4 C 427/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 138 667,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 100 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 84 567,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 582,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 385,90 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 000 Kč od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 43 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 660,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 650,24 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 913,86 Kč od 15. 12. 2022 do 29. 1. 2023, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 23 913,86 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 813,86 Kč od 30. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 138 667,36 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 20. 5. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 43 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Dále uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 2. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě ze dne 20. 5. 2020 zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku ve 21 měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 51 909 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 41 456 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 8 953 Kč za rozšířenou doplňkovou službou komfortního a flexibilního splácení; dohodnutá úroková sazba činila v případě první smlouvy 20,82% ročně. Žalovaný se ve smlouvě ze dne 2. 1. 2020 zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku v 18ti měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 34 083 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 17 500 Kč a částkou 16 583 Kč za zpracování úvěru, dohodnutá úroková sazba činila v případě druhé smlouvy výši 24,57 % ročně. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje v zákaznické kartě. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil-do podání žaloby na svůj dluh plnil pouze z části. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 23 900 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 14. 12. 2022, s účinností od 16. 12. 2022 postoupila pohledávky za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 20. 5. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 43 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 51 909 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 41 456 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou 8 953 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, to vše v 21 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 2. 1. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 34 083 Kč, který byl tvořen úrokem ve výši 17 500 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 16 583 Kč, to vše v 18ti měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky.

4. Ze zákaznických karet právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem. Dále z nich bylo zjištěno, že příjem žalovaného v lednu i květnu 2020 činil 62 584 Kč. Tato částka je zároveň uvedena jako celkový příjem domácnosti. V obou případech žalovaný uvedl, že nemá žádné další výdaje na další splátky. Odhadované výdaje v obou případech uvedl žalovaný na částku 9 000 Kč. V části nazvané ověřené dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně zaškrtla v obou případech možnost pracovní smlouva a daňové přiznání.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a z podacího lístku vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 78 000 Kč, kterou si žalovaný převzal vždy v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužné částky vrátit ve splátkách spolu s celkovým poplatkem v celkové výši 89 992 Kč (51 909 + 38 083 Kč), který byl tvořen kapitalizovaným úrokem, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Při uzavírání smluv o úvěru ověřila právní předchůdkyně žalobkyně totožnost žalovaného a žalovaný jí sdělil své příjmy, výdaje. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka měla být k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využita pouze pracovní smlouva a daňové přiznání. To však žalobkyně soudu nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný uhradil na svůj dluh z uvedených smluv celkem částku 23 900 Kč.

7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Soud proto postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. 28 Co 221/2020-205) jakožto soudu nadřízeného, dle kterého je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dva úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jejího příjmů a výdajů. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila z doložené pracovní smlouvy a daňového přiznání, to však soudu nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak vůbec nezabývala reálnými výdaji žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si k ověření tohoto měla například vyžádat výpis z bankovního účtu žalovaného, aby měla přehled o reálných příjmech a výdajích žalovaného.

13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatné. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvených úrocích a poplatcích, jak vyplývají ze smluv. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávek za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 78 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil částku ve výši 23 900 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 54 100 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných poplatků a úroků s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost obou smluv soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedených smluv nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí těchto poplatků.

15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci byl z větší části úspěšnější žalovaný, a tomu by tedy náležela částečná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady nevznikly, nebyla mu náhrada nákladů řízení přiznána.