4 C 45/2026

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 433 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 18. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovaným čerpána částka ve výši 24 170 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do 18. 11. 2024. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz, a to registrací žalovaného na těchto stránkách zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Prostřednictvím internetových stránek si žalovaný nastavil parametry úvěru a souhlasil se zněním smlouvy. K ověření totožnosti byla využita autorizační platba ve výši 1 Kč a dále fotokopie občanského průkazu žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplacen právní předchůdkyní žalobkyně po částech; dne 18. 11. 2022 částkou 12 170 Kč, dne 12. 4. 2024 částkou 4 000 Kč, dne 12. 4. 2024 částkou 4 000 Kč dne 13. 4. 2024 částkou 2 000 Kč a dne 13. 4. 2024 částkou 2 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný dluh nehradil řádně a včas (celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradil 12 170 Kč), v důsledku čehož žalobkyně zesplatnila celý dluh a žalovanému to oznámila dne 17. 6. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 11. 2025 a ta ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025. Žalovaný byl k úhradě dluhu naposledy vyzván předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tak v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 11. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání s úvěrovým limitem 12 170 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena na 24 měsíců. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal vrátit společně s ročním úrokem ve výši 457,50 % v měsíčních splátkách, kdy minimální částka se rovnala 10 % z použité částky. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den a dále poplatky za upomínání. Současně v případě prodlení delší než 60 dnů měla právní předchůdkyně žalobkyně právo celý úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení k posouzení smlouvy. Z přiloženého občanského průkazu soud zjistil, že tímto byla ověřena totožnost žalovaného.

4. V čestném prohlášení klienta ze dne 18. 11. 2022 stojí, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost činí 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů činí 3 000 Kč.

5. Z potvrzení o provedených platbách, vystavených společností , právnická osoba, , soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla dne 18. 11. 2022 zaslána částka 12 170 Kč, dne 12. 4. 2024 částka 4 000 Kč, dne 12. 4. 2024 částka 4 000 Kč, dne 13. 4. 2024 částka 2 000 Kč a dne 13. 4. 2024 částka 2 000 Kč.

6. Z e-mailu ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě bylo odesláno oznámení o zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu o celkové výši 20 388 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 11. 2025, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne 8. 11. 2025, soud zjistil že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., pohledávku za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025, ujednání o úplatě za postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 21. 11. 2025 bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Téhož dne byla sepsána předžalobní výzva s výzvou k úhradě dlužné částky 29 728 Kč do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 25. 11. 2025, o čemž svědčí přiložené potvrzení o podání doporučené zásilky.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 24 170 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem 457,50 % p. a. splatit v měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 12 170 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně následně svoji pohledávku za žalovaným postoupila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a ta ji následně postoupila žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, ve které jej znovu vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ničeho neuhradil.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by se žalobkyně věnovala otázce úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se v žalobním návrhu této otázce vůbec nevěnovala, ačkoliv jí z pozice profesionála v oblasti vymáhání pohledávek musela být dobře známa.

16. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C-679/18. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí byla platně postoupena pohledávka za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 24 170 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 12 170 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by zbývající peněžní prostředky žalobkyni, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . nebo právní předchůdkyni žalobkyně vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a ta ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil.

17. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, ) a stanoví soukromoprávní sankci poskytovateli úvěru spočívající v tom, že jeho nárok se omezuje výlučně na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez sjednaného příslušenství a poplatků, a to ve lhůtě, která se odvíjí od možností spotřebitele, nikoli od výzvy věřitele. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká poskytovateli úvěru teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny ve lhůtě určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná výzva věřitele k vrácení nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru tak prodlení dlužníka nezakládá. Splatnost jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele je proto dána až rozhodnutím soudu a do té doby se spotřebitel nemůže dostat do prodlení.

18. Žalovaný v projednávané věci zůstal zcela procesně pasivní a jednání se nezúčastnil; soud proto neměl k dispozici žádná skutková zjištění o jeho aktuálních možnostech plnění. Za této situace soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil lhůtu k plnění (vrácení poskytnuté jistiny) v délce 30 dnů, kterou považuje za přiměřenou jak z hlediska možností žalovaného, tak z hlediska oprávněných zájmů žalobkyně.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala částky 15 506,05 Kč. Úspěšná přitom byla co do částky 12 000 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí 77,4 %, neúspěch 22,6 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 54,8 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, jíž náleží odměna stanovená podle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 12 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 615 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 54,8 %, tj. částka 1 433 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.