4 C 423/2025

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 23. 9. 2025 a dané žalovanou žalobci téhož dne je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 140,16 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce advokáta Jméno advokáta A 1. Žalobce se proti žalované domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2025. Žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2021 jako Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Krátce po kritice neřešených technických problémů s monitorem životních funkcí a defibrilátory zn. Anonymizováno ze dne 18. 9. 2025 dostal žalobce od žalované okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaná tento krok odůvodnila tím, že žalobce jako vedoucí výjezdové skupiny dne 15. 9. 2025: 1) Po předání osoby v právnická osoba se s celou výjezdovou skupinou zdržel 30 minut na kávě na Anonymizováno příjmu právnická osoba, neboť se loučil s kolegyní Anonymizováno Anonymizováno. 2) Žalobce nezasáhl, když Anonymizováno Anonymizováno oznámila vysílačkou operačnímu středisku, že žalobce převzal řízení vozu. 3) Umožnil řídící Anonymizováno, aby z návratové trasy zajela do nákupního centra Anonymizováno a vyzvedla si zde balík z výdejního boxu. 4) Zastavil s kolegy v obci adresa na zmrzlinu, kterou zkonzumoval venku u zaparkované vozu. 5) V důsledku těchto zdržení se vrátil na základu do Anonymizováno o 38 minut později. 6) Žalobce upravil čas odjezdu z právnická osoba a místo 10:52 hodin uvedl v záznamu čas 10:16 hodin. Dále upravil čas návratu na základnu v Anonymizováno, místo času 11:38 hodin uvedl v záznamu čas 11:00 hodin. Žalobce byl přesvědčen, že jeho jednání nepředstavovalo zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, naopak šlo podle žalobce o odvedu vedení žalované za otevřenou kritiku týkající se přístrojů Anonymizováno. Žalobce tedy dopisem ze dne 31. 10. 2025 oznámil žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávaní. Kromě uvedeného napadl žalobce také vymezení druhého a třetího důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru s tím, že komunikaci s operačním střediskem vedla Anonymizováno Anonymizováno, stejně tak trasu vozu určovala tato osoba. K úpravě času v záznamu žalobce podotkl, jde pouze o formální změnu, která se děje běžně z důvodu vykazování úkonů vůči zdravotní pojišťovně. Žalobce podle svého názoru svým jednáním, které mu žalovaná vytýká v okamžitém zrušení jeho poměru, neohrozil akceschopnost výjezdové skupiny, která byla schopna okamžitě vyjet k naléhavému případu. Důsledky podle něho byly pro poskytování Anonymizováno péče žalovanou zanedbatelné, stejně tak nedošlo ani k ohrožení dobrého jména žalované. Žalobce dále podotkl, že žalovaná zdržení Anonymizováno s kolegy v zařízení nebo občerstvení na trase dlouhodobě tolerovala a případ žalobce se vyznačuje exemplárním potrestáním kritika, byť nadřízený žalobce hodnotil opakovaně a naposledy dne 11. 