4 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Jihlavě rozhodl soudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání movitých věcí, event. o náhradu škody

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal primárně vydání:- 1 kusu diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ,- 1 kusu diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ,- 1 kusu diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , IBAN, ,- 1 kusu diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , IBAN, ,- 1 kusu diamantu , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ,, právnická osoba, ,, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizovánoa eventuálně zaplacení náhrady za tyto diamanty ve výši:- 784 044,06 Kč za 1 kus diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ,- 815 600,02 Kč za 1 kus diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, ,- 806 146,77 Kč za 1 kus diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , IBAN, ,- 806 146,77 Kč za 1 kus diamantu , Anonymizováno, ID , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, – , IBAN, ,-108 615,65 za 1 kus diamantu , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ,, právnická osoba, , , Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 142 363,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Žalobce se žalobou ze dne 3. 6. 2024 proti žalovanému domáhal vydání pěti diamantů specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen „diamanty“). Pro případ, že by již žalovaný diamanty neměl, požadoval žalobce od žalovaného zaplacení náhrady v celkové výši 3 320 553,27 Kč. Žalobce uvedl, že tyto diamanty zakoupila původně v roce 2013 společnost , právnická osoba, (dále jen „společnost“), a to za ceny uvedené v eventuálním návrhu. Žalobce následně od žalovaného odkoupil obchodní podíl v uvedené společnosti a dne 13. 10. 2014 byl v obchodním rejstříku zapsán jako společník a jednatel této společnosti. Při inventarizaci majetku společnosti v roce 2015 žalobce zjistil, že diamanty si ze společnosti odnesl žalovaný, ačkoliv k nim neměl žádné právo a tedy ve společnosti již nejsou. Dne 18. 12. 2015 koupil od společnosti předmětné diamanty žalobce za cenu 3 320 553,25 Kč, přičemž na tuto kupní cenu započítal svou pohledávku na nerozdělený zisk společnosti. Žalobce popřel, že by následně uzavřel se žalovaným další kupní smlouvu, na základě které by žalovaný nabyl vlastnické právo k diamantům. Žalobce poukázal, že totéž potvrdil žalovaný při svém výslechu v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný se proti námitkám započtení v řízeních u Krajského soudu v Brně setrvale bránil. Podle rozhodnutí tohoto soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, vydaného na základě stejných důkazů jako v tomto řízení nedošlo k prokázání uzavření kupní smlouvy na diamanty mezi účastníky řízení.Dále žalobce dodal, že i kdyby k uzavření takové smlouvy došlo, byla by neplatná z důvodu absence podstatné náležitosti, a to ujednání o výši kupní ceny. Žalobce se tedy stal vlastníkem diamantů, fakticky je však má u sebe žalovaný, ačkoliv mu k nim nesvědčí žádné právo.Pro případ, že by žalovaný diamanty zničil, ztratil, nebo z jiného důvodu je nemohl vydat, požadoval žalobce náhradu škody ve výši odpovídající původní pořizovací hodnotě těchto diamantů.Převod obchodního podílu ve společnosti na žalobce se oproti tvrzení žalovaného v jeho obraně jako výhodný pouze jevil, realita však byla odlišná, neboť ve společnosti nebyl majek v řádu miliónů oproti stavu účetnictví (nejen diamanty, ale také řada vozidel) a naopak v této společnosti proběhla daňová kontrola s tím výsledkem, že společnost se dopustila daňového úniku v řádu miliónů korun. Žalovaný pak movité věci ze společnosti vyvedl nebo se o to alespoň snažil v době, kdy již daňová kontrola probíhala. Vzápětí nabídl obchodní podíl žalobci, aniž by se o převodech majetku či daňové kontrole zmínil.K obraně žalovaného spočívající ve vydržení vlastnického práva k diamantům žalobce uvedl, že pro řádné vydržení žalovanému chyběl titul pro nabytí vlastnického práva a pro mimořádné vydržení mu chyběla držba pravá, neboť žalovaný měl pouze nepravou držbu. Žalovaný se totiž choval po celou dobu nepoctivě. Existenci diamantů a jejich vlastnictví společností žalovaný žalobci zamlčel a lstivě si je ponechal ve svém držení, byť k tomu neměl žádné právo. Účetnictví společnosti vedla přítelkyně žalovaného a toto účetnictví bylo velmi nepřehledné. Stejně jako v případě diamantů žalovaný postupoval také v případě dalšího movitého majetku společnosti, např. vozu , Anonymizováno, .

