4 C 58/2021

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem titul Janem Cejpkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 10 460,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 5 460,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 460,50 Kč od 17. 7. 2017 do 21. 11. 2018 a z částky 5 460,50 Kč od 22. 11. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 460,50 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 31. 5. 2017 Smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala zaplatit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 16. 7. 2017 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Pohledávka za žalovanou měla být smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzvána.

2. Žalovaná se se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byl řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“). Soud tak jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Soud ze smlouvy o úvěru č. B0004875912158076-A zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost [právnická osoba] a jako dlužník v ní figuruje žalovaná. Smlouva je datována 13. 6. 2017. Dokument připojený k návrhu neobsahuje podpis žalované. Žalované měl být na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč bez určení účelu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v plné výši nejpozději do 16. 7. 2017. Ve smlouvě o úvěru byl dále stanoven poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že na bankovní účet žalované byla dne 31. 5. 2017 vyplacena částka 5 000 Kč. Písemnou smlouvou ze dne 2. 4. 2020, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalované byla též zaslána předžalobní upomínka ze dne 16. 11. 2018.

4. Po zhodnocení skutkových zjištění učiněných ze shora uvedených listin obsažených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky bez určení účelu jejich užití, ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč, a to nejpozději do 16. 7. 2017. Žalobkyně splnila svou povinnost ze smlouvy. Žalovaná však své povinnosti porušila, když celkovou dlužnou částku řádně a včas nezaplatila. V důsledku toho je žalovaná od 17. 7. 2017 v prodlení s úhradou svého peněžitého závazku ve výši 10 460,50 Kč jakožto výsledné částky po sečtení všech nákladů a sankcí.

5. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru č. B0004875912158076-A mezi účastníky v podobě předložené soudu. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být podle § 6 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), uzavřena v písemné formě a rovněž musí být podle § 6 odst. 1 téhož zákona poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se přitom podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zároveň platí, že podle § 562 odst. 1 o. z. plní podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999 /93/). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., je možné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese www.nsoud.cz). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní uživatelského profilu žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž žalovaná smlouvu o úvěru nepodepsala. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z výpisu z účtu žalobkyně), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, lze dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou skutečně jednala. Žalobkyně však soudu předložila znění předmětné smlouvy o úvěru ve formátu elektronického souboru.pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dospět k závěru, že znění této smlouvy v okamžiku jejího podepsání žalovanou bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k její následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tyto dokumenty vytvořil. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, kterou zvolila, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalované uzavřít smlouvu o úvěru v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovanou vůbec podepsána a současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy. Žalobkyni se tudíž sice podařilo prokázat, že její právní předchůdkyně v květnu 2017 jednala s žalovanou, avšak nepodařilo se jí prokázat, že výsledkem tohoto jednání bylo uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě předložené soudu a že tato smlouva byla uzavřena v písemné formě. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že při uzavírání předmětné smlouvy nebyla prokázána vůle žalované tuto smlouvu uzavřít v soudu předloženém znění, a tudíž se jednalo o zdánlivé jednání podle § 551 o. z., k němuž se podle § 554 o. z. nepřihlíží. Soud proto uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v podobě předložené soudu.

6. Žalobkyně však soudu prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a že tento nárok na vrácení těchto prostředků žalovanou byl platně a v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupen na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaná tyto poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni či její právní předchůdkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive její právní předchůdkyní, a žalovanou nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně jí plnila bez právního důvodu, a ve smyslu § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co žalované plnila její právní předchůdkyně. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vydat to, oč se obohatila. Soud tudíž rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co ji o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2018 s lhůtou splatnosti do 3 dnů, která uplynula dne 21. 11. 2018, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč až od 22. 11. 2018 do zaplacení a zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení z částky 10 460,50 Kč za období od 17. 7. 2017 do 21. 11. 2018. Dále byla zamítnuta žaloba co do částky 5 460,50 Kč s požadovaným úrokem z prodlení, neboť nárok na zaplacení této částky žalobkyně odvozuje ze smlouvy, která však nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch účastníků ve věci byl poměrově stejný. Vzhledem k tomu nebylo žádnému z účastníků řízení mu právo na náhradu jejich nákladů přiznáno.