2. 2025 pozitivně. Závěrem žalobce napadnul okamžité zrušení pracovního poměru jako tzv. odvetné opatření, což je podle něho v rozporu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, a proto je toto právní jednání neplatné. Jednání žalované dále odporuje podle žalobce dobrým mravům a představuje zneužití práva ze strany žalované Anonymizováno 2. Žalovaná považovala okamžité zrušení žalobcova pracovního poměru za důvodné a v souladu se zákoníkem práce. Prodlevy žalobce a jím vedené výjezdové skupiny prokazuje záznam z GPS a kamery v voze. Žalobce strávil bezdůvodně 37 minut v právnická osoba poté, co předal osobu, následně umožnil zajížďku vozu do obchodního centra Anonymizováno, což trvalo 3 minuty, vzápětí zastavil na 16 minut před restaurací v Anonymizováno. Žalobce tak jako vedoucí výjezdové skupiny dopustil, že tato jediná skupina nebyla pro obyvatele Anonymizováno regionu po dobu 55 minut dostupná. Žalovaná popřela, že by okamžité zrušení pracovního poměru žalobce bylo pomstou tehdejší ředitelky tituly před jménem jméno FO. Žalobce nebyl jediným, kdo v uplynulých letech kritizoval uvedenou techniku, přesto žalovaná nikdy proti oponentům kázeňsky ani jinak nezakročila. Veškeré zápisy (cca 200 zápisu za kalendářní rok připadajících na 50 000 výjezdů) žalovaná prověřila. Kromě toho funkčnost přístrojů prověřoval právnická osoba, a to bez negativního zjištění u žalované. Žalovaná zdůraznila, že žalobce své povinnosti porušil zvlášť hrubým způsobem, přihlédne-li se k jeho funkci Anonymizováno. Byl to žalobce, kdo zodpovídal za vedení výjezdové skupiny včetně rozhodování o návratu na základnu, určení trasy vozu či korekce komunikace s dispečinkem. Přesto žalobce připustil, že tato skupina nebyla téměř hodinu dostupná pro osoby a pouze díky příznivé shodě okolností se nikomu nic nestalo. Žalovaná dále žalobci vytýkala, že nesložil specializační zkoušku, a i nadále jako jediný musel pracovat pod odborným dohledem. Dále žalovaná žalobci vytýkala, že opakovaně v posledním roce rušil své směny, aniž by následně doložil překážky v práci. Výjezdové skupiny tak byly nuceny fungovat bez osoby. Z těchto důvodů nebylo možné po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobci dala místo okamžitého zrušení jeho pracovního poměru výpověď, neboť u žalované nelze žalobci přidělovat práci pod přímým vedením tak jako v zařízení a dále s ohledem na žalobcovy absence a jeho rizikové chování nebylo možné osoby do budoucna vystavit riziku nedostupnosti Anonymizováno péče. Žalovaná se ohradila proti tvrzení, že občasné zdržení či občerstvení posádky je u žalované běžnou praxí s tím, že takové chování jednak a především znamená nedostupnost péče a jednak poškozuje reputaci žalované.

3. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o následujících skutečnostech: Okamžité zrušení pracovního poměru převzal žalobce od žalované dne 23. 9. 2025. Žalobce veřejně kritizoval problémy s monitory životních funkcí a defibrilátory Anonymizováno. Žalobce se dne 15. 9. 2025 po předání osoby v právnická osoba zdržel na Anonymizováno příjmu, zastavil s kolegy při návratu na základnu v Anonymizováno na zmrzlinu, po příjezdu na základnu upravil čas skutečného odjezdu z zařízení a návrat na základnu v Anonymizováno. Žalobce dne 31. 10. 2025 sdělil žalované, že trvá na svém dalším zaměstnávání.

4. Soud z listin čtených k důkazu učinil následující chronologicky seřazená zjištění. Z pracovní smlouvy ze dne 26. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal u žalované pracovat jako Anonymizováno výjezdových skupin, a to počínaje dnem 1. 11. 2021 na dobu neurčitou. Ze záznamu o hodnotícím pohovoru ze dne 11. 2. 2025 bylo zjištěno, že nadřízený žalobce Anonymizováno. tituly před jménem jméno FO hodnotil pracovní výsledky žalobce jako stabilní a dobré, jeho chování jako přátelské a profesionální, jeho odbornou úroveň jako výbornou. Nadřízený žalobce ocenil jako spolehlivého Anonymizováno. Žalobci bylo uloženo, aby se připravil na atestaci a informoval Anonymizováno o postupu ve vzdělávání. Žalobci bylo přiznáno osobní ohodnocení ve výši 21 600 Kč měsíčně. Totéž bylo zjištěno také za předchozí období ze záznamů o hodnotících pohovorech se žalobcem ze dne 13. 2. 2023 a 26. 2. 2024. Ze mzdových výkazů žalobce za období od dubna srpna 2025 bylo zjištěno, že žalovaná vykazovala ve fondu pracovní doby žalobce manko ve výši desítek hodin každý měsíc v tomto období. Z protokolu právnická osoba ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že u žalované byla zahájena kontrola dne 17. 3. 2025 zaměřená na defibrilátory a monitory Anonymizováno. Kontrola sice vyhodnotila také podklady získané až do 27. 8. 2025, nicméně v žádném souboru zkoumaných dokumentů není záznam o výjezdu žalované k osoba z Anonymizováno ze dne 1. 8. 2025. Závěrem Anonymizováno kontrolu uzavřel tak, že nebyly zjištěny nedostatky. Na zvukovém záznamu komunikace vozidla Anonymizováno ze dne 15. 9. 2025 byl slyšet ženský hlas, který oznamuje dispečinku, že řízení převzal žalobce. Na videozáznamu ze vozu byl vidět čas odjezdu z právnická osoba v 10:52 hodin, dále čas příjezdu vozu na základnu v Anonymizováno v 11:38 hodin. Na záznamu byla také vidět zajížďka vozu do obchodního centra Anonymizováno a vyzvednutí balíku Anonymizováno v čase 10:57 hodin a následně zastávka vozu u restaurace v čase 11:15 – 11:31 hodin. Ze záznamu o výjezdu ze dne 15. 9. 2025 bylo zjištěno, že ve výjezdové skupině působil žalobce jako Anonymizováno, dále tituly před jménem jméno FO jako Anonymizováno a jméno FO jako řidič. Žalobce zaznamenal v záznamu čas předání osoby v 10:15 hodin a čas návratu na základnu v 11:00 hodin. Z článků publikovaných na Anonymizováno Anonymizováno.cz dne 17. a 18. 9. 2025 bylo zjištěno, že tisk informoval o střetu mezi vedením žalované reprezentovaným ředitelkou tituly před jménem jméno FO na jedné straně a Anonymizováno, Anonymizováno na druhé straně. Jmenovitě v článku ze dne 18. 9. 2025 vystoupila mj. osoba jméno FO a žalobce. Předmětem článků byly stížnosti Anonymizováno včetně žalobce na nespolehlivost monitorů a defibrilátorů Anonymizováno. Žalobce sám vyjádřil v článku z 18. 9. rozčarování nad bezmocí něco změnit, když ohlášení poruchy vedení žalované právnická osoba šetřením průběhu celého výjezdu a problém se stočí na nedostatky personálu místo na nedostatky přístroje. Ředitelka Anonymizováno tyto výhrady v článcích popřela. Vyjádření nespokojeného personálu vysvětlila ředitelka snahou očernit vedení s tím, že vedení žalované poruchy přístroje hlásí výrobci a u žalované v té době probíhala kontrola právnická osoba. Články byly vydány krátce po úmrtí osoby z Anonymizováno po výjezdu Anonymizováno služby dne 1. 8. 2025, kdy byla uvedená technika použita. Z e-mailu žalobce adresovanému tituly před jménem jméno FO dne 22. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalobce se obrací na své vedení a přiznává své pochybení týkající se zdržení posádky a úpravy časů v záznamu při výjezdu dne 15. 9. 2025. Závěrem situaci hodnotí jako výjimečnou a slibuje, že se takové pochybení z jeho strany již nebude opakovat. Z dopisu žalované žalobci ze dne 23. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná ukončuje se žalobcem okamžitě pracovní poměr z důvodu, že úmyslně dne 15. 9. 2025 porušil řadu svých povinností.

1. Žalobce ve podezřelý výraz dokumentaci změnil čas odjezdu z právnická osoba na 10:16, ačkoliv výjezdová skupina opouštěla zařízení až v 10:52 hodin. Výjezdová skupina bezdůvodně strávila v prostorách zařízení o půlhodinu více času. Žalobce následně nezasáhl, když osoba oznámila operačnímu středisku, že převzal řízení vozu.

2. Žalobce umožnil osoba, aby zajela neoprávněně z návratové trasy do obchodního centra Anonymizováno pro balík z výdejního boxu, čímž došlo k další prodlevě v návratu na základnu.