2. Žalovaný odmítnul jakýkoliv nárok žalobce s tím, že se žalobcem uzavřel ústně kupní smlouvu a zavázal se uhradit mu kupní cenu ve výši 496 755 Kč, přičemž platebním místem byla společnost , právnická osoba, Uvedená částka odpovídala srážkové dani ve výši 15 % z ceny diamantů, kterou společnost odvedla státu při výplatě podílu na zisku společníkovi. Tato dohoda byla uzavřena během listopadu 2014. Žalovaný zaplatil kupní cenu za diamanty v hotovosti do pokladny společnosti ve dvou platbách, a to dne 23. 12. 2024 ve výši 300 000 Kč a dne 28. 12. 2014 ve výši 292 000 Kč. Během roku 2015 žalobce zmizel z dění ve společnosti, a proto jednání o převodu diamantů skončila dne 27. 1. 2016, kdy účastníci řízení v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřeli kupní smlouvu na diamanty a žalovaný uhradil částku 496 755 Kč. Tato skutečnost byla zachycena písemně při uvedeném jednání dne 27. 1. 2016 za přítomnosti advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, . Kupní smlouva tohoto obsahu byla mezi účastníky řízení uzavřena z toho důvodu, že žalovaný měl se žalobcem velice dobré vztahy a vnímal ho jako „svého syna“. Společnost v době prodeje měla aktiva ve výši 62 milionů Kč a nerozdělený zisk dosahoval 28 milionů Kč. Kupní cena 10 milionů Kč za obchodní podíl byla tedy pro žalobce velmi výhodná, a i proto se snažil vyjít žalovanému vstříc při převodu diamantů. Žalovaný nestihl tyto diamanty na sebe převést v době, kdy byl společníkem , právnická osoba, Žalovaný se žalobcem se tedy dohodli, že diamanty nejprve nabyde od společnosti žalobce, a to v návaznosti na vyplacení nerozděleného zisku této společnosti. Následně tyto diamanty převede žalovanému a aby žalobce nemusel platit daň, žalovaný mu zaplatí kupní cenu rovnající se 15 % z pořizovací ceny diamantů. Kromě toho sám žalobce v řízeních vedených u Krajského soudu v Brně opakovaně potvrdil, že mezi ním a žalovaným došlo k uzavření kupní smlouvy a žalovaný mu uhradil kupní cenu za diamanty ve výši 496 755 Kč. Žalovaný v minulosti provedl také několik zápočtů své pohledávky ve výši 2 823 798 Kč. Těmito zápočty došlo k vyrovnání zbývající části neuhrazené kupní ceny za diamanty oproti pohledávce žalovaného na zaplacení splátek za převod obchodního podílu.Žalovaný se dále bránil mimořádným vydržení vlastnického práva k diamantům. V té souvislosti uvedl, že žalovaný diamanty poctivě držel minimálně 9 let. Žalobce se choval a vyjadřoval po celou dobu tak, že k převodu diamantů na žalovaného došlo. Žalobce teprve v roce 2024 zpochybnil vlastnické právo žalovaného k diamantům, resp. řádnost a důvodnost držby, navzdory tomu, že v řízeních vedených u Krajského soudu v Brně, např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, tvrdil opak a jednal naprosto opačně, když prováděl zápočty svých pohledávek na úhradu kupní ceny za diamanty oproti pohledávce žalovaného na úhradu směnek 13 až 24. Žalovaný tedy nabyl dne 27. 1. 2016 po jednání u , tituly před jménem, , jméno FO, (nejen) řádnou držbu a vlastnictví k diamantům, a to na základě kupní smlouvy se žalobcem. Od uvedeného data byl po celou dobu v dobré víře, že mu držba náleží a také žalobce tuto realitu po celou dobu prosazoval.Závěrem žalovaný považoval za stěží uvěřitelné, (1) že by se žalobce po dlouhou dobu více jak 8 let nedomáhal svých diamantů, pokud tvrdí, že k uzavření žádné další kupní smlouvy (se žalovaným) nedošlo. Dále se žalovaný pozastavil nad tím, (2) že by žalobce nepožadoval za nutné uzavřít kupní smlouvu písemně, pokud by mu žalovaný ihned při jednání kupní cenu nezaplatil. Žalovaný nemohl ověřit, zda žalobce skutečně na sebe převedl diamanty oproti započtení podílu na nerozděleném zisku společnosti. Tvrdí však, (3) že žalobce účelově s úmyslem obejít pravidla stanovená zákonem o obchodních korporacích uzavřel plnou moc a se zmocněncem následně podepsal kupní smlouvu. Podpisy na této smlouvě však nejsou úředně ověřeny. Žalobce tedy nemá aktivní legitimaci v tomto řízení. (4) Žalovanému nedávalo smysl, proč by žalobce koncem prosince 2015 převedl vlastnictví k diamantům na sebe a za měsíc je bez písemné smlouvy prodal za stejnou cenu žalovanému a nesl by riziko v řádu miliónů korun, když kupní smlouva mohla být uzavřena přímo mezi společností a žalovaným. (5) Žalovaný kupní cenu již uhradil a nelze tedy, aby měl ještě žalobci vydat diamanty.

