4 C 37/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 53 016,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 682,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 40 682,60 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 12 333,62 Kč s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 40 682,60 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 40 682,60 Kč od 1. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 281Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 016,22 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, a.s., IČO:3814742 (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 7. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Strany si sjednaly řádný úrok ve výši 23,76 % jako pohyblivý, ode dne následujícího po zesplatnění ve výši 14,75 %. Strany si sjednaly možnost odstoupení od smlouvy v případě, kdy se dlužník dostane do prodlení. Žalovaný uhradil poslední splátku dne 25. 10. 2023. Žalobkyně vyzvala dne 24. 2. 2024 výzvou k plnění dlužníka k uhrazení dluhu, ten neuhradil ničeho. Dne 31. 3. 2024 tedy žalobkyně odstoupila od smlouvy a úvěr se toho dne stal splatným. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 9. 2023, s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 11. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 7. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do částky 500 000 Kč, ke dni podpisu však částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky ve výši 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla stanovena na 23,76 %. Součástí smlouvy byly i produktové podmínky pro revolvingový úvěr. V bodu 3.2 je uvedeno, že smlouva zanikne z důvodu, kdy se žalovaný dostane do prodlení se splacením více než 2 po sobě následujících splátek nebo s jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce. Součástí smlouvy jsou i informace o žalovaném. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč. Celkové měsíční náklady na domácnost jsou ve výši 12 000 Kč. Uvedl, že má již jeden finanční závazek v podobně jiné splátky úvěru ve výši 2 000 Kč měsíčně.

4. Z výzvy ze dne 24. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 8 000 Kč, který byl po splatnosti. Z výzvy ze dne 31. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy a celá dlužná částka ve výši 45 027 Kč se tak stala splatnou.

5. Z dokumentu „podklady pre súdne konanie“ bylo zjištěno, že celková dlužná částka je 53 016,22 Kč, kdy jistina je 40 682, 60 Kč, řádný úrok ve výši 8 355,06 Kč a úrok z prodlení ve výši 3 978,56 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 1. 11. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila žalovanému postoupení pohledávky.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jehož základně žalovaný vyčerpal částku ve výši 53 016, 22 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit v měsíčních splátkách. Žalovaný se však s úhradou splátek dostal do prodlení a žalobkyně dle smluvních podmínek od smlouvy odstoupila a dlužná částka se stala splatnou. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Žalobkyně ani netvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného ověřila. Tvrdila pouze, že vycházela z toho, co žalovaný uvedl ve smlouvě. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k tomu, aby soud měl za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla prokázána, doložit např. výpisy z bankovního účtu žalovaného, tedy aby bylo zřejmé, že měla přehled o jeho reálných příjmech a výdajích.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 40 682,60 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh neuhradil ničeho. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 40 682,60 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky, poplatku a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 58 605,88 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 43 098,47 Kč, tj. ze 73,54 %, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 15 507,41 Kč, tj. z 26,46 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 47 ,08 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 121 Kč, odměnou nezastoupeného účastníka dle vyhlášky 254/2015 Sb. za dva úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve výši 300 Kč za každý úkon dle § 2 odst. 3 vyhlášky. Celkem tedy 2 721 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 47,08 %, tj. částka 1 281 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.