3. Následně v 11:15 hodin žalobce stále v rámci výjezdu navštívil se svými kolegy restauraci a strávil 16 minut konzumací občerstvení před restaurací na venkovním posezení u zaparkované vozu. Žalobce se tak na základnu vrátil až v 11:38 hodin, tedy téměř hodinu a půl po předání osoby. Přesto ve podezřelý výraz dokumentaci uvedl čas návratu v 11:

0. Žalovaná v chování žalobce spatřovala ohrožení dostupnosti neodkladné péče veřejnosti, zfalšování podezřelý výraz dokumentace, využití pracovní doby a svěřených výrobních prostředků k činnostem, které s prací žalobce nesouvisely, závěrem ohrožení dobrého jména zaměstnavatele a porušení etických principů práce Anonymizováno služby. S ohledem na postavení žalobce, jakožto vedoucího výjezdové skupiny, a četnost porušení povinností z jeho strany považovala žalovaná takové jednání za nepřijatelné a neomluvitelné Anonymizováno Z výslechu náměstka žalované tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že k žalobci má aktuálně negativní vztah, a to od jednání mezi stranami tohoto sporu v únoru letošního roku. Naopak svědkův vztah k žalované je pozitivní. Svědek se kriticky vyjádřil k tomu, že žalobce dosud neabsolvoval odbornou zkoušku a musí pracovat jako jediný Anonymizováno pod odborným dohledem. Dále svědek uvedl, že byl konsternovaný chováním žalobce během návratu z právnická osoba dne 15. 9. 2025 na základnu v Anonymizováno. Návrat trval v důsledku žalobcova pochybení o cca 50 minut déle. Žalobce jakožto Anonymizováno a vedoucí výjezdové skupiny měl zamezit prodlevám či neadekvátní komunikaci řídící osoby s dispečinkem. Žalobce tímto jednáním podle svědka ohrozil zdraví a životy osoby v Anonymizováno a okolí a dále ohrozil dobrou pověst žalované. Své jednání se žalobce následně ještě snažil zakrýt uvedením jiných časů do záznamu o výjezdu. Svědek vyloučil, že by okamžité zrušení pracovního poměru žalobce jakkoliv souviselo s kritikou vztahující se k monitorům a defibrilátorům Anonymizováno. Naopak na své nestandardní chování upozornila přímo výjezdová skupina údajně žertovným hlášením do vysílačky, a proto taky žalovaná včetně svědka kontrolovala průběh výjezdu zachyceného na záznamech z GPS a kamer ze sanitky.

5. Z důvodu nadbytečnosti nebyl k důkazu proveden žalobcem navrhovaný záznam GPS ze dvou dalších vozu žalované ze dne 15. 9. 2025, ze stejných důvodů nebyl proveden ani výslech dalších 13 svědků a dále nebylo přehráno video žalobce zveřejněné na stránkách Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 48 hodin před tím, než žalobce obdržel okamžité zrušení pracovního poměru. Veškeré uvedené důkazní návrhy se vztahovaly k argumentaci žalobce o nerovném zacházení, resp. odvetě žalované za kritiku žalobce. Soud se nicméně jako primárním hlediskem pro řešení tohoto sporu zabýval tím, zda za prvé došlo k porušení povinností žalobce popsaných v okamžitém zrušení pracovního poměru a za druhé zda k porušení ze strany žalobce došlo zvlášť hrubým způsobem. S ohledem na níže popsaný závěr pak bylo nadbytečné řešit ještě druhou linii žalobcovy argumentace.