3. Soud učinil následující jednotlivá skutková zjištění na základě důkazů uvedených v závorkách a po vyhodnocení dokazování v odstavci 4. odůvodnění považoval tato zjištění také za prokázaná.Společnost , právnická osoba, zakoupila v roce 2013 předmětné diamanty za částku 3 320 553,27 Kč. (Odovzdávací protokol , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2013, Faktúra č. , hodnota, , č. , hodnota, vystavená , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2013)Žalobce koupil od žalovaného obchodní podíl v uvedené společnosti dne 1. 10. 2014 a stal se jediným společníkem společnosti , právnická osoba, (Notářský zápis sepsaný notářem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 1. 10. 2014, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. , spisová značka, )Žalobce koupil od své společnosti předmětné diamanty za celkovou cenu 3 320 553 Kč. (Kupní smlouva ze dne 18. 12. 2015 uzavřená mezi žalobcem a společností včetně plné moci udělené , tituly před jménem, , jméno FO, v souvislosti s uzavřením této smlouvy, Faktura vystavené společností žalobci č. , hodnota, ) Žalobce započítal na uvedenou kupní cenu svou pohledávku proti společnosti na výplatu nerozděleného zisku. (Tvrzení žalobce v části III. žaloby)Žalobce se žalovaným ústně uzavřeli kupní smlouvu o převodu předmětných diamantů při jednání dne 27. 1. 2016 za účasti advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, v jeho kanceláři a žalovaný žalobci za to zaplatil částku 496 755 Kč. (Odpověď advokáta , tituly před jménem, , právnická osoba, ze dne 14. 5. 2020 na výzvu zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , listina „Jednání 27. 1. 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, “, předžalobní upomínka žalobce adresovaná žalovanému ze dne 9. 3. 2018, včetně dodejky)Žalobce následně v letech 2018 až 2020 opakovaně započítal proti směnečným pohledávkám žalovaného svou pohledávku na zaplacení kupní ceny za předmětné diamanty. (Prohlášení žalobce o započtení pohledávek ze dne 20. 7. 2018, 20. 10. 2018, 8. 1. 2019, 8. 4. 2019, 15. 7. 2019, 20. 10. 2019, 15. 1. 2020, 15. 4. 2020 včetně výzvy k vyzvednutí zásilky a dodejek, námitky , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2022 proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, , námitky , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ve věci , spisová značka, )Žalobce se ochrany svého tvrzeného vlastnického práva k diamantům u soudu domáhal až návrhem ze dne 3. 6. 2024. (Lustrace sporů vedených účastníky řízení, případně společností v informačním systému ISAS Okresního soudu v , adresa, , datum podání žaloby v této věci)

4. Soud k uvedenému závěru dospěl po zhodnocení provedeného dokazování. Předně je třeba shrnout, že žalobce jednak tvrdil ve své žalobě a dále při svém výslechu vypověděl naprostý opak toho, co uvedl v několika řízení probíhajících u Krajského soudu v Brně. Žalobce opakovaně před zahájením a v průběhu soudních řízení probíhajících u Krajského soudu v Brně uvedl, že se žalovaným uzavřel kupní smlouvu na diamanty a žalovaný mu za ně zaplatil částku 496 755 Kč. (Vyjádření , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne 21. 12. 2020 v řízení vedeném pod sp. zn. EPR , č. účtu, , reakce žalobce ze dne 10. 7. 2020 na předžalobní výzvu žalovaného, námitky , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne 29. 8. 2022 proti směnečnému platebnímu rozkazu ve věci sp. zn. , spisová značka, , doplnění tvrzení , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2022 v řízení sp. zn. , spisová značka, , námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ze dne 22. 12. 2022 v řízení sp. zn. , spisová značka, , dále jeho vyjádření v této věci ze dne 19. 1. 2023, protokol o jednání před Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, ze dne 23. 2. 2023) Naopak Při svém výslechu v pozici účastníka tohoto řízení žalobce uvedl, že o existenci diamantů se dozvěděl z účetnictví společnosti teprve dodatečně na podzim roku 2015, když žalobci přišly výměry na doplacení daně z finančního úřadu. Žalobce zjistil, že diamanty fakticky ve společnosti nejsou po jejím převzetí. V prosinci žalobce převedl vlastnické právo k diamantům na sebe a započetl na úhradu kupní ceny svou pohledávku na nerozdělený zisk společnosti. Společnost v souvislosti s tímto jednáním uhradila srážkovou daň a daň z přidané hodnoty. Žalobce žalovaného vyzval předžalobní výzvou k vydání diamantů, tato výzva byla předložena v tomto řízení (v tomto spise je založena předžalobní výzva žalobce ze dne 9. 