4 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 42 302,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 374,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 374,53 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 24 928,22 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 612,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 277,24 Kč od 2. 11. 2022 do 18. 12. 2023 a dále s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 10 902,71 Kč od 19. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 26 777,24 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 302,75 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, s.r.o., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 10. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit do výše 30 000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku ve výši 28 780 Kč na koupi sjednaného zboží. Zbytek mohl opakovaně čerpat bez určení účelu. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Dále se zavázal uhradit poplatky za poskytnuté bankovní služby ve výši dle sazebníku. O výši čerpané jistiny, výši splatných úroků a výši měsíční splátky byl žalovaný informován měsíčním výpisem z účtu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Dne 1. 11. 2022 tedy došlo ke zesplatnění doposud neuhrazené jistiny úvěru a dalších neuhrazených závazků vyplývajících ze smlouvy. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 12 515,34 Kč. Dlužná částka ke dni zesplatnění je 29 889,87 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroku ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny od 2. 11. 2022 až do jejího zaplacení, stejně tak požaduje zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny od 2. 11. 2022 do jejího zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 7. 11. 2023, s účinností od 7. 11. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 4. 12. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč, když částka 28 780 Kč byla určena na koupi relaxačního zboží. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši 695 Kč. Součástí smlouvy byl i sazebník a obchodní podmínky. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 900 Kč. Na nájem bytu hradí měsíčně částku ve výši 8 500 Kč. Strany si sjednaly možnost odstoupení od smlouvy a okamžité zesplatnění celé dlužné částky v případě, kdy se žalovaný dostane se splněním alespoň dvou splátek do prodlení nebo s jednou splátkou po dobu delší jak tři měsíce.

4. Z odstoupení od smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil řádně a včas svoje závazky odstoupila ke dni 1. 11. 2022 od smlouvy a celá dosud neuhrazená částka se tak stala splatnou.

5. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši celkem 30 342 Kč. Na svůj dluh uhradil částku ve výši 12 515,34 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 7. 11. 2023 na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2023 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 9. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit na částku 30 000 Kč. Žalovaný částku 28 780 Kč využil ke koupi zboží, částku 1 562 Kč využil dle svého uvážení. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil řádně a včas, a tak žalobkyně celý úvěr ke dni 1. 11. 2022 zesplatnila. Ke dni zespatnění činila dlužná částka celkem 29 889,87 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 12 515,34 Kč. Při uzavírání smlouvy o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala reálnými výdaji žalovaného. Soud konstatuje, že není možné, aby výdaje žalovaného činily měsíční částku pouze ve výši 8 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k tomu, aby soud měl za prokázané, že úvěruschopnost žalovaného byla prokázána, doložit tvrzené výpisy z bankovního účtu žalovaného, aby bylo zřejmé, že měla přehled o reálných příjmech a výdajích žalovaného.

14. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 29 889,87 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil částku ve výši 12 515,34 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 17 374, 53 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůta soud neshledal důvod.

15. Zbývající část žaloby ohledně požadované zbylé částky, poplatku a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, a tomu tedy náleží částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož se však žalovaný ani nevyjádřil k žalobě, ani se nedostavil k jednání soudu, nebylo možné uvažovat ani o paušální náhradě hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., a proto nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.