6. Soud neměl důvod pochybovat o pravosti a pravdivosti předložených listin, když zjištění z nich učiněná (viz výše) na sebe logicky a především časově navazují a jsou rovněž ve shodě s tím, co účastníci prohlásili za nesporné. Ze stejných důvodů hodnotil soud totožně také předložené audio a video záznamy. K pravdivosti údajů v listinách je třeba upozornit na jednu výjimku. Touto výjimkou je čas návratu výjezdové skupiny uvedený žalobcem v záznamu o výjezdu. Skupina vedená žalobcem se vrátila reálně podle kamerového záznamu v 11:38 hodin, nikoliv v 11:00 hodin, jak uvedl žalobce v záznamu. Pokud jde o výslech tituly před jménem jméno FO nelze rozhodně říci, že by svědek vědomě svou výpověď měnil či zamlčoval rozhodující skutečnosti. Na druhou stranu však jeho výpověď byla vůči žalobci jednoznačně negativně nastavená, a to zřejmě z důvodů mnohem starších než těch, o kterých svědek hovořil. V této souvislosti lze odkázat na popis zkušeností svědka s prvním působením žalobce u žalované a především na okolnosti žalobcova odchodu. Nicméně podstatou svědectví je to, co svědek vnímal svými smysly, nikoli to, jaký názor na situaci a žalobce má. V tomto rozsahu tedy i toto svědectví korespondovalo se zjištěním z listin a záznamů. Ze svědectví bylo důležité ještě to, že žalobce v pozici lékaře byl odpovědný za výjezd celé skupiny včetně návratu zpět. Zásadní pro rozhodnutí bylo pak, že jednání žalobce popsané v bodech 1. až 3. okamžitého zrušení pracovního poměru bylo prokázáno, a to především kamerovým záznamem ze sanitky a zvukovým záznamem z komunikace přes vysílačku. Tento záznam zachycuje minutu po minutě návrat výjezdové skupiny vedené žalobcem. Pro řešením sporu pak nebylo významné, zda byl, či nebyl monitor a defibrilátor Anonymizováno vadný. Faktem zůstává, že žalobce a vedení žalované na tuto věc veřejně vyjádřili své protichůdné názory a s ohledem, a to v návaznosti na událost ze dne 1. 8. 2025. Mezi účastníky řízení tak v rozhodné době panovala vypjatá atmosféra. Pro rozhodnutí ve věci nebyly významné ani výkazy mzdových nároků žalobce za několik měsíců zpětně, a to především proto, že absence žalobce nebyly důvodem pro rozvázání jeho pracovního poměru a za druhé opakované absence za dobu pěti měsíců by nutně zaměstnavatel řešil mnohem dříve a jinak než 23. 9. 2025, např. mimořádným hodnotícím pohovorem se žalobcem či výtkou a odebráním osobního ohodnocení, pokud by tyto tvrzené absence zaměstnavateli skutečně vadily a ohrožovaly jeho provoz.

7. Soud tedy dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy jako Anonymizováno výjezdových skupin od 1. 11. 2021 na dobu neurčitou. Nadřízený Anonymizováno tituly před jménem jméno FO hodnotil žalobce v uplynulých letech vždy veskrze pozitivně, což souviselo s přiznáním osobního ohodnocení v nemalé výši. Jediným apelem Anonymizováno na žalobce bylo to, aby složil odbornou zkoušku. Žalobce dne 15. 9. 2025 předal osobu na Anonymizováno příjmu právnická osoba v 10:15 hodin. Následně však místo návratu na základnu Anonymizováno služby v Anonymizováno setrval žalobce se svou výjezdovou skupinou 37 minut v prostorách zařízení na kávě do 10:52 hodin. Následně neřešil hlášení Anonymizováno řídící osoby, že řízení přebírá žalobce. V 10:57 hodin sjela Anonymizováno z návratové trasy k obchodnímu centru Anonymizováno, aby si osoba vyzvedla z výdejního boxu svůj balíček. Došlo tak ke zdržení dalších 3 minut. Následně výjezdová skupina vedená žalobcem zastavila na návratové trase na 16 minut před restaurací v obci adresa na zmrzlinu. Na základnu v Anonymizováno se žalobce a jeho skupina vrátili v 11:38 hodin. Výjezdová skupina se tak zdržela při návratu na svou základnu celkem o téměř hodinu. Ve zpravodajském článku byla dne 18. 9. 2025 zveřejněna výměna názorů mezi vedením žalované a žalobcem na téma bezpečnosti používání monitorů a defibrilátorů Anonymizováno. Žalobce se dne 22. 9. 2025 ke svému pochybení, kterého se dopustil dne 15. 9., nadřízenému přiznal e-mailem a přislíbil nápravu. Dne 23. 9. 2025 rozvázala žalovaná se žalobcem jeho pracovní poměr okamžitým zrušením, ve kterém popsala jako důvod jednání žalobce při vedení výjezdové skupiny během dopoledne dne 15. 9.

