4 C 373/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 17 197,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 197,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 197,99 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 18 % ročně z částky 17 197,99 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 17 197,99 Kč od 28. 4. 2021 do 13. 7. 2023.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 002,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 197,99 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 6. 3. 2013 se žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala za čerpání kontokorentního úvěru hradit úroky s úrokovou sazbou ve výši 18% ročně sjednanou ve smlouvě, které byly splatné měsíčně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaná byla povinna úvěr splácet průběžně a dále byla povinna nepřekročit poskytnutou výši úvěrového rámce. Strany si pro případ, kdy by žalovaná překročila povolený rámec, ujednaly, že se jedná o závažné porušení smlouvy a právní předchůdkyně žalobkyně je oprávněna odstoupit od smlouvy a stanovit okamžitou splatnost úvěru. Současně byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna v takovém případě požadovat po žalované úhradu poplatků spojených se zasíláním upomínek a výzev. Žalovaná překročila povolenou výši úvěrového rámce a na svůj dluh nezaplatila ničeho. Právní předchůdkyně tak zesplatnila úvěr ke dni 27. 4. 2021. Žalovaná tak dluží částku 17 197,99 Kč jako jistinu. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků ve výši 18% p. a. z dlužné částky ve výši 17 197,99 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a uhrazení zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% p. a. z částky ve výši 17 197,99 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 15. 12. 2022 na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 5. 1. 2023. Dne 29. 6. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač ji byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila.

3. Z žádosti/smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 4. 3. 2013 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč na číslo účtu , č. účtu, . Zároveň bylo ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna jednostranně zvýšit rámec kontokorentního úvěru do částky 150 000 Kč. Strany si dále sjednaly, že úvěr bude úročen variabilní úrokovou sazbou, jejíž aktuální platná výše je zveřejněna na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Ke dni podpisu činila výše úrokové sazby 18% p.a. Neuhrazení splatného závazku dle smlouvy je závažným porušením smlouvy. Součástí smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně.

4. Ze zesplatnění kontokorentního úvěru a z odstoupení od smlouvy o vedení účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně prohlásila kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč za splatný ke dni 9. 4. 2021 a to z důvodu překročení rámce kontokorentního úvěru a marného uplynutí lhůty. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že odstupuje od smluv, na základě kterých jsou na jméno žalobkyně vedeny účty č. , č. účtu, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dále byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 17 197,99 Kč.

5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2023 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 27 129,83 Kč nejpozději do 13. 7. 2023.

6. Z výpisu účtu žalované za období od 27. 2. 2013 až 31. 10. 2013 soud zjistil, že stav účtu žalované ke dni 31. 3. 2013 byl – 4 489,48 Kč, ke dni 30. 4. 2013 byl – 3 412,13 Kč, ke dni 31. 5. 2013 byl stav 24 540, 83 Kč, ke dni 1. 6. 2013 byl – 1 285,74 Kč, ke dni 31. 7. 2013 byl – 4 226,52 Kč, ke dni 31. 8. 2013 ke dni – 4 864,88 Kč, ke dni 30. 9. 2013 byl – 4 199,22 Kč a ke dni 31. 10. 2013 byl zůstatek 2 668,07 Kč.

7. Z dokumentu označeného jako „ÚDAJE O KLIENTOVI ke kontokorentnímu úvěru“ bylo zjištěno, že žalovaná je vdaná, je vlastníkem bytu/domu a ke dni 4. 3. 2013 byla na mateřské dovolené. Totožnost žalované byla ověřena z OP.

8. Z dokumentu označeného jako „SUMARIZACE“ bylo zjištěno, že žalovaná má již dva úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši 3 434 Kč, kdy zbývající částka k zaplacení je celkem 189 631 Kč, dále má dva další úvěrové rámce ve výši 10 000 Kč a 540 787 Kč.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 6. 3. 2013 smlouvu o kontokorentním úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala za čerpání kontokorentního úvěru hradit úroky s úrokovou sazbou ve výši 18% ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaná se dále zavázala čerpaný úvěr splácet průběžně, a to formou odepsání peněžních prostředků ze svého běžného účtu. Žalovaná však překročila povolenou výši úvěrového rámce a v termínu nezaplatila dlužnou částku. Žalobkyně tak v důsledku toho prohlásila kontokorentní úvěr za splatný ke dni 27. 4. 2021. Žalovaná doposud dluží částku 17 197,99 Kč jako nesplacenou jistinu, úrok ve výši 18% p. a. z dlužné částky ve výši 17 197,99 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 8,25% p. a. z částky 17 197, 99 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě tvrzeních žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Následně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu.

10. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

11. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

12. Podle ustanovení § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

13. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, a to ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 31. 12. 2013, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i úvěr, je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované. Žalobkyně sice doložila výpisy z účtu žalované, nicméně jde o výpisy z období po poskytnutí kontokorentního úvěru, nevypovídají tedy nic o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím výše uvedeného úvěru. Nad to soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně si byla vědoma toho, že žalovaná v době poskytnutí kontokorentního úvěru měla již další dva úvěry a kontokorentní úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak dále spokojila s pouhým tvrzením žalované, které si nikterak neověřila. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o kontokorentním úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, jak vyplývá ze smlouvy, a proto je soud žalobkyni nepřiznal.

15. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 17 197,99 Kč. Žalovaná v řízení nijak netvrdila, a tedy ani neprokázala, že by poskytnutou jistinu úvěru žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně ji plnila z neplatného právního úkonu. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 17 197,99 Kč, a to z titulu neuhrazené jistiny úvěru. , právnická osoba, s ustanovením § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

16. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2023 s lhůtou splatnosti do 13. 7. 2023. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 17 197,99 Kč od 14. 7. 2023 do zaplacení.

17. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku a zákonného úroku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 32 714,68 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 19 714,07 Kč, tj. ze 60 %, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 13 000,61 Kč, tj. z 40 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 20 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 bodu 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, žaloby) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), za jeden úkon právní služby ve výši 1 820 Kč podle § 7 bodu 5 a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (účast na jednání soudu dne 3. 7. 2024), režijním paušálem ve výši 600 Kč [za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 2 a. t. a za jeden úkon právní služby 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.], náhrada cestovného podle § 13 odst. 1 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 398/2023 Sb. za jízdu osobním automobilem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , k jednání soudu dne 3. 7. 2024 v trase , adresa, a zpět, celkem , hodnota, km, s průměrnou spotřebou paliva 6,0 litru benzínu na 100 km při vyhláškové ceně 38,20 Kč/l [§ 4 vyhlášky písm. a) č. 398/2023Sb.] a při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy osobním silničním motorovým vozidlem ve výši 5,60 Kč [§ 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] v celkové výši 496,10 Kč, kdy právní zástupkyně žalobkyně jela dne 3. 7. 2024 k pěti nařízeným jednáním u téhož soudu, tudíž jí náleží náhrada ve výši 1/5, tj. 99 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. v rozsahu 4 započatých půlhodin po 100 Kč (uplatňována pouze 1/5, tj. v částce 80 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 5 013 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 20 %, tj. částka 1 002,60 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně a ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.