4 C 360/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 32 338,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 700 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 19 638,75 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 973,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 384,40 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 165,03 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025 a dále z částky 1 465,03 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 14 165,03 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 338,75 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 19. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 52 týdenních splátkách po 556 Kč společně s poplatkem ve výši 13 878 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, administrativním poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšíření doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč; dohodnutá úroková sazba činila 12,75 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil, do podání žaloby na svůj dluh uhradil pouze 2 300 Kč. Žalobkyně tedy požaduje částku 14 165,03 Kč jako jistinu, částku 10 673,72 Kč jako dlužný poplatek, částku 1 384,40 Kč jako kapitalizovaný úrok a částku 973,26 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 165,03 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 165,03 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 27. 1. 2025, s účinností od téhož dne, postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu uznává, avšak jednání se nemůže zúčastnit, jelikož se nachází ve vazební věznici , adresa, . Žalovaný současně požádal o poskytnutí výhody splátek. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 11 954 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč, a to vše ve 52 týdenních splátkách. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

4. Ze zákaznické karty právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, že čistý příjem žalovaného činí 18 883 Kč a jeho běžné měsíční výdaje činí 2 000 Kč. V části nazvané „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla možnost pracovní smlouva/ŽL a výplatní pásky.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 27. 1. 2025 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne a z podacího lístku ze dne 27. 2. 2025 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2025 a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 5. 2025.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 11 954 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, administrativním poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč, a to vše v 52 týdenních splátkách. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy a výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka měly být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity pouze pracovní smlouva či živnostenský list a výplatní pásky žalovaného. Ty však žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 2 300 Kč.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č. j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila z pracovní smlouvy či živnostenského listu a výplatních pásek, tyto však soudu nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala reálnými výdaji žalovaného. Soud konstatuje, že není možné, aby výdaje žalovaného činily pouze částku ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si k ověření měla například vyžádat výpis z bankovního účtu žalovaného, aby měla přehled o jeho reálných příjmech a výdajích.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil částku ve výši 2 300 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 12 700 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, a tomu tedy náleží částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož se však žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, resp. jí uplatňovaný nárok uznal, ani se nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř., a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.