8. Soud tento spor posuzoval podle právní úpravy účinné ke dni 23. 9. 2025, kdy žalovaná přistoupila k okamžitému zrušení pracovního poměru, tj. podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění poslední novelizace zákonem č. 120/2025 Sb. (tzn. ve znění účinném do 31. 12. 2025).

9. Žaloba byla v této věci podána dne 10. 11. 2025, tedy ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr žalobce skončit, tzn. v souladu s ustanovením § 72 zák. práce.

10. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

11. Podle § 301 písm. b), d) zák. práce zaměstnanci jsou povinni využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

12. Podle § 11 zák. práce vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny.

13. Podle § 302 zák. práce vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní výkonnost a pracovní výsledky, b) co nejlépe organizovat práci, …, f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů, g) zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.

14. Podle § 55 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách zdravotnická dokumentace musí být vedena a zpracovávána průkazně, pravdivě, srozumitelně a čitelně.

15. Hlediska, podle kterých soud posuzoval v této věci závažnost porušení povinností ze strany žalobce se odvíjela od kritérií shrnutých především v odstavci 18 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2024, č.j. 21 Cdo 346/2023 - 130: „Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302 až 304 zák. práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (dále též jen „pracovní povinnosti“) právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje – jak vyplývá z ustanovení § 52 písm. g) a § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nejvyšší intenzity (zvlášť hrubým způsobem) je důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru nebo k výpovědi z pracovního poměru [§ 55 odst. 1 písm. b), § 52 písm. g) část věty před středníkem zák. práce]. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány, přičemž na jejich vymezení závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance k jeho osobě, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval (srov. ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7–8, roč. 1995, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21/2001 Sb. rozh. obč.). Výsledné posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti přitom není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek; k některým z nich je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, uveřejněného pod č. 25/2013 Sb. rozh. obč., rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3034/2016, uveřejněného v časopise Právní rozhledy č. 5/2017, s. 40, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3325/2012). Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce výjimečným opatřením (srov. dikci ustanovení § 55 odst. 1 zák. práce „Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, ...“). K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1218/2005, uveřejněného pod č. 32/2007 Sb. rozh. obč.).“ 16. Žalobce v tomto případě pracoval pro žalovanou téměř 4 roky, přičemž jeho nadřízený Anonymizováno. tituly před jménem jméno FO jeho pracovní výkon hodnotil po celou – nikoliv krátkou – dobu veskrze pozitivně. Nadřízený od žalobce očekával složení odborné zkoušky, což však žalobci nebránilo ve výkonu práce u žalované. Žalobce s ohledem na svou funkci Anonymizováno byl podle ustanovení § 11 zák. práce vedoucím zaměstnancem ve výjezdové skupině, a to ve vztahu k řídící záchranářce i dalšímu záchranářovi. Uvedené znamená, že žalobce byl povinen plnit nejen základní zaměstnanecké povinnosti podle § 301 zák. práce (viz odst. 11 odůvodnění), ale ještě okruh dalších povinností dle § 302 zákoníku práce (viz. odst. 13 a 14 odůvodnění). Žalobce na plnění těchto povinností při návratu z výjezdu dne 15. 9. 2025 rezignoval a skutečně porušil povinnost využívat pracovní dobu a pracovní prostředky k výkonu pracovních úkolů. Neochránil majetek žalované před zneužitím a nejednal s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, když uvedeného dne mimo svou základnu konzumoval kávu či zmrzlinu. Jako vedoucí zaměstnanec pak nedostatečně korigoval jednání své kolegyně jméno FO, když ponechal bez reakce její hlášení a zajížďku pro balíček, a svolil k prodlevě výjezdové skupiny v právnická osoba či zastávce na zmrzlinu. Žalovaná pak důvodně žalobci vytýkala také úpravu času návratu na základnu, což lze skutečně hodnotit jako porušení ustanovení § 55 odst. 2 zákona o zdravotních službách. Žalobce tedy skutečně porušil uvedeného dne celou řadu svých zaměstnaneckých povinností.