3. 2018 - č. l. 220 spisu a předžalobní výzva zástupce žalobce datovaná 2. 4. 2024 obsahově totožná se žalobou – č. l. 134-156 spisu). Když žalovaný na výzvu nereagoval, začal žalobce následně započítávat svou pohledávku odpovídající hodnotě diamantů oproti pohledávce žalovaného. Chtěl tím vzniklou situaci narovnat, když diamanty nadále zadržoval žalovaný. Žalobce věděl, že žalovaný má zálibu v drahých věcech. Později při výslechu žalobce prohlásil, že výzvu k vydání diamantů s ohledem na zdravotní stav poslal žalobci následně. Po dotazu svého zástupce uvedl, že předžalobní výzvu k vydání diamantů zaslal žalovanému dříve, než začal provádět zápočty. Žalobce prohlásil, že při jednání v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, byli přítomni pouze účastníci tohoto řízení. Tenkrát spolu řešili zkrácení daně, následně žalobce připustil, že při tomto jednání se řešilo také vlastnictví diamantů. Listinu „Jednání 27. 1. 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, “ sepsal a přinesl na jednání žalovaný. Žalobce popřel, že by s takto navrženým vypořádáním vlastnictví k diamantům oproti úhradě částky 496 755 Kč souhlasil a trval na tom, aby si je žalovaný řádně odkoupil. Žalobce potvrdil, že společnost obdržela od žalovaného různé částky, žalobce však neznal důvod platby. Žalobce při své výpovědi popřel, že by jako prodávající se žalovaným uzavřel kupní smlouvu týkající se převodu vlastnictví k diamantům.Ze strany žalobce jde o diametrálně odlišné líčení obsahu jednání účastníků řízení v lednu 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, . Obsah předžalobní výzvy žalobce ze dne 9. 3. 2018 svědčí o tom, že došlo k uzavření kupní smlouvy, žalobce uvedl: „Následně jsem s Vámi uzavřel kupní smlouvu, kterou jsem Vám těchto 5 ks diamantů prodal a Vy koupil. … Na tuto kupní cenu jste mi dne 27. 1. 2016 zaplatil částku 496 755 Kč.“ Tuto skutečnost žalobce při výslechu i v žalobě opakovaně popřel.Faktem ovšem zůstává, že totéž (uzavření kupní smlouvy) uvedl ve svém vyjádření advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. třetí osoba, která se jednání zúčastnila. Vyjádření advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, je podle svého obsahu naprosto objektivní k oběma stranám a z ničeho nevyplývá, že by advokát toto vyjádření sepsal při zastoupení kohokoliv z účastníků řízení nebo že by chtěl účelově argumentovat v jeho prospěch. Lze si povšimnout, že , tituly před jménem, , jméno FO, reagoval na výzvu stávajícího zástupce žalovaného, je tedy logicky vyloučeno, že by advokát , tituly před jménem, , jméno FO, vyjádření psal v zastoupení žalovaného. Této verzi také odpovídá obsah dalších listin, např. listiny podepsané žalovaným téhož dne označené „Jednání 27. 1. 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, “. Dále žalobce ve svých zápočtech, předžalobní výzvě a vyjádřeních adresovaných soudu potvrdil, že k úhradě částky 496 755 Kč žalovaným v souvislosti s úhradou kupní ceny za diamanty došlo.Témuž závěru, že došlo k uzavření kupní smlouvy a žalobce účelově vysvětluje svá minulá jednání jinak, svědčí žalobcovy zápočty pohledávek na kupní cenu za diamanty z let 2018 až 2020. V této souvislosti je nutné podotknout, že žalovaný v řízeních u Krajského soudu v Brně nenapadal tu skutečnost, že by k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Jeho argumentace a následně odůvodnění rozsudků vydaných Krajským soudem v Brně je postavena na něčem jiném, a to nemožnosti zápočtu pohledávek žalobce z důvodu jejich nejistoty, když nejistá je výše započítávaných pohledávek, resp. výše kupní ceny za diamanty. Byť tedy i žalovaný při svém výslechu v pozici svědka v řízení u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. , spisová značka, dne 7. 2. 