První skupinu tvoří případy, kdy jsou stavby od počátku postavené neoprávněně na cizím pozemku (tzn. zřizovatel stavby neměl v době výstavby k takovému jednání žádný titul), na něž se vztahuje úprava obsažená v ustanovení § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Druhou skupinu potom tvoří případy, kdy je stavba postavena na cizím pozemku na základě práva, které stavebníka k takovému jednání opravňovalo, nicméně toto právo později zaniklo (jde o dočasný titul). Rozhodovací praxe druhou skupinu případů dále dělí na situace, a) kdy stavebník staví stavbu na základě práva, jež není časově omezeno, anebo stavebník se mohl důvodně domnívat, že existence jeho stavby nebude časově omezena, a b) kdy stavebník již od zahájení stavby věděl či vědět měl a mohl, že jeho právo k vybudování stavby není časově neomezené, ale naopak je nebo může být časově limitováno (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 604/2013). Otázku oprávněnosti stavby a otázku, zda byla stavba zřízena na základě dočasného, či trvalého právního titulu je potřeba posuzovat samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1226/2015).

12. Prvně se proto soud zabýval otázkou, zda je stavba rychlého občerstvení stavbou oprávněnou, či neoprávněnou. Za neoprávněnou stavbu je třeba považovat stavbu na cizím pozemku, neexistuje-li v době, kdy je taková stavba prováděna, k jejímu zřízení občanskoprávní titul (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017), přičemž pro klasifikaci stavby jako neoprávněné je rozhodující, zda stavebník měl, či neměl souhlas vlastníka pozemku, a naopak není rozhodné vydané stavební povolení či kolaudační rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1226/2015). Stavba rychlého občerstvení byla žalovanou, resp. [jméno] [jméno] zřízena na pozemku [anonymizována dvě slova] (který byl dříve součástí pozemku [parcelní číslo]) na základě smlouvy o přenechání nemovitostí k dočasnému užívání ze dne 25. 9. 1989, resp. již dříve na základě rozhodnutí ze 5. 1. 1989. Následně byla doba užívání prodloužena na základě nájemní smlouvou [číslo] z 18. 5. 1992 ve znění dodatku [číslo] ze dne 17. 12. 1993 a poté nájemní smlouvou [číslo] ze dne 12. 1. 1999. V době zřízení stavby rychlého občerstvení tak existoval platný soukromoprávní titul, který předchůdce žalované opravňoval zřídit na pronajímaném pozemku stavbu. Stavba rychlého občerstvení je proto stavba oprávněná a nelze aplikovat § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

13. Pro rozhodnutí bylo zásadní, zda byla stavba rychlého občerstvení zřízena na základě dočasného, či trvalého právního titulu. V daném případě došlo ke zřízení stavby na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou do 31. 12. 1993. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1997/2000, pokud účastníci uzavřou smlouvu, jejímž obsahem je přenechání pozemku ke zřízení stavby na časově omezenou dobu, vycházejí nutně z toho, že po uplynutí této doby bude stavba odstraněna a práva vlastníka pozemku budou po odpadnutí omezení, vyplývajících ze smlouvy, opět obnovena. Ze své podstaty se tak jedná o právní titul dočasné povahy. V takovém případě, zanikne-li právo užívat cizí pozemek, zanikne též občanskoprávní oprávnění mít na cizím pozemku stavbu, a ten, kdo stavbu postavil, musí stavbu odstranit (srov. rozsudek NS z 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1828/2012).

14. V návaznosti na výše uvedené lze shrnout, že žalovaná aktuálně jako vlastník stavby rychlého občerstvení neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobkyně k pozemku p. č. st. 178, a žalobkyni tak náleží ochrana podle § 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97), tedy je oprávněna se před soudem domáhat vůči žalované odstranění stavby rychlého občerstvení.

15. Návrh na vyklizení pozemku [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí] soud zamítl, neboť žalobkyně uvedla, že její pozemek je zastavěn cizí stavbou. Ochrany vlastnického práva se v takovém případě žalobkyně domohla žalobou na odstranění stavby, nelze se však téhož domáhat ještě žalobou na vyklizení pozemku. Návrhem na vyklizení se lze totiž úspěšně domáhat odstranění movitých věcí z nemovitosti. Žalobkyně však neuvedla žádné tvrzení o movitých věcech na svém pozemku a dvěma žalobními návrhy se bránila proti témuž-cizí stavbě. (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1997/2000, totiž že odstranění stavby se nelze domáhat žalobou na vyklizení pozemku, neboť výkonem rozhodnutí vyklizením nemovitosti lze dosáhnout pouze odstranění movitých věcí z této nemovitosti. Zde došlo tedy ke kumulaci dvou návrhů, přičemž ke splnění povinnosti žalované přispěje již samotné odstranění stavby).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na částečný neúspěch žalobkyně, který se rovná jejímu úspěchu.