17. Současně však nelze nezohlednit, že k uvedenému došlo v době vypjatých vztahů mezi vedením a zaměstnanci žalované, kdy žalobce a podle novinového článku také další zaměstnanci necítili podporu ve svém úsilí. Nelze odhlédnout od smyslu kritického vystoupení žalobce v médiích. Tím smyslem bylo zlepšení technického vybavení, se kterým záchranáři pracují. Žalobce tedy evidentně měl zájem přispět ke kvalitním výsledkům záchranné služby a očividně mu nebylo lhostejné zdraví a bezpečnost pacientů, jak mu žalovaná vytýká. Způsob porušení jeho povinností dne 15. 9. 2025 tak připomíná jakousi revoltu či provokaci. Tuto úvahu podporuje způsob jednání výjezdové skupiny a postupné dílčí průtahy s návratem na svou základnu: Půl hodiny káva, vzápětí po ujetí části zpáteční cesty tři minuty pro balíček, nakonec po ujetí další části zpáteční cesty čtvrt hodiny zmrzlina, a to vše stále na trase návratu a v dosahu sanitky. Celkové objektivní dopady (tzn. celkové zdržení téměř hodinu a nepříznivá prezentace Anonymizováno při zajištění soukromých věcí na veřejnosti v době služby) žalobce záhy jednak pochopil a jednak svého chování litoval, o čemž svědčí jeho e-mail nadřízenému tituly před jménem jméno FO dne 22. 9. 2025. I tuto reakci tak lze zohlednit ve prospěch žalobce. Dalším faktem pak zůstalo, že v důsledku žalobcova porušení povinností nedošlo k újmě na zdraví a nenastaly ani jiné hmotné škody, byť toto žalobce nemohl vědět dopředu. Žalobce a jím vedená výjezdová skupina si sice během návratu počínala laxně, nikoliv však bezohledně ke svému poslání, neboť stále byla na trase návratu a v dosahu dispečinku. Soud se proto neztotožnil s hodnocením zaměstnavatele, že se žalobce dopustil flagrantního porušení základních povinností zaměstnance a lékaře. Žalobce porušil své povinnosti, nicméně ani v souhrnu nedošlo k naplnění podmínek, za kterých lze poměr ukončit okamžitým zrušením. Porušení povinností ze strany žalobce totiž nedosáhlo po shrnutí výše uvedeného zvlášť hrubé intenzity.

18. Závěrem lze dodat, že žalovaná sice namítala, že v daném případě po ní nebylo možné spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala i ve výpovědní době, pokud by žalobci dala výpověď, avšak ani s tímto nebylo možné souhlasit. Žalobce totiž, jak uvedl náměstek žalované tituly před jménem jméno FO, po celou dobu svého pracovního poměru nepracoval samostatně, nýbrž pod dohledem nadřízeného lékaře. Za předpokladu, že by žalobce obdržel výpověď by se na tomto režimu a kontrole žalobce nic během výpovědní doby nezměnilo. Soud tedy rozhodl o neplatnosti rozvázání pracovního poměru žalobce okamžitým zrušením ze dne 23. 9. 2025.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25 140,16 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a), dále § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč podle sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast na jednání před soudem dne 25. 3. 2026 od 12:32 hodin do 15:22 hodin) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou z adresa a zpět dne 25. 3. 2026 náhrada 2 524,10 Kč za 260 ujetých kilometrů v částce 1 924,10 Kč (34,10 Kč za litr motorové nafty dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 124,10 Kč ve výši 4 016,06 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu ve výroku II., může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.