4 C 404/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 16 769,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 498,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 498,97 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 270,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 191,14 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 12 498,97 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 270,57 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 897,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , Jméno advokáta 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Jihlavě dne 18. 8. 2025 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 16 769,54 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že dne 23. 7. 2023 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr splátkou ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná vyčerpala částku 24 540 Kč a následně porušila svůj závazek splácet úvěr včas a řádně. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu více jak tří měsíců a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 13. 5.2025. Žalovaná byla o této skutečnosti informována dopisem. Věřitel posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr lustrací v registrech, vyhodnocením scoringového modelu a posouzením příjmů a výdajů žalované. Žalovaná byla na možnost podání žaloby upozorněna ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Předmětem žaloby je zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 12 498,97 Kč, nákladů vymáhání ve výši 1 500 Kč a smluvních pokut ve výši 2 770 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně od 14. 5. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 16 769,54 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce do částky 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, minimálně částkou 400 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. Žalovaná čerpala částku 24 540 Kč, a to na nákup elektroniky Apple. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit celkem 28 476 Kč. Smlouva je podepsána vlastnoručním podpisem žalované. Smlouva odkazovala na úvěrové podmínky žalobkyně. V záhlaví smlouvy žalovaná vyplnila údaje o svých příjmech a výdajích.

4. Předloženou transakční historií bylo prokázáno, že žalovaná dluží na jistině úvěru částku 12 498,97 Kč.

5. Z úvěrové zprávy nic podstatného zjištěno nebylo. Listina označená jako Ověření bonity MLS byla zpracována žalobkyní a popisuje sice metodiku zkoumání úvěruschopnosti žalobkyní, nicméně v tomto případě nic nad rámec toho, co již uvedla žalovaná při sjednání úvěru, nedokresluje a především nic neprokazuje z hlediska obezřetného zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet. Stejným způsobem hodnotil soud listinu označenou jako karta klienta.

6. Žalobkyně prokázala předloženou výzvou k zaplacení úvěru ze dne 13. 5. 2025 a poštovním podacím archem, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 17 4142,89 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně před podáním návrhu naposledy žalovanou vyzval k zaplacení.

7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Věřitel jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli dne 23. 7. 2023 smlouvu, v níž se věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr do částky 25 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a s dalšími poplatky splatit. Žalobkyně ke svému tvrzení o zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry nenavrhla žádný důkaz, kterým by bylo objektivně prokázáno, že žalovaná měla v době sjednání úvěru dostatečně vysoký příjem, který by jí umožnil splácet kromě tehdejších výdajů ještě splátku nového úvěru. Tím, že se nedostavila žalobkyně k jednání, připravila se o možnost být poučena o neunesení důkazního břemene v tomto rozsahu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by svůj závazek ze smlouvy řádně a včas splnila, učinil soud závěr, že žalovaná žalobkyni poskytnuté finanční prostředky zcela nevrátila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky výzvou ze dne 13. 5. 2025.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, jeli spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 1879 odst. 2 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi věřitelem a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť věřitel žalované poskytl úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z její označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované. Podmínkou platnosti smlouvy o úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se věřitel snažil ověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, ke svým tvrzením však dílčí dokumenty nepředložila. Soud proto uzavírá, že se věřitel spokojil s pouhým tvrzením žalované ohledně příjmů i výdajů. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že věřitel nesplnil řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou dne 3. 8. 2024 jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

13. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 24 540 Kč. Žalovaná neprokázala, že dluh v celém rozsahu zaplatila. Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně, že na jistině úvěru žalovaná nadále dlužila částku 12 498,97 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi věřitelem a žalovanou je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor věřitele bezdůvodně obohatila, neboť jí věřitel plnil z neplatné smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 12 498,97 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Soud s ohledem na § 87 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru (s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance) zamítl část žaloby ohledně požadovaného úroku z prodlení v zákonné výši. Zatímco standardní bezdůvodné obohacení je zásadně splatné na základě jednostranné výzvy věřitele, k čemuž došlo výzvou odeslanou žalované dne 14. 5. 2025.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného smluvního úroku, , účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně při zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí dosáhla úspěchu v rozsahu 67,12 %, naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu 32,8 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34,32 %. Náklady žalobkyně představují částku 2 615 Kč (soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhrada zastoupení za tři úkony po částkách 400 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t., tři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za DPH z uvedených částek odměny a režijního paušálu. Při zohlednění částečného úspěchu tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 897,50 Kč.