4 C 49/2022

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 14 645,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 645,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 572,42 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 736 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 14 645,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 14 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 2 % čerpaného úvěru. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni 13. 11. 2020. Žalovaná tak žalobkyni dluží na jistině částku 13 572,42 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 29. 10. 2021 ve výši 1 028,16 Kč, poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši 44,53 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 572,42 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, tento však neuhradil ničeho.

2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela jednak z údajů uvedených žalovanou (zejména pokud jde o osobní poměry žalované a její příjmy ze zaměstnání), ale vycházela také z různých databází, registrů a rejstříků. Při zjišťování výdajů žalované žalobkyně vycházela z historických dat Českého statistického úřadu se zohledněním životního minima jedince. Nahlédnutím do příslušných databází pak žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr u žalobkyně závazky ve výši 8 752,95 Kč měsíčně, a u jiných poskytovatelů úvěrů pak žalovaná neměla žádné závazky. Ze zjištěných informací pak jednoznačně vyplývalo, že žalovaná je způsobilá požadovaný úvěr splácet.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, aniž by se předem omluvila. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 19. 2. 2020 a dispozic k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do 14 000 Kč (z toho hotovostní rámec 14 000 Kč), a žalovaná se zavázala tento úvěr průběžně splácet alespoň minimální měsíční splátkou ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % ročně, žalovaná měla celkem uhradit částku 16 392 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru obsahuje rozepsaná pravidla obsažená ve smlouvě včetně jednotlivých poplatků spojených s vedením úvěrového účtu a dále právo žalobkyně pro případ prodlení žalované se splácením ukončit smluvní vztah a/nebo prohlásit dluh žalované za ihned splatný.

5. Dle dokumentu„ platební historie“ ze dne 26. 10. 2021 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, minimální splátka činila 280 Kč, smlouva byla ukončena 13. 11. 2020 a poslední platba ve výši 1 000 Kč byla přijata dne 1. 2. 2021. Žalovaná hradila nepravidelně, dlužná částka dle dokumentu činí 14 635,93 Kč. Dle výpisu ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] vedené na jméno žalované za období od 14. 10. 2020 do 13. 11. 2020 činila dlužná částka 17 016,95 Kč, ve stejné výši byla uvedena i minimální splátka se splatností 3. 12. 2020. Upomínkou ze dne 14. 11. 2020 bylo žalované oznámeno zesplatnění pohledávky z důvodu prodlení. Dlužná částka činila 17 616,95 Kč, z toho 2 700 Kč představovaly poplatky a 1 344,53 Kč úroky. Tuto částku měla žalovaná uhradit nejpozději do 30. 11. 2020.

6. Dle úrokového lístku činil roční úrok produktu [příjmení] [příjmení], který byl žalované poskytnut, 22,99 %. Ze sazebníku poplatků soud zjistil, že poplatek za správu karty činí 49 Kč měsíčně, poplatek za zaslání upomínky činí 600 Kč a poplatek za přečerpání úvěru činí 300 Kč Tyto informace odpovídají obsahu výpisu z účtu a platební historii. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2021, která byla dle podacího archu podána k poštovní přepravě téhož dne, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 14 660,91 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od doručení výzvy.

7. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a o vydání kreditní karty, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované možnost čerpat úvěr až do sjednaného úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem splácet měsíčními splátkami alespoň ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, a to ani k předžalobní upomínce žalobkyně.

8. Pokud jde o ověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně předložila soudu žádost žalované o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a kopie lustrací v databázích evidujících existující závazky žalované. Ze žádosti, kterou žalovaná podepsala dne 17. 2. 2020, soud zjistil, že v době žádosti o úvěr byla žalovaná svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo střední a žila u rodičů. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že byla zaměstnána na pozici dělník/řemeslník a průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání za poslední 3 měsíce před žádostí činil 15 800 Kč. Žalovaná pak uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 36 000 Kč. Žalovaná pak uvedla, že nemá žádné nezbytné měsíční náklady mimo náklady na bydlení a jídlo. Ve vztahu k ostatním (běžným) výdajům domácnosti jedince je pak dle soudu dostačující, pokud žalobkyně vycházela z údajů Českého statistického úřadu. Soud také považuje za dostatečně pečlivý postup žalobkyně, která při porovnávání příjmů a výdajů žalované zohledňovala i výši životního minima jedince, kterou musí mít vždy k dispozici pro zajištění základních potřeb nutných pro život. Jako další výdaje pak žalobkyně zohledňovala i další závazky žalované; z lustrací žalobkyně pak skutečně vyplývá, že žalovaná na splátkách dalších závazků vynaložila 8 752,95 Kč měsíčně, přičemž na těchto závazcích neměla žádný dluh. Soud shrnuje, že žalobkyně obezřetně zohlednila veškeré v úvahu přicházející aspekty příjmové a výdajové stránky žalované, které mohly ovlivnit její schopnost splácet poskytnutý úvěr. Pokud žalobkyně na základě výše uvedených údajů dospěla k závěru, že žalovaná byla schopná úvěr splácet bez ohrožení vlastní výživy, mohla tak učinit zcela opodstatněně.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, věřitelem se rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatelem se rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi účastníky podle ustanovení upravujících smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Soud na tento závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí, bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří, např. nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Věřitel je tedy povinen dostatečně pečlivě ověřit příjmy a výdaje spotřebitele, aby byly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splatit; pokud je úvěr poskytnut, aniž by byl náležitě dodržen výše uvedený postup, je smlouva o úvěru neplatná.

14. Soud má s přihlédnutím ke skutkovému závěru věci za prokázané, že žalobkyně postupovala právě tak, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy vůči žalované vystupovala dostatečně odborně a pečlivě a brala v úvahu různé příčiny, které by žalované bránily v řádném splácení úvěru. Za situace, kdy bylo prokázáno splnění povinností kladených zákonem o spotřebitelském úvěru, a nebyly shledány jiné nedostatky závazkového vztahu, lze smlouvu o úvěru ve smysl § 2395 a násl. o. z. považovat za platně a účinně uzavřenou. Pokud tedy žalobkyně splnila své povinnosti a umožnila žalované čerpat peněžní prostředky do sjednaného limitu, a naopak žalovaná své povinnosti porušila, pokud vyčerpané peněžní prostředky se souvisejícími poplatky žalobkyni nevrátila, má žalobkyně právo na vrácení dosud neuhrazené jistiny úvěru a na zaplacení souvisejících poplatků. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni požadovanou částku 14 645,11 Kč, jejíž součástí je i poplatek za přečerpání úvěrového rámce ve výši 44,53 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny za žalobkyní požadované období, neboť tento postup zákon umožňuje v § 1806 věta první o. z. Podle tohoto ustanovení lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Vzhledem k tomu, že tato možnost byla výslovně ujednána ve všeobecných produktových podmínkách, lze vyhovět i tomuto nároku. Soud dále přiznal žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 572,42 Kč od 30. 10. 2021 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy, vyjádření k úvěruschopnosti žalované) ve výši 4x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Dále žalobkyni náleží čtyřikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21 % ve výši 336 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 2 736 Kč.