4 C 56/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 440 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím. V důvodech svého návrhu uvedla, že spolu strany řízení dne 3. 7. 2023 uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splacením dluhu. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani přes zaslané upomínky. V souladu se smlouvou tak došlo ke zesplatnění úvěru ke dni 21. 3. 2024. Žalobkyně dále požaduje částku 1 000 Kč jako náklady za upomínkování v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která však svoji neúčast omluvila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.

3. Ze žalovanou nepodepsaného dokumentu označeného jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 7. 2023 soud zjistil, že v tomto je jako poskytovatel označena žalobkyně a žalovaný jako spotřebitel. Žalovaný je identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, e-mailovou adresou a telefonním číslem. Dokument obsahuje závazek poskytovatele poskytnout spotřebiteli částku v celkové výši 40 000 Kč s tím, že mu celá částka bude vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se prostředky zavázal vrátit v 12timěsíčních splátkách, celková částka je tedy splatná ke dni 15. 6. 2024. Zápůjční úroková sazba je 15 % p. a. Z článku V. předmětné smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení s úhradou dlužné částky vzniká poskytovateli právo na uhrazení účelně vynaložených nákladů a právo na úroky z prodlení. První písemná upomínka k úhradě dluhu je zpoplatněna částkou 500 Kč, druhá pak částkou 500 Kč. Jestliže nedojde ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru. V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení a náklady na upomínky. Současně smlouva obsahuje prohlášení, že spotřebitel souhlasí se zněním smluvní dokumentace. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím tzv. klientského účtu, vyplněním potřebných údajů a odsouhlasením dokumentů prostřednictvím unikátního kódu zaslaného SMS zprávou na telefonní číslo klienta. Z přílohy č. , hodnota, Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které je součástí smlouvy soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem je ve výši 36 900 Kč. V části výdajů žalovaný uvedl, že jeho jediný výdaj je výdaj na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z výsledku lustrací v databázi REPI – registr platebních informací bylo zjištěno, že žalovaný byl vyhodnocen jako extrémně rizikový klient.

4. Z potvrzení , Anonymizováno, dne 11. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaný odeslal z účtu č. , č. účtu, na účet žalobkyně 1 Kč, ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno, že souhlasí s návrhem smlouvy č. , hodnota, . Z dalšího potvrzení , Anonymizováno, ze dne 11. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na účet č. , č. účtu, částku ve výši 40 000 Kč, ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno „, Anonymizováno, “.

5. Z upomínky č. , hodnota, ze dne 20. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 6 000 Kč plus 500 Kč jako sankce za zaslání upomínky. Z upomínky č. , hodnota, soud zjistil, že tou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 6 000 Kč plus částky 1 000 Kč jako sankci za zaslání dvou upomínek.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2024 soud zjistil, že tou žalobkyně žalovaného informovala o tom, že z důvodu porušení smlouvy úvěr ke dni 21. 3. 2024 zesplatnila. Dále žalovaného vyzvala k uhrazení částky ve výši 80 801, 29 Kč, a to do 4. 4. 2024.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 40 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl dvěma upomínkami vyzýván k zaplacení dlužné splátky, následně došlo k zesplatnění celého úvěru. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 80 801, 29 Kč předžalobní výzvou ze dne 21. 3. 2024, odeslanou téhož dne.

8. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále též jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní podle § 562 odst. 1 o. z. dvě funkce: 1) prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a 2) zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce splňuje pouze zaručený elektronický podpis ve smyslu čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , spisová značka, , dostupný na adrese www.nsoud.cz).

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle ustanovení § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok podle ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný získal majetkový prospěch na úkor žalobkyně plněním bez právního důvodu. Po zhodnocení provedených důkazů totiž nelze učinit závěr, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke sjednání vzájemných závazků v podobě, v jaké vyplývají ze „Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 3. 7. 2023. Tyto dokumenty neobsahují podpis žalovaného, není na nich ani žádný specifický identifikátor (např. potvrzená e-mailová komunikace včetně elektronického podpisu) a ani z jiných skutečností nelze dovodit, jestli skutečně šlo o konsenzus mezi žalobkyní a žalovaným v těchto otázkách. Jednoznačná identifikace osoby je při elektronické komunikaci v zásadě možná jen při použití datové schránky zřízené podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, nebo zaručeného elektronického podpisu, neboť pouze tento druh elektronického podpisu je podle ustanovení čl. 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES, účinného od 1. 7. 2016, jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru. Soud rovněž podotýká, že ani zadání podpisového SMS kódu do příslušného pole v internetovém prohlížeči bez výše uvedené identifikace osoby žalovaného nesplňuje požadavek právní jistoty ohledně jednající osoby a její vůle. Postup vytvořený žalobkyní k uzavření výše uvedených smluv totiž připouští možnost, aby za žalovaného právně jednala jiná osoba, neboť žádný z použitých prostředků komunikace (e-mailové zprávy, registrace na internetových stránkách, podpisový SMS kód) není schopen jednoznačné autentizace a identifikace žalované a jí skutečně projevené vůle.

12. Nadto má soud za to, že žalobkyně nedodržela ani požadavky § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen“ZoSÚ), a řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a také k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, , dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , dostupný na stránkách www.nsoud.cz). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, které si nijak dále neověřila, resp. soudu nedoložila ověření tvrzení žalovaného. Je proto na místě učinit jednoznačný závěr, že žalobkyně nedostála své povinnosti a neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. I kdyby tedy žalobkyně prokázala, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v předložené podobě, bylo by nutné tuto smlouvu posoudit jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

13. Žalobkyně soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 40 000 Kč. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátil, a to přesto, že k tomu byla upomínkami vyzván. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, odst. 2 a § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalovanému plnila. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Soud tak rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni prokazatelně poskytnutou a nevrácenou částku ve výši 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalovanému určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvody.

14. Soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala uhrazení částky 1 000 Kč jako nákladu za upomínkování. Soud žalobu v této části zamítl, jelikož shledal, že mezi stranami není platně a účinně uzavřena smlouva o úvěru, ve které bylo právo na uhrazení tohoto nákladu ujednáno. Zároveň se nejedná o bezdůvodné obohacení, soud tedy žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 3 440 Kč, neboť úspěch žalovaného byl pouze v nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 640 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Celkem tedy 3 440 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalovanému uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění soud neshledal důvod.