4 C 471/2023

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno r Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 17 845 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 4 845 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 675 Kč od 23. 1. 2022 do 18. 5. 2023 a z částky 4 845 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 666,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 845 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 23. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , a to distančním způsobem na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky uvedenými ve smlouvě a připojeném sazebníku. Žalobkyně se zabývala ověřováním úvěruschopnosti žalovaného na základě informací tvrzených žalovaným a informací získaných z veřejně dostupných evidencí. Žalobkyně postupovala v souladu s metodikou schválenou , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, i s evropskými předpisy. Výše měsíčního příjmu žalovaného činila částku 26 000 Kč, což umožňovalo bezproblémové uhrazení celého úvěru. Žalovaný se přihlásil do klientského portálu prostřednictvím dvou faktorového přihlášení, smlouvu odsouhlasil, proto mu následně byla zaslána na jeho e-mailovou adresu. Ještě téhož dne byla žalovanému zaslána částka 13 000 Kč na jeho bankovní účet. Na poskytnutý úvěr neuhradil žalovaný ničeho, ačkoli měl podle smlouvy uhradit poskytnutou jistinu ve výši 13 000 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatek za službu „presto“ ve výši 165 Kč. Společně s těmito částkami se žalobkyně domáhala rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 170 Kč, což představuje 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení (ode dne 22. 1. 2022).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že v dokumentu nazvaném „smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“ je žalobkyně označena jako „věřitel“ a žalovaný, identifikovaný jménem a příjmením, rodným číslem, trvalým pobytem a doručovací adresou, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu, jako „dlužník“. Uvedený dokument obsahuje závazek věřitele, že poskytne dlužníkovi úvěr až do výše 13 000 Kč, a závazek dlužníka splatit tento úvěr do 22. 1. 2022 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatkem za volitelnou službu „presto“ ve výši 165 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, . Předmětnou smlouvu měl žalovaný uzavřít prostřednictvím elektronického SMS kódu zaslaného na jeho telefonní číslo dne 23. 12. 2021. Součástí smlouvy je i prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Smlouva není žalovaným podepsána, v místě podpisu je uveden SMS kód , Anonymizováno, . Informace o úvěru jsou uvedeny rovněž v listině označené jako „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru.“ Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli byla žalovanému částka 13 000 Kč vyplacena na účet dne 23. 12. 2021. Podle výpisu o posouzení úvěruschopnosti měl žalovaný uvést svůj příjem ve výši 32 000 Kč, přičemž ověřen byl příjem ve výši 26 000 Kč. Jako výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky je uvedena částka 8 500 Kč, na bydlení 2 500 Kč, jako ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Jako rezerva pro výdaje je uvedena částka 700 Kč a disponibilní příjem 15 500 Kč. Totožnost žalovaného měla být autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, dne 23. 12. 2021, téhož dne byla na tento účet zaslána ze strany žalobkyně částka 13 000 Kč. Z kopie občanského průkazu soud zjistil identifikační údaje žalovaného. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 21 486,59 Kč, a to do tří dnů. Odeslání výzvy v den sepsání bylo prokázáno podacím lístkem pošty.

4. Soud postupoval v souladu s recentní judikaturou Krajského soudu v Brně (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně z 5. 8. 2021, č.j. , spisová značka, ) jakožto soudu nadřízeného, podle něhož je úkolem soudů v obdobných věcech na prvním místě posoudit, zda úvěrová instituce náležitě ověřila úvěruschopnost. Dojde-li totiž soud k závěru, že úvěrová instituce nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, potom není třeba se zabývat zachováním formy této smlouvy v elektronické podobě podle § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 104 a § 110 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), upravujícími negativní důsledky pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, které se již ovšem neprojeví. Zdejší soud proto v prvé řadě přistoupil k posouzení, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnilyli obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1723 odst. 2 o. z. se přitom ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

9. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s jakoukoli podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , jejichž závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu).

10. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet úvěr dostatečně. Žalobkyně ověření bonity žalovaného pouze tvrdila. A přestože žalobkyně uváděla, že příjmy žalovaného ve výši 26 000 Kč ověřila náhledem na jeho bankovní účet, tato svá tvrzení žádným způsobem nedoložila, a to ani důkazy připojenými k podané žalobě, ani v reakci na výzvu soudu učiněnou podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dne 14. 5. 2024. Při posuzování úvěruschopnosti se tak spokojila s pouhými tvrzeními žalovaného. Žalovaný přitom uvedl jako pravidelné měsíční výdaje rovněž částku na půjčky ve výši 8 500 Kč. Za této situace, kdy žalobkyně měla informace o tom, že žalovaný má již (blíže nespecifikované) závazky a splácí jiné půjčky, aniž by měla doloženy konkrétní příjmy žalovaného, existovaly důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. , spisová značka, ).

11. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění tohoto ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem citovaného zákona je implementace předpisů Evropské unie vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, podle něhož musí soud z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a v případě nesplnění této povinnosti dovodit absolutní neplatnost sjednané smlouvy. Podle citované směrnice totiž nelze sankci za porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele vázat na podmínku uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem. O tom ostatně svědčí i následně provedená novelizace zákona o spotřebitelském úvěru (učiněná zákonem č. 96/2022 Sb.), která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila absolutní neplatnost smlouvy přímo do znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Je-li pak absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích vyplývajících ze smlouvy, stejně jako ujednání o smluvní pokutě.

12. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční částku 13 000 Kč převodem na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu. Žalobkyně tak má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu ve výši 13 000 Kč (ani sám žalovaný netvrdil, že by na poskytnutém úvěru cokoli uhradil). V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.

13. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovaný byl vyzván k vrácení bezdůvodného obohacení výzvou odeslanou dne 10. 5. 2023. Tato výzva došla v souladu s § 573 o. z. žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. v pondělí 15. 5. 2023, přičemž podle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do tří dnů, tj. do čtvrtku 18. 5. 2023. Od 19. 5. 2023 se tak žalovaný ocitl v prodlení, a proto byl žalobkyni od tohoto data přiznán rovněž úrok z prodlení v zákonné výši.

14. Ve zbývající části, tj. pokud jde o částku 4 845 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 675 Kč od 23. 1. 2022 do 18. 5. 2023 a z částky 4 845 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, musela být žaloba zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala celkem částky 23 499,74 Kč, včetně úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni rozhodnutí. Úspěšná však byla pouze co do částky 15 238,49 Kč, tj. z 64,8 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 8 261,25 Kč, tj. z 35,2 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 29,6 %. Soud výši odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně posoudil podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.,“ a přiznal žalobkyni náhradu za odměnu jejího zástupce za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby) v celkové výši 900 Kč, přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. a. t. 300 Kč z tarifní hodnoty 17 845 Kč, a náhradu hotových výdajů s těmito úkony spojených v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 1, 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem by při plném úspěchu náležela žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 29,6 %, tj. částka 666,60 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).