4 C 400/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 14 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 290 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 290 Kč od 12. 3. 2022 do 3. 4. 2023 a z částky 4 290 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 599 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. , jméno FO, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 290 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 3. 2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému dne 9. 2. 2022 poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 11. 3. 2022, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací obsažených v žádosti o úvěr a ve veřejně dostupných databázích. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy odesláním verifikačního kódu prostřednictvím SMS, který nahradil podpis žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut na bankovní účet. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 16. 1. 2023. Žalovaný úvěr podle uzavřené smlouvy nesplácel a dosud neuhradil ničeho, proto jej zástupce žalobkyně vyzval k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, soud zjistil, že jako úvěrující je uvedena společnost , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a jako úvěrovaný v ní figuruje žalovaný. Smlouva je datována dnem 9. 2. 2022, přičemž neobsahuje podpis žalovaného (obsahuje pouze uvedení jména a příjmení žalovaného, rodného čísla, data a času, kdy měl žalovaný návrh smlouvy potvrdit pomocí zaslaného elektronického kódu). Žalovanému měl být na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč bez určení účelu. Žalovaný byl podle předložené smlouvy povinen úvěr splatit v plné výši nejpozději do 11. 3. 2022. Ve smlouvě o úvěru byla dále stanovena pevná zápůjční úroková sazba ve výši 36 % ročně odpovídající úroku ve výši 295,89 Kč. Žalovaný měl společně s jistinou a úrokem zaplatit také poplatek za sjednání úvěru ve výši 1997,06 Kč. Pro případ překročení doby splatnosti úvěru měl žalovaný zaplatit poplatek ve výši 3994,11 Kč, tj. celkem částku 14 290 Kč. Smlouva obsahuje také odkaz na formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako samotná smlouva. Částka 10 000 Kč měla být žalovanému podle této smlouvy vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, . Z výpisu bankovního účtu ve spojení s informacemi o vlastníkovi účtu bylo zjištěno, že na uvedený bankovní účet žalovaného byla dne 9. 2. 2022 zaslána částka 10 000 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022, ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 7. 2022 a seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 3. 2023. Téhož dne byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, jak vyplývá z přiloženého podacího lístku, podle které měl žalovaný plnit do tří dnů.

4. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, podle něhož je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1723 odst. 2 o. z. se přitom ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s jakoukoli podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , jejichž závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).

10. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet úvěr dostatečně. Žalobkyně ověření bonity žalovaného pouze tvrdila s tím, že majetkovou situaci žalovaného posuzovala na základě jím uvedených informací v žádosti o úvěr. Tuto žádost o úvěr však soudu nedoložila. Nutno však dodat, že ani samotné předložení žádosti o úvěr dostatečné posuzování úvěruschopnosti žalovaného neprokazuje. Taková listina totiž obsahuje pouze informace, které uvedl sám žalovaný. Nijak však nedokládá skutečné zjišťování majetkových poměrů samotnou žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní. Dostatečnou obezřetnost právní předchůdkyně žalobkyně nedokládá ani tvrzené ověření informací ohledně žalovaného ve veřejně dostupných databázích – ani toto tvrzení není jakkoli podloženo skutečným ověřováním majetkové situace úvěrovaného, tudíž tvrzené posuzování úvěruschopnosti žalovaného není soudem jakkoli přezkoumatelné. Za této situace je tak nutno uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně své povinnosti (resp. povinnosti její právní předchůdkyně) posuzovat úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na absenci informací o jeho skutečných výdělkových poměrech, reálných nákladech na bydlení, stravu, případné vyživovací povinnosti apod. tak existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a blíže se nezabýval formou jejího sjednání. I přes znění tohoto ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem citovaného zákona je implementace předpisů Evropské unie vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, podle něhož musí soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a v případě nesplnění této povinnosti dovodit absolutní neplatnost sjednané smlouvy. Podle citované směrnice totiž nelze sankci za porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele vázat na podmínku uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem. O tom ostatně svědčí i následně provedená novelizace zákona o spotřebitelském úvěru (učiněná zákonem č. 96/2022 Sb.), která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila absolutní neplatnost smlouvy přímo do znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční částku 10 000 Kč převodem na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila společnost Emma´s credit s.r.o. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

13. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 24. 3. 2023. Tato výzva došla v souladu s § 573 o. z. žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. ve středu 29. 3. 2023, přičemž podle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů, tj. do 1. 4. 2023. S ohledem na § 607 o. z. se konec lhůty posouvá na nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 3. 4. 2023. Od 4. 4. 2023 se tak žalovaný ocitl v prodlení, a proto byl žalobkyni od tohoto data přiznán rovněž úrok z prodlení v zákonné výši.

14. Ve zbývající části, tj. pokud jde o částku 4 290 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 290 Kč od 12. 3. 2022 do 3. 4. 2023 a z částky 4 290 Kč od 4. 4. 2023 do zaplacení, musela být žaloba zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala celkem částky 18 758,64 Kč, včetně úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí. Úspěšná však byla pouze co do částky 11 878,08 Kč, tj. z 63,3 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 6 880,56 Kč, tj. z 36,7 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 26,6 %. Soud výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.,“ a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. a. t. 300 Kč z tarifní hodnoty 14 290 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem by při plném úspěchu náležela žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 26,6 %, tj. částka 599 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).