2024 (přepis výslechu v části V. žaloby zcela odpovídá zvukovému záznamu z tohoto jednání) vypovídal rozporuplně. Nejprve popřel, že by se žalobcem uzavřel kupní smlouvu na diamanty, a vzápětí řekl, že koupě diamantů žalobcem a úhrada částky blížící se půl milionu korun ze strany žalovaného odpovídající srážkové dani při výplatě nerozděleného zisku společností, byla pouhou zástěrkou, aby si diamanty mohl ponechat i nadále, když už nebyl společníkem , právnická osoba, a tímto mělo být definitivně vyřešeno vlastnictví k diamantům. Obdobně žalovaný vypovídal tentokrát v pozici účastníka řízení také v tomto řízení. Také zde se zdráhal žalovaný prohlásit, že jeho platba částky 496 755 Kč byla úhradou kupní ceny za diamanty. Nově žalovaný ve své účastnické výpovědi dodal, že od uzavření dohody při jednání u , tituly před jménem, , jméno FO, se považoval za skutečného vlastníka diamantů. Žalovaný potvrdil, že listinu označenou „Jednání 27. 1. 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, “ založenou na č.l. 36 spisu podepsal, popřel, že by ji sepsal. Uvedl, že neměl s ohledem na ujednání se žalovaným pocit, že by někomu způsobil újmu nebo že by zadržoval cizí věc protiprávně. V replice ze dne 23. 1. 2023 ve věci sp. zn. , spisová značka, a ze dne 2. 11. 2022 ve věci sp. zn. , spisová značka, žalovaný , tituly před jménem, , jméno FO, tvrdil v podstatě totéž, co v tomto řízení. Jediné, co , tituly před jménem, , jméno FO, v uvedeném podání ve věci projednávané Krajský soudem v Brně rozporoval byla výše kupní ceny za diamanty a trval na tom, že kupní cena byla sjednána ve výši 496 755 Kč, z toho důvodu namítal nemožnost žalobcova zápočtu z důvodu nejistoty o výši započítávané pohledávky.Z důvodu popsaných rozporů ve výpovědích jak žalobce, tak žalovaného, soud při rozhodnutí nevycházel ani jedné z nich při posouzení, zda došlo k uzavření kupní smlouvy.K argumentaci zástupců účastníků, že uzavření kupní smlouvy řešila rozhodnutí Krajského soudu v Brně, soud poznamenává. V odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2024, č. j. 18 ECm 1/ 2021-284 se soud sice zabýval argumentací žalobce o zápočtech jeho pohledávky na kupní cenu za diamanty a vyhodnotil zjištění z důkazů k tomu se vztahujících, avšak podstata rozhodnutí spočívá v tom, že zápočty pohledávky , Anonymizováno, . , Anonymizováno, nepřipustil, neboť podle názoru soudu šlo o nejistou pohledávku vzhledem ke sporu účastníků o výši kupní ceny za diamanty a rozsáhlosti dokazování, které by k tomu muselo být provedeno. Dále soud v odůvodnění uvedl názor, že kupní smlouva na diamanty by byla neplatná už z toho důvodu, že účastníci řízení nejsou schopni shodnout se na tom, jaký byla kupní cena. Toto rozhodnutí tedy není založeno na prokázání, či neprokázání uzavření kupní smlouvy na diamanty. K druhému závěru z uvedeného rozhodnutí na konci strany 11 rozsudku o tom, že spor o výši kupní ceny vyvolává neplatnost kupní smlouvy, je však třeba se ohradit. Ujednání o výši kupní ceny není obligatorní a podstatnou náležitostí kupní smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a absence takového ujednání nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy. Za druhé pouhý spor o výši kupní ceny nemůže neplatnost kupní smlouvy automaticky vyvolat, k tomu odůvodnění dále. Odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2024, č. j. , spisová značka, je postaveno na stejném závěru, tedy že soud nezohlednil zápočty nejistých pohledávek , Anonymizováno, . , Anonymizováno, z důvodu nejisté výše kupní ceny za diamanty.Soud nezjistil z následujících důkazů nic podstatného ve vztahu k tomu, zda došlo k uzavření kupní smlouvy na diamanty mezi účastníky řízení, eventuálně kdy, za jakých okolností a na základě čeho se žalovaný chopil držby těchto diamantů či zda jednal v nepoctivém úmyslu: Podání žalovaného ze dne 30. 3. 2015 adresované Finančnímu úřadu pro , právnická osoba, ve věci přílohy k účetním výkazům společnosti za rok 2014, výkaz zisku a ztrát a rozvaha společnosti ke dni 31. 12. 2014, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č.j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , inventarizační zápis ze dne 4. 1. 2016, inventarizace majetku společnosti k 31. 12. 2014, Výpis z účetní knihy společnosti za rok 2015, zpráva o daňové kontrole Finančního úřadu pro , právnická osoba, , příloha č. , hodnota, ke zprávě o daňové kontrole-výsledek kontroly daně z příjmů právnických osob a příloha č. , hodnota, k uvedené zprávě-výsledek kontroly daně z přidané hodnoty a příloha č. , hodnota, -výsledek kontroly daně silniční, dodatečné platební výměry na daň z příjmů právnických osob za roky 2008, 2009, 2010, 2011 ze dne 15. 12. 2015, printscreen obrazovky ze dne 28. 11. 2024, sdělení Magistrátu města , adresa, , odboru dopravy ze dne 28. 11. 2024, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 31. 12. 2015 uzavřená mezi společností , právnická osoba, a žalobcem a smlouva o prominutí dluhu z téhož dne uzavřená mezi účastníky řízení. Uvedené listiny totiž vypovídají o ekonomickém stavu společnosti , právnická osoba, Soud k tomu na okraj poznamenává, že majetkový stav společnosti, její dluhy, řádnost vedení účetnictví zkoumá obezřetný investor bez ohledu na vztahy s prodávajícím standardně prostřednictvím auditu, tzv. due diligence, a to před uzavřením smlouvy o převodu obchodního podílu zvlášť, když žalobce v souvislosti s touto transakcí podepsal směnky na celkovou částku 10 milionů korun.Nebylo provedeno ohledání diamantů u žalovaného z důvodu nadbytečnosti, neboť žalovaný jednoznačně a tentokrát přesvědčivě prohlásil při výslechu, že předmětné diamanty má od jejich pořízení v roce 2013 u sebe doma. Uvedené vysvětlil vcelku přesvědčivě tím, že ve společnosti nebyl trezor z důvodu předchozích vloupání. Nebyl učiněn dotaz na odbor dopravy ohledně vlastnictví vozidel uvedených žalobcem v replice, neboť toto řízení se vozidel netýká, jde o irelevantní důkaz a tvrzenou nepoctivost žalovaného je třeba prokázat jen a pouze ve vztahu k nakládání s diamanty. Z důvodu nadbytečnosti nebylo vyžádáno a k důkazu čteno účetnictví společnosti , právnická osoba, za roky 2012-2015 a nebyl zpracován znalecký posudek z oboru daně a účetnictví k hospodaření společnosti v uvedených letech, neboť při posouzení základní otázky, zda došlo k převodu diamantů na žalovaného, resp. k vydržení vlastnického práva k diamantům vyšel soud z jiných důkazů a ke zkoumání ekonomické situaci společnosti se soud vyjádřil v předchozím odstavci.Soud považuje žalobcovu verzi prosazovanou v tomto sporu za nelogickou z následujících důvodů. Pokud by byla pravda, že žalobce se žalovaným neuzavřel kupní smlouvu, z jakého důvodu se žalobce nedomáhal vydání takto hodnotných věcí podstatně dříve, ale až po uplynutí osmi a půl let. Kroky žalobce, kdy uzavřel kupní smlouvu se svou společností, a to časově krátce před jednáním u , tituly před jménem, , adresa, . 1. 2016, a to se zápočtem kupní ceny na pohledávku žalobce z nerozděleného zisku společnosti nasvědčují spíše popisu dohody líčené žalovaným. Žalobce v té době věděl, že diamanty má u sebe žalovaný, který se zdráhá je vydat. Kdyby nebylo dohody se žalovaným, jak žalobce tvrdí, bylo by pro žalobce mnohem výhodnější a více praktické podat žalobu o vydání diamantů, a to jménem společnosti , právnická osoba, v době, kdy zjistil, že jsou majetkem společnosti. Následně po dosažení vydání diamantů je případně žalobce mohl převést do svého vlastnictví a bezpečně je fyzicky také převzít.Pro závěr o skutkovém stavu proto z výše uvedených důvodů měly tyto důkazy: Vyjádření advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 14. 5. 2020, zápis „Jednání 27. 1. 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, “, obsah předžalobní výzvy žalobce ze dne 9. 3. 2018 obsah jednotlivých zápočtů žalobce v letech 2018-2020.

5. Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 2085 odst. 1, odst. 2 o. z. jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit.Mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.Podle § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích smlouva uzavřená mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným společníkem a tímto společníkem vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. To neplatí, je-li taková smlouva uzavřena v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých.

6. V tomto řízení bylo prokázáno, že předmětem ujednání mezi účastníky řízení dne 27. 1. 2016 byl úplatný převod vlastnického práva k 5 diamantům ze žalobce na žalovaného. Soud tento závazek posoudil podle § 2085 odst. 1 a násl. o. z. jako kupní smlouvu týkající se movité věci. Předmětné diamanty koupil žalobce od své společnosti , právnická osoba, a stalo se tak za stejnou cenu, za jakou pořídila tyto diamanty uvedená společnost v roce 2013. Podle názoru soudu šlo tedy majetkovou dispozici za podmínek běžného obchodního styku a nebylo tedy nutné, aby podpisy na kupní smlouvě byly podle § 13 z. o. k. úředně ověřeny. Námitka žalovaného v tomto ohledu proto není důvodná.

7. Podstatnou náležitostí kupní smlouvy s účinností zákona č. 89/2012 Sb. již není ujednání o výši kupní ceny. Soud se ztotožnil s názorem uvedeným v komentáři Hulmák, M. a kol. : Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, k § 2079, dostupný na BeckOnline: „Nová úprava opouští koncepci určení kupní ceny tak, jak ji chápala přechozí úprava § 588 a 589 ObčZ 1964, ale částečně přebírá koncept ustanovení § 409 odst. 2 ObchZ. Při stanovení kupní ceny se obecně vychází ze smluvní volnosti stran. Stanovení výše kupní ceny však již není možné považovat za jednu z podstatných náležitostí, která musí být v kupní smlouvě výslovně vyjádřena. Pojmovým znakem koupě je jen úplatnost (povinnost zaplatit kupní cenu). Strany mohou vyjádřit vůli cenu neurčovat, tj. postupovat podle § 2085 odst. 2, případně cenu ve smlouvě neuvést. Tento závěr vyplývá především ze skutečnosti, že na rozdíl od § 409 odst. 2 ObchZ již § 2080 neobsahuje povinnost, aby kupní cena či způsob jejího určení byly uvedeny ve smlouvě. Absence určení výše kupní ceny přímo v kupní smlouvě tak například není překážkou povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, nelze tak již dle našeho názoru vycházet ze závěrů obsažených v NS , spisová značka, , případně v NS , spisová značka, . Jestliže se strany rozhodnou a ujednají si, že chtějí uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, použije se pro stanovení kupní ceny pravidlo, které je upraveno v § 2085 odst.

2. Toto ustanovení je sice zařazeno do úpravy koupě movité věci, ale použije se i na případy koupě věci nemovité, jelikož tam zvláštní pravidlo upraveno není a § 2131 stanoví, že se na koupi nemovité věci v ostatním použijí ustanovení o koupi věci movité přiměřeně. V případě, že strany mají možnost dle své vůle uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, není možné kupní cenu považovat za podstatnou náležitost smlouvy, jelikož tak strany mohou učinit mimo samotnou smlouvu.“ Soud se tedy neztotožnil s námitkou žalobce o absolutní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu absence ujednání o výši kupní ceny.

8. V daném případě s ohledem na obsah vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 14. 5. 2020 či listinu nazvanou „Jednání 27. 1. 2016 v kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, “ šlo jednoznačně o úplatný závazek. Bezplatný převod je výjimečný a obvyklejší spíše mezi členy rodiny. V tomto případě se jednalo o hodnotnou věc v podmínkách obchodního prostředí. Bezplatný převod diamantů mezi těmito účastníky řízení si lze tedy jen stěží představit. Žalovaný byl povinen za převod vlastnictví k diamantům zaplatit kupní cenu, a to i kdyby se rovnala pouze dani ve výši 15 % z ceny diamantů. Daňová povinnost z vyplaceného podílu na zisku v tomto případě již zcela určitě netížila žalovaného, který v roce 2016 již jako společník nevystupoval. V tomto případě měla daň odvést společnost , právnická osoba, Důvodně tedy mezi účastníky bylo sjednáno, že platebním místem pro úhradu kupní ceny od žalovaného bude právě tato společnost. Pro účely rozhodnutí v tomto řízení - o vydání movitých věcí je uvedený závěr dostatečný. Soud uzavřel, že kupní smlouva mezi účastníky je platná, což znamená, že žalovaný diamanty drží oprávněně a není povinen vydat je žalobci. Žalovaný tedy prokázal svůj vlastnický titul a předpoklad pro vydání movitých věcí podle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. splněn nebyl. Závěrem lze uvést, že soud se blíže nezabýval a neprovedl další dokazování týkající se ujednání o konkrétní výši kupní ceny, která je mezi účastníky řízení i nadále sporná. I kdyby mezi nimi totiž nedošlo ke sjednání výše kupní ceny, byl by žalovaný povinen podle § 2085 odst. 2 o. zaplatit cenu obvyklou. Nicméně i za této situace by byla kupní smlouva uzavřena platně a vedlo by to opět k zamítnutí této reivindikační žaloby.

9. Žalobce se eventuálně pro případ, že žalovaný již nebude objektivně moci diamanty vydat, např. z důvodu jejich zničení či ztráty, domáhal náhrady za tyto diamanty, a to zaplacením částky 3 320 553,27 Kč. Žalobce se tedy tímto eventuálním návrhem domáhal náhrady škody proti žalovanému. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že došlo k platnému uzavření kupní smlouvy, nebyl žalovaný povinen žalobci žádnou škodu nahrazovat, když v roce 2016 došlo k převodu vlastnického práva k diamantům ze žalobce na žalovaného. Z tohoto důvodu byla zamítnuta také eventuální část návrhu.

10. Úplným závěrem soud považuje za nutné vyjádřit se k vydržení vlastnického práva žalovaným. Bylo prokázáno, že držba a vlastnictví diamantů bylo účastníky řízení řešeno od roku 2015 s tím, že zásadní byla schůzka u advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, . V této době žalovaný existenci diamantů před žalobcem netajil. I kdyby z nějakého důvodu nebyla kupní smlouva platně uzavřena, žalovaný se zaplacením částky 496 755 Kč (tato skutečnost byla mj. prokázána obsahem žalobcových zápočtů či jeho předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2018, přičemž žalobce teprve v tomto řízení začal účelově tvrdil opak) mohl domnívat, že záležitost je vyřešena a že svou držbou nikomu újmu nepůsobí a může mít diamanty ve své držbě. O tom byl žalovaný v průběhu času samotným žalobcem utvrzován, viz znění jednotlivých zápočtů či zmíněná předžalobní upomínka, kde je explicitně žalobcem uvedeno, že došlo k uzavření smlouvy. Pro mimořádné vydržení není nutné, aby žalovaný prokázal nabývací titul. Za popsané situace nelze chování žalovaného od 27. 1. 2016 posoudit tak, že by se vetřel v držbu svémocně, vloudil se v ní potajmu anebo, že usiloval proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Žalovaný tedy od uvedeného data měl pravou držbu podle § 993 o. z. Podle § 1091 odst. 2 o. z. ve spojení s § 1095 o. z. je nutné pro nabytí vlastnictví vydržením, aby žalovaný věc držel po dobu 6 let. V daném případě by tato doba uplynula dnem 27. 1. 2022. Žalobce se však ochrany svého tvrzeného vlastnictví domáhal teprve následně, a to podáním žaloby až dne 3. 6. 2024. Žaloba na vydání věci a eventuálně na zaplacení náhrady škody by tedy i tomto případě byla soudem zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Pro zjištění tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) vycházel soud z částky 3 320 553,27 Kč. Tato hodnota je objektivně doložena fakturami z roku 2013 vystavenými společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . SK, s. r. o. Pro účely rozhodnutí o nákladech řízení by bylo procesně neekonomické zadat znalecký posudek za účelem zjištění aktuální ceny diamantů. Pro určení tarifní hodnoty je určující předmět řízení uvedený žalobcem v primárním petitu. Podle § 7 odst. 6 advokátního tarifu tak činila odměna advokáta za 1 úkon částku 21 620 Kč. Zástupce žalovaného v tomto řízení učinil 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu: i) příprava a převzetí zastoupení (písm. a), ii) písemné vyjádření ve věci ze dne 4. 10. 2024 (písm. d), iii) účast u jednání před soudem dne 11. 11. 2024 (písm. g), iv) písemné vyjádření ve věci dne 29. 11. 2024 (písm. d), v) účast u jednání dne 17. 2. 2025 (písm. g). Žalovanému tak náleží náhrada odměny zástupce ve výši 108 100 Kč. Žalovanému náleží náhrada hotových výdajů zástupce za 4 služby v roce 2024 ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. (4 x 300 Kč) Dále žalovanému náleží náhrada hotových výdajů zástupce za 1 úkon v roce 2025 ve výši 450 Kč podle téhož ustanovení ve znění od 1. 1. 2025. Žalovanému dále náleží náhrada cestovného zástupce z , adresa, a zpět, a to dne 16. 9. 2024, kdy zástupce žalovaného nahlížel do spisu, dále dne 11. 11. 2024 a dne 17. 2. 2025, kdy se konala jednání. Při těchto cestách zástupce žalovaného ujel pokaždé vzdálenost 259 km v prvních dvou případech osobním autem, reg. zn. , SPZ, , jehož spotřeba podle technického průkazu činila 5l benzinu na 100km, ve třetím případě osobním autem, reg. zn. 4 SN 1227, jehož spotřeba podle technického průkazu činila 4,6l nafty na 100km. Náhrada za palivo při sazbě 38,2 Kč / 1l benzinu podle vyhlášky č. 398/2024 Sb. tak v roce 2024 činila dvakrát 494,70 Kč a náhrada za opotřebení vozidla při sazbě 5,6 Kč / 1km tak činila dvakrát 1 450,40 Kč. Za cestu k poslednímu jednání náhrada za palivo při sazbě 34,70 Kč / 1l nafty činila 413,40 Kč a náhrada za opotřebení při sazbě 5,8 Kč za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činila 1 502,20 Kč. Celková náhrada cestovného tak činila 5 805,80 Kč. Dále žalovanému náleží náhrada za promeškaný čas zástupce na cestě pokaždé 6 půlhodin. Za jízdy v roce 2024 tak tato náhrada podle § 14 odst. 3 a. t. při sazbě 100 Kč za 1 hodinu činila dvakrát 600 Kč, za jízdu v roce 2025 při sazbě 150 Kč podle téhož ustanovení účinného v roce 2025 činila částku 900 Kč. Celkem tedy 2 100 Kč. Podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. žalovanému náleží náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 117 655,80 Kč, tzn. náhrada ve výši 24 707,70 Kč. Žalovanému tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 142 363,52 Kč.