4 C 456/2018

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 22 807,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 700,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 700,01 Kč od 30. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 16 107,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 704,14 Kč od 22. 12. 2017 do 29. 1. 2018, dále z částky 4 004,13 Kč od 30. 1. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 237,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 406,32 Kč.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 807,88 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba. , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 30. 10. 2015 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou zápůjčku v 14-ti měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 12 272 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěrového rizika a inkasním poplatkem. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly právní předchůdkyní žalobkyně využity žalovaným poskytnuté údaje o zaměstnání a výši příjmů a výdajů žalovaného. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nehradil - do podání žaloby na svůj dluh zaplatil pouze částku 8 299,99 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 12. 12. 2017 postoupila pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem ze dne 11. 1. 2018.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 30. 10. 2015 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 12 272 Kč, který byl tvořen kapitalizovaným úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 406,32 Kč, a to vše v 14 měsíčních splátkách. Ve smlouvě žalovaný svým podpisem potvrdil, že zapůjčenou částku převzal v hotovosti při uzavření smlouvy.

4. Žalovaný vyplnil před uzavřením smlouvy údaje o svých příjmech a výdajích v žádosti o úvěr.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2017 a z přehledu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2018 a z podacího lístku ze dne 15. 1. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a požádala o uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z předžalobní výzvy a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě.

6. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu s poplatkem ve výši 12 272 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným v dosud neuhrazené výši na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby. Do podání žaloby žalovaný na svůj dluh z uvedené smlouvy zaplatil pouze částku 8 299,99 Kč.

7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. L 133, 22. 5. 2008, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

8. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 22 odst. 5 téhož zákona není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.

9. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 občanského zákoníku je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2991 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi původním věřitelem a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť smlouva mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena dne 30. 10. 2015 a věřitel poskytl úvěr žalovanému v rámci své podnikatelské činnosti. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet půjčku. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně soudu nijak neprokázala, že by původní věřitel jakkoliv ověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Tvrdila sice, že vycházel z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, která porovnal s předloženými doklady, avšak tato svá tvrzení nijak nedoložila a tedy ani neprokázala. Původní věřitel tak řádně nesplnil svoji zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným jako absolutně neplatnou (§ 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru). Absolutně neplatná jsou tak též ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že původní věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný dosud vrátil částku 8 299,99 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil, neboť mu původní věřitel plnil z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že původní věřitel platně a účinně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 6 700,01 Kč.

13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně nepochybně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 6 700,01 Kč od 30. 1. 2018 do zaplacení. Bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení vyzván v rámci oznámení o změně věřitele ze dne 11. 1. 2018. Tato výzva byla dne 15. 1. 2018 předána k poštovní přepravě. Dne 18. 1. 2018 se má za to, že byla zásilka žalovanému doručena a od následujícího dne plynula desetidenní lhůta stanovená žalovanému pro zaplacení. Lhůta by uplynula v neděli, a proto byl posledním dnem pro splnění den 29. 1. 2018, prodlení proto nastalo od 30. 1. 2018.

14. Zbývající část žaloby, tedy co se týče zbývající části požadovaných úroků z prodlení, smluvních úroků, inkasního poplatku a poplatku za administrativní činnost, soud s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

15. Závěrem je nutné uvést, že toto řízení bylo sice mnoho let v důsledku insolvenčního řízení žalovaného přerušeno, nicméně tato překážka odpadla po zrušení oddlužení žalovaného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2025, č.j. KSBR spisová značka-B-36. Ke dni vyhlášení tohoto rozsudku však zatím insolvenční soud podle výpisu z insolvenčního rejstříku dosud o dalším insolvenčním návrhu žalovaného, tentokrát ze dne 2. 5. 2025, nerozhodl. Věc je nově vedena pod sp. zn. KSBR spisová značka. Znamená to, že v době vyhlášení tohoto rozsudku řízení nebylo přerušeno podle § 140a odst. 1 zákon ač. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 6 700,01 Kč, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 16 107,87 Kč s příslušenstvím. Žalovanému by proto náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.