4 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 669,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 870 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 15 799,27 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 955,04 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 26 794,99 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 737,45 Kč od 29. 10. 2025 do 19. 1. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 669,27 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 669,27 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnutý úvěrový rámec ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Součástí splátek byly i pravidelné a nepravidelné poplatky a také platby pojistného. Žalovaný načerpal úvěru o celkové výši 41 930 Kč. Žalobkyni uhradil pouze 30 060 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek neb prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce od smlouvy odstoupit, což žalobkyně učinila. Úvěr byl zesplatněn k 14. 10. 2025. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 27 669,27 Kč, sestávající z jistiny ve výši 26 794,99 Kč, poplatků za pojištění ve výši 74,28 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 955,04 Kč, smluvní úrok ve výši 26,28 % p. a. z částky 26 794,99 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 737,45 Kč a zákonný úrok z prodlení od 20. 1. 2026 do zaplacení. Jelikož žalovaný dále na svůj dluh ničeho nehradil, odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila na základě kontroly údajů v registrech a databázích (včetně , Anonymizováno, ), výpočtu tzv. MLS, tedy částky zbývající po odečtení mandatorních výdajů, a prostřednictvím automatizovaného credit scoringu. Při hodnocení využila statistické modely zohledňující mimo jiné věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí a způsob bydlení, přičemž poukázala na možnost využití automatizovaných modelů podle zákona o spotřebitelském úvěru. Dále odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Krajského soudu v , adresa, , z níž dovozuje, že právní úprava nestanoví jedinou metodiku posouzení úvěruschopnosti a že je třeba respektovat princip přiměřenosti. V doplnění žaloby žalobkyně upřesnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS), do něhož zahrnula životní minimum, normativní náklady na bydlení a splátky již existujících závazků. Ze zprávy NRKI zjistila, že žalovaný splácel jiné závazky v celkové výši 13.131 Kč měsíčně, přičemž tyto byly do výpočtu zohledněny. Žalobkyně rovněž ověřila žalovaného v registrech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ; v , Anonymizováno, nebyl zjištěn žádný závazek po splatnosti, v registrech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, nebyl žalovaný evidován a výsledek dotazu do , Anonymizováno, byl vyhodnocen pozitivně. Za významné považuje žalobkyně také to, že žalovaný své závazky řádně splácel, do prodlení se dle , Anonymizováno, nedostával a předmětný úvěr splácel od dubna 2024 do června 2025, tedy déle než jeden rok. Na podporu svého postupu odkázala zejména na rozsudek Vrchního soudu v Praze a rozsudek Krajského soudu v , adresa, . K úhradám žalovaného uvedla, že žalovaný uhradil celkem 30 060 Kč a soudu předložila způsob, jakým byly splátky žalovaného započítávány.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále také jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 3. 2024 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena na prodejně č. , hodnota, . Žalovaný uvedl, že bydlí v podnájmu, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, nejvyšší dosažené vzdělání má střední s maturitou, jeho příjem pochází z podnikatelské činnosti, kterou vykonává pod identifikačním číslem , hodnota, a jeho čistý měsíční příjem činí 60 000 Kč. Měsíční výdaje na bydlení uvedl ve výši 8 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč. Druh úvěr byl smluvními stranami sjednán jako bezúčelový s výší úvěrového rámce 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 26,28 % a výše minimální měsíční splátky měla činit 4 % z dlužné částky. Žalovaný si také sjednal službu pojištění , Anonymizováno, , kdy měsíční úhrada za pojištění činila 5,9 % z minimální částky splátky úvěru. Část úvěru ve výši 35 490 Kč měla být použita na nákup černé techniky, konkrétně telefonu , Anonymizováno, . Pro případ nesplácení úvěru řádně a včas bylo sjednáno právo žalobkyně na paušální částku 300 Kč jako účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním (vždy za 1 měsíc) a dále smluvní pokuta 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou 2 a více splátek, příp. nesplacením jedné splátky déle než tři měsíce, bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, sazebník a dokumenty týkající se pojištění.

4. V dokumentu označeném jako karta klienta ze dne 19. 1. 2026 žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy dne 20. 3. 2024 byla úvěruschopnost žalovaného prověřena v databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, evidenci Ministerstva vnitra ČR k ověření platnosti dokladu a nakonec provedla kontrolu dlužnosti na produkt , Anonymizováno, . Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem z podnikání ve výši 60 000 Kč, k příjmu ostatních členů domácnosti uvedl částku 0 Kč. Dále žalovaný uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti ke svým dětem a měsíční výdaje v domácnosti činí 12 000 Kč.

5. Z dokumentu nazvaného ověření bonity MLS soud zjistil, jak žalobkyně zjišťovala částku, která žalovanému po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a tuto je možné zatížit měsíční splátkou (tzv. MLS). V případě žalovaného žalobkyně vycházela z měsíčního čistého příjmu 60 000 Kč, z životního minima dospělých členů domácnosti 10 570 Kč, splátek jiným společnostem 13 131 Kč, bufferu MLSu 100 Kč a výše splátek schváleného úvěru 1 440 Kč. Zbývající maximální limit splátek klienta tak byl shledán ve výši 34 759 Kč. V případě maximálního limitu splátek domácnosti žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu 60 000 Kč, splátek jiným společnostem 13 131 Kč, normativních nákladů na bydlení 11 056 Kč, životního minima 10 570 Kč a výše splátek schváleného úvěru 1 440 Kč. Zbývající maximální limit splátek domácnosti tak byl shledán ve výši 23 803 Kč.

6. Z úvěrové zprávy z registru , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 12. 9. 2023 žalovaný sjednal úvěr ve výši 160 700 Kč a zavázal se k měsíčním splátkám ve výši 2 438 Kč a dne 8. 2. 2022 žalovaný sjednal úvěr ve výši 800 000 Kč a zavázal se k měsíčním splátkám ve výši 10 693 Kč. Ze zprávy bylo dále zjištěno, že 24. 8. 2023 žalovaný žádal o úvěr ve výši 624 300 Kč ve fázi „odvoláno“ a úvěr ve výši 700 000 Kč ve fázi „odmítnuto“.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, jak byl úvěr čerpán a částečně splácen žalovaným. Konkrétně bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2024 byla čerpána částka 35 490 Kč, dne 1. 6. 2024 částky 150 Kč a 4 500 Kč a dne 2. 6. 2024 částka 1 790 Kč. Soud dále zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 30 060 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru, tj. částky 33 304,19 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.

9. Předžalobní výzvou ze dne 5. 11. 2025, která byla dle poštovního podacího archu podána k přepravě dne 6. 11. 2025, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 33 823,51 Kč do 12. 11. 2025.

10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 20. 3. 2024 celkovou částku 41 930 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem 26,28 % p. a. společně s platbami pojistného. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela zejména z interního výpočtu maximálního limitu měsíční splátky a veřejných databází. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož došlo v souladu se smluvním ujednáním k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný žalobkyni uhradil částku celkem 30 060 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaný ani po opakovaných výzvách neuhradil.

11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, že se žalobkyně skutečně dopodrobna věnovala schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný sice deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 60 000 Kč, žalobkyně však soudu nijak neprokázala, že by toto bylo z její strany ověřeno. Toto mohla učinit například vyžádáním si výpisů z účtu žalovaného či daňovými přiznáními. Stejně tak se žalobkyně nevěnovala skutečným výdajům žalovaného a spokojila se s jeho tvrzeními, které modifikovala o zákonné životní minimum a normativní náklady na bydlení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v době sjednávání úvěr splácel dva další závazky z úvěrových smluv, měla být žalobkyně o to obezřetnější. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nesplnila povinnost zabývat se příjmy a výdaji žalovaného.

17. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích, smluvní pokutě a pojistném, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 41 930 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil 30 060 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by jakékoliv další peněžní prostředky žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

18. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

19. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

20. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovaný byl v řízení z větší části úspěšnější, náležela by mu tedy poměrná část náